Zlomené a blátivé beaty na Let It Rollu

V pátek, okolo šesté, po práci vyrážíme směr Pardubice. Pískovnu Oplatil nalezneme okolo půl osmé. Máme však radši klidnější místečko, kde si člověk může i trochu „začundrovat“ při festivalové pohodě, proto nám chvilku trvá než vybereme vhodný domov na víkend, poté co se nám to podaří, postavíme stan, uvaříme si jídlo z konzervy a je deset hodin večer. Rozhodneme se vyrazit a obhlédnout terén.

Od našeho stanu na místo konání akce je to půl hodiny mírné chůze, takže cestu trávíme dohady, jak to tam asi bude vypadat. Po vodě linoucí se hudba nám napovídá, že DJové nás šetřit rozhodně nebudou.
Po doražení ke vstupní bráně jsme pochopili, že nezůstaneme ušetřeni ani davového šílenství. Zběsilé stádo chtělo dopředu a tlačí se hlava nehlava bez ohledu na udupané oběti. Tento třičtvrtě hodinový stav bezmoci vystřídalo volné nadechnutí. Stojíme v areálu a můžeme dýchat a pohybovat rukama i nohama. Konečně. V areálu už byly naštěstí davy rozptýlené a tak člověk nemusel nikde čekat extrémně dlouho. U piva, stánků a záchodů to odsýpalo.

K poslechu hudební produkce jsme se dostali až na Andyho C a MC GQ, britská dvojice, která dav pořádně rozparádila. Rozhodně bylo vidět i slyšet, že Andy C je profesionál věnující se hudbě už spoustu let. V 15 letech dostal od otce malý sampler a hudební hvězda Andyho C se mohla pomalu připravovat až začne zářit na drum’n’bassovém nebi. To se mu povedlo především založením vlastního labelu Ram Records před 15 lety. Oslava tohoto jubilea proběhne v Roxy.

Kolem půl třetí ráno už tělo začalo vykazovat zjevné známky únavy, takže jsme dopili pivo, zastavili poklepávání nohou a vyrazili do stanu u vody. Po cestě a ve stanu jsme stále ještě poslouchali beaty nesoucí se k nám po hladině rybníka.

V sobotu kolem desáté hodiny dopolední byl budíček, káva a poté se konal výlet na Kunětickou horu. Když už se v okolí nachází zajímavý hrad, tak jsme se rozhodli, že vychutnáme kulturu i z jiného soudku. Kunětická hora je obklopena krásnou přírodou, vyhlídkami do okolí a veselou farmou se zvířaty. Spoustu věcí tam stálo za vidění, ale počasí se chovalo jako poblázněné. Chvilku déšť, chvilku slunce a tak celý den stále do kolečka. Slunce, déšť, slunce, déšť, slunce, déšť. Výborně jsme si za sobotní den vytrénovali schopnost odvozovat z pohybu mraků, za jak dlouho začne pršet.

Po návratu na stanoviště a následné kontroly suchosti našeho příbytku, jsme posilnili naše žaludky a vydali se se do junglového areálu. Na místě zjišťujeme, že se jedná o opravdovou džungli, plnou blátivého a čvachtavého čehosi.
Pytle s pilinami na vysoušení země byly beznadějně vyprázdněné a v okolí třiceti kilometrů nebyly k sehnání. Návštěvníkům to však nevadilo a stejně jako nám, jim bylo jasné, že už nemá, CO pršet. Proto se všichni rozhodli ignorovat zablácené boty, kalhoty a u obzvláště nadaných jedinců i „zadky“. Mírné přeháňky už nás nerozházeli, jediné, co trochu chybělo, byla hudba na hlavní stagi, kde se začínalo až v osm.

Šli jsme tedy strávit čas do stanu Rádia 1, kde nás okolo šesté roztančil a hudebně velmi navnadil DJ AHz a MC Toshi. Podařilo se jim zahnat občas vtírající se chmury z blátivého počasí. Jenže to jsme ještě netušila, že venku na plakátech je napsáno, že lákadlo jménem Cyantific se nedostaví kvůli špatným letovým podmínkám. Přece jen se nám to snaží pokazit, zákeřné počasí!Ale my se nedáme! Ještě chvilku se pohupujeme do rytnu a pak se shodneme, že by bylo záhodno si dojít do stanu pro teplejší oblečení.

LTJ Bukem a MC Conra, naštěstí, stihli alespoň pozdější let. Rozhodli jsme se pro setrvání u stanu, ohřátí se od ohně a návratu zpět až kolem půlnoci, kdy začnou hrát. Ve čtvrt na jednu jsme stáli uvnitř areálu a já už z dálky poznala Bukemův příjemný a neagresivní d’n’b v doprovodu s Conradovým rapováním.

Pro mě, tito dva páni, znamenají asi něco jako pro rastamany Bob Marley. A nezklamali! LTJ Bukem v čapce, s brýlemi a velmi soustředěným výraz udává tempo. MC Conrad svým rapem, tancem a pohyby hlavou do beatů udává především zábavu a zpestření. Protiklady se přitahují. Z mého subjektivního psychologického pohledu, introvert s extrovertem. Jejich společná show vykouzlila na mnoha tvářích úsměv a ve všech nohách, které se v tu dobu nacházely na hlavní stagi, probudila nutnost, alespoň mírného pohybu.

Veškeré poslední zbytky energie jsme vydali na poslech Eda Rush a Optical, jenže tempo bylo zběsilé. Do procesu života už byly zapojené pouze ušní bubínky a hlava, která se v rytmu hudby kývala zepředu dozadu. V tomto stavu jsme usoudili, že spánek dostal hlavní slovo a opustili jsme Eda Rushe s přáním dobré noci. V neděli se konal budíček s bojovým názvem: Šup do vody! To nás probralo velmi rychle, sbalili jsme přechodné bydliště, sklidili odpadky a vydali se domů. Vytrvalejší jedinci se stále ještě trousili po cestě tam a zpátky, ale my už měli zážitků a vzpomínek plné srdce. Však vidíte na fotkách.

Let i troll rozhodně stál za to, i přes drobná úskalí. Organizace byla vyřešena na jedničku, snad jen páteční peripetie u vstupu bych lehce vytknula, ale poněvadž dorazilo kolem 6000 návštěvníků, lze tyto drobnosti velmi snadno opomenout. Vše bylo velmi vydařené. Přes prostředí, obsluhu, stánky, chill out stage až po DJ, ozvučení a světelnou show.

Příjemnou změnou v hudebním stylu byl Wakata bar stan, kde se hrálo více tanečně (latino, house, elektro, dub step,…).

Na závěr bych chtěla poděkovat organizátorům za příjemně strávený víkend a popřát jim slunečné počasí do dalších festivalových ročníků.

Redakce