Zdravě paranoidní fikce

Androidi a jejich ovečky

Zdá se, že Argo si zvolilo za cíl vydat autorovo kompletní dílo a vyplnit tak jednu z děr, jež ještě začátkem minulé dekády nepatřičně zela na českém knižním trhu. Zařazení Philipa Kindreda Dicka do širokého edičního plánu „argonautů“ jistě není náhodné. Dick má status intelektuálního, žánrově netradičního tvůrce, jehož romány a povídky vrhají řadu zajímavých pohledů na témata technologie a lidského vědomí. Na tomto základě reflektuje i komplementární problémy etiky, náboženství a existencialismu. Jeho kultovní pozici navíc podtrhla slavná filmová adaptace Ridleyho Scotta Blade Runner, jež román Sní androidi o elektrických ovečkách adaptovala coby ornamentální noirové dílo dodnes považované za zásadní pilíř sci-fi kinematografie. Dickova tvorba má blízko k fantasmagorickým nočním můrám Nahého oběda Williama Burroughse.

Tematicky i narativně je naopak významným předvojem nastávající kyberpunkové éry osmdesátých let. Kdo by si koneckonců u Gibsonovy trilogie Sprawlu nevzpomněl na vizualizaci temného velkoměsta v již zmíněném snímku Blade Runner. Na rozdíl od hard science fiction (tedy od konce padesátých let dominantní linii „exaktně vědecké“ sci-fi beletrie) reprezentuje Philip K. Dick spíše humanistickou větev. Soustředí se na jedince ocitnuvší se v umělém, technikou odlidštěném systému. Důraz v ní není tolik kladen na technologii, nýbrž na samotnou lidskou psýchu. Technika tvoří většinou pouze pozadí, nemyslícího demiurga-stroje. Je pro postavy v jádru nepochopitelná a nezbývá, než ji přijmout jako nevyhnutelný stav. Arthur C. Clarke kdysi napsal, že technologie od určité úrovně komplikovanosti působí na „laika“, kterého obklopuje, jako magie. V Dickových paranoidních fikčních světech vytváří technika stavy leckdy podobné drogovým halucinacím.

Daily Dick

Biografie Philipa K. Dicka svádí k výkladu jeho psaní ve smyslu tvorby ovlivněné častými životními strastmi. Brzká smrt jeho sestry Jane jej prý zatížila pocitem, že na jejím místě měl být on. Univerzitní studium přerušil kvůli narůstajícím psychickým problémům, které byly později diagnostikovány jako schizofrenie. Psychotické běsy jej pronásledovaly po celý život, v důsledku čehož se upínal k drogovým experimentům. Kariéru začal budovat velmi brzy: svůj první časopis „Daily Dick“ začal vydávat už na základní škole. Dostatečný prostor na psaní získal ovšem teprve během svého zaměstnání coby prodavač v hudebninách.

Zdá se, že toužil být uznávaným spisovatelem „realistické“ prózy (jeho psychologické drama Král úletů, které se značně vymyká žánrovému zařazení, vydalo rovněž Argo v rámci edice anglo-amerických autorů), ovšem úspěchu dosáhl pouze psaním fantastiky. Přelomový byl slavný román alternativní historie Muž z vysokého zámku, za který dostal v roce 1963 cenu Hugo. Celá jeho autorská bibliografie čítá 45 románů a pět povídkových souborů. Rozsáhlá sbírka Podivný ráj a jiné povídky představuje průřez jeho raných textů, které publikoval časopisecky v začátcích své literární kariéry. Titul tak především zajímavě doplňuje koncepci pohledu na tvůrčí vývoj jejího autora.

Podivnější než ráj

Kniha obsahuje dvacet tři povídek, které jsou pro Dickův styl i výběr témat velmi typické. Každou navíc doplňuje komentář autora. České vydání přesně kopíruje původní anglický soubor raných textů The Father-Thing vydaný poprvé v roce 1989. Stejně jako Podivný ráj (v anglickém originálu Strange Eden) je i The Father-Thing zároveň názvem jedné z povídek, v českém vydání přeložené jako Otcova napodobenina. Většina z uvedených prací byla původně napsána pro řadu sci-fi magazínů (mimo jiné If, Science Fiction Adventures, Fantasy and Science Fiction, Future). Nejvýraznější je patrně Zlatý muž, jímž se inspirovala i volná filmová adaptace Next s Nicolasem Cagem v hlavní roli. Český čtenář ji může znát i díky stejnojmennému staršímu výboru (Zlatý muž; Laser, 1995), který se ovšem kromě eponymní povídky a textu Poslední pán (The Last of the Masters) s nově vydaným souborem výběrově nepřekrývá. Jednotlivé texty přeložil Bob Hýsek, Filip Krajník a Štěpán Valášek.

Zlé sny

Dickův literární styl je jednoduchý, přehledný, poměrně strohý a čtivý. Mezi jeho často zpracovávaná témata patří nejrůznější paranoie, ať už se jedná o ztrátu vlastního fyzického těla, nebo životního prostoru, odcizení blízkých osob, či naprostého rozpadu časoprostorového vnímání. Narůstající podezření se přes svou absurdnost často ukazují jako pravdivá. Hlavní hrdina v povídce Na mušce se tak skutečně ocitne na metaforickém talíři pronásledován tvorem z jiné dimenze, nebo chlapec z Otcovy napodobeniny správně pochopí změnu v chování svého otce a rozpozná hrozící invazi zlodějů těl. Některé texty, jako například Oběšenec, nabývají v rámci této tradice až makabrózního charakteru. Podobně funguje i Exponát, v němž se historik ocitne ve své „oblíbené“ době skrze samovolnou časovou červí díru nacházející se na pódiu příslušné muzeální expozice. Tematikou a jejím zpracováním se zdá být Dick určitým způsobem spřízněn s jiným klasikem světové sci-fi, Rayem Bradburym.

Neopomenutelný vliv na jeho tvorbu jistě mělo i politické klima studené války s neustálou hrozbou jaderné katastrofy. Příběhy jsou tedy plné zbrojení, postapokalyptické prázdnoty a rozmanitých mutantů. V Dani za obtiskování je zkonstruován svět, v němž veškeré artefakty z nepochopitelného důvodu ztrácejí vnitřní soudržnost, jakoby se krok za krokem vytrácely rozložené pomalým nukleárním ozářením. Chlapec Foster z povídky Fostere, jsi mrtvý je frustrován nízkou kupní silou svého otce, jenž si nemůže dovolit nejnovější protiatomový kryt. Rozsáhlejší text Válečný veterán zase popisuje do psychotických rozměrů dovedenou strategii vojenského plánování, v níž hraje roli znalost budoucnosti a tím vzniklý paradox cyklické změny reality. Výrazným vlivem pro konstrukci drobných dystopií se zdá být i nárůst spotřební kultury. Příkladem budiž text Obchodní strategie, v němž se hrdina pronásledován samoprodejným a zcela neodbytným robotem-služebníkem Prasadem rozhodne raději opustit svět, jelikož chodící totalitářské autoreferenční reklamě nelze uniknout.

Hon na literární kořist

Samostatný rozbor by si zasloužil Dickův oblíbený motiv rozbití časoprostorových souvislostí. Postavy psioniků, jež dovedou předvídat budoucnost a tím vytvářet celou řadu paradoxních situací, se prolínají celým jeho dílem. Tím více pak Dickovy texty připomínají schizofrenní konstrukce, které jsou ještě umocněné důrazem na vnitřní reflexi postav, jež tyto paradoxy zažívají. Snad díky množství nápadů a jasně vymezené narativní linii jsou jeho práce poměrně často filmově adaptovány. Charakteristické je, že většina adaptací si z Dickova díla bere pouze základní nápad, který naroubuje na druhořadý vizuál či libovolné schematické narativní klišé. Jistá percepční přístupnost Dickových knih k takové exploataci a následnému banalizování možná svádí. Většinou pak ale zcela mizí temná stránka jeho díla. Příkladnou ukázkou takového prznění je právě adaptace Zlatého muže. Jde o příběh němého a sexuálně přitažlivého mutanta se zlatou kůží, který nikdy neudělá chybu díky vrozené schopnosti vybírat v každém jednotlivém okamžiku z potenciálních linií budoucích událostí tu nejoptimálnější. Tím značně komplikuje život lovcům chránících čistotu lidského genofondu. Snímek Next z roku 2007 staví pouze na fenoménu schopnosti prekognice, zbytek tvoří druhořadý dobrodružný balast, jež s původním textem nemá společného takřka vůbec nic.

Strach a svrab v Mléčné dráze

Společným jmenovatelem Dickova díla je již zmiňovaný pohled na realitu jakožto na rozvíjející se stihomam, která se záhy ukáže být pravdivá. Co v tomto bodě Dickovy texty odlišuje od obecného konceptu, je zvláštní psychologie hrdinů. Z pohledu čtenáře, jenž drží Dickovu knihu v ruce poprvé, se v takovém příběhu logicky nabízejí dvě stejně pravděpodobné interpretace. Buď jde o případovou studii pomatené mysli, nebo o nastávající kafkovský zlý sen. Dickovy hrdinové o sobě však v tomto bodě zřídkakdy pochybují a na svou duševní konzistenci se spoléhají zcela bez zaváhání. Úsudek je tudíž konsekventně vede k paranoidní reakci. Podobný způsob vyprávění je v literatuře známý, zřídka však s takto silným důrazem pojímat skutečnost coby reálnou noční můru.

V tomto souboru je výjimkou jediná povídka, a to Pouhá skořápka, v níž je schéma rozestavěné naopak. Loď přepravující skupinu těžkých psychotiků ztroskotá, načež si její posádka bez jakéhokoliv dohledu vytvoří soběstačnou organizaci bojující proti imaginárním útočníkům. S jistým nadhledem by bylo možné podobně interpretovat i krátký text Bije to do očí, v němž vypravěč, který je náruživým čtenářem, chápe běžné literární metafory naprosto doslova a odkrývá tak jejich skrytou hrůznost. V tomto případě se ale jedná spíše o vtipnou, dosti lehkovážně pojatou hříčku.

Lze tvrdit, že z určitého pohledu je paranoia naprosto opodstatněnou reakcí na vnější svět. Oblast jevů je ve své mnohosti a nerozlišenosti pro vnímajícího jedince především obrovským zmatkem, do něhož musí svým rozumem vnést systém. Nijak zásadně nezáleží na tom, zda se nachází v  nejlepším z možných světů, nebo v nějaké horší alternativě. Lidská přirozenost však tíhne spíše k optimistickému výkladu a ty, kteří zpochybňují elementární řád, má tendenci napravovat z jejich šílenství. Dickovy fikční světy lze tedy brát jakožto relativizaci zdravého rozumu: autor v nich protikladně konstruuje svéráznou zdravě paranoidní fikci.

Soudit knihu podle obalu?

Závěrem už zbývá jen dodat, že kniha vyšla v grafické úpravě typické pro celou „dickovskou“ řadu. Dvorní grafik nakladatelství Pavel Růt vytvořil vizuál, který je kompromisem mezi obvyklou grafickou hrůzou, která je českému čtenáři u žánrové sci-fi literatury až na výjimky neustále předkládána, a kvalitnějším knižním grafickým designem. Argo mezi našimi největšími vydavatelskými domy vyniká velmi propracovanou a originální podobou svých titulů. Science fiction literatura však jakoby se musela přizpůsobovat jiným měřítkům. Vzhled souboru Podivný ráj tedy neurazí, ale k běžným argovským standardům má ještě daleko. Proč tomu tak je, zda se jedná o promyšlenou marketingovou strategii založenou na zjišťování preferencí sci-fi fanoušků, jejichž vkus se opírá o jiná estetická měřítka, netuším. Nechávám tuto otázku obecné úvaze.

Název: Podivný ráj a jiné povídky
Autor: Philip K. Dick
Počet stran: 526
Cena: 398 Kč
Vydal: Argo, 2011

Marek Jančík