Festival plný velkých malých hvězd. Těmi hvězdami mám na mysli osudy lidí, kteří neváhali a odvážně se vrhli za svými sny a ideály. Našli svůj talent, plně ho rozvinuli, podpořili a nechali jej vynořit se z hlubin. Teď stojí na jevišti, tančí, zpívají či hrají. Předvádí své umění s fotoaparátem, přemýšlí proč by nemohli zkusit bojové umění, nebo zkrátka chtějí pomoct.
Tyto osudy mě zajímají, proto jsem zaplatila velmi nízký vstup a vrhla se do kulturního dění. Rázem mě do nosu udeřil závan výborné atmosféry a ještě lepšího zvuku. Na jevišti byla zrovna kamarádka, houslistka, se svou skupinou The Outsiders a pár lidí je poslouchalo či natáčelo. Hrála skvěle až mi naskočila příjemná husí kůže mrazivého pocitu. Když člověk poslouchá hru na housle, jen těžko odolá , navíc je-li v kombinaci se zpěvem, kytarou a bicími.
Kvůli lelkování u hlavního pódia jsem nepřišla, přesto jsem se neubránila schůdkům do výtvarného nebe. Nad obrovskou místností se skrýval malý pokoj s ještě menším uměním. Čtverce a rámy plné barev a tvarů. Zde mladí rebelové položili své nejlepší obrazy, podívali se zda-li je někdo nezpozoroval a tiše zmizeli v davu. Nevšímám si jejich anonymních tváří a spěchám za svým cílem.
V malé místnosti úplně vzadu potkávám Petru Pastirčákovou známou jako Petru Pan, děvče, které nikdy nehodlá vyrůst. Je zde také hlavní představitelka organizace INVISIBLE CHILDREN Kristýna Kvasničková, avšak je zaneprázdněná, tak ji neruším a jdu si s Petrou sednout ke stolu za účelem sesbírat vešekeré informace o této organizaci.
Ahoj Petro, má první otázka se týká úplného základu. Tedy co to ta organizace Invisible children je? Kdo a proč ji založil?
Organizace IC je hnutí mladých lidí (středoškoláků – vysokoškoláků), kteří se snaží efektivně řešit konflikt v severní Ugandě a v okolí. Řešit problematiku chudoby, HIV, negramotnosti, ale především povstalecké armády LRA (lord’s resistance army – armáda božího odporu), kteří už 23 let vedou nejdelší válku na území Afriky a zneužívají k jejímu vedení dětské vojáky – ve věku od 5 let!
Byla založena třemi kluky ze San Diega, kteří se v roce 2003 rozhodli vyrazit na vlastní pěst a s minimem prostředků do Súdánu. Shodou okolností skončili v Ugandě, viděli co viděli, natočili dokument a začali tohle hnutí. Do ČR hnutí přivedla Kristýna Kvasničková poté, co se s ním blíž seznámila během studií v USA. V současné době je oficiální Evropskou ambasádorkou IC. Já jsem její pravá ruka.
Z první otázky vyplývá s kým spolupracujete ve světě i v ČR. Máte nějaký užší kontakt či jedete fakt sami za sebe? Kdo natáčí filmy promítané v Ostravě?
Jsme téměř nonstop v kontaktu s IC teamem z Londýna a taky poměrně často komunikujeme se San Diegem. Oficiální filmy IC točí americký team, první film točili Jason, Laren a Bobby sami (tři kluci ze San Diega, pozn.red.), další už měly profesionální teams. (více na www.invisiblechildren.com). Záznamy z ostravských akcí, např. z události The Rescue, má na starosti Petr Kvasnička.
Byla-li bys ty neviditelným dítětem a dozvěděla se, že jsou na světě lidé, kteří se snaží řešit tvou nezáviděníhodnou situaci, jak byses cítila? Co bys jim vzkázala?
Určitě bych byla překvapená, že se někdo o mě zajímá, a určitě šťastná. Ale upřímně si myslím, že dětští vojáci, v situaci v jaké jsou, už nevěří ničemu a nikomu. Nevěří tomu, že by se někdy mohly dostat z toho pekla, kde se nachází. Doufají a přejí si lepší budoucnost, ale nejspíš už v ní přestaly věřit. Vzkázala bych… zachraňte nás! Otevřete oči a udělejte něco s tou hrůzou, která se děje. I když si myslíte, že se vás to netýká, že jsme daleko, z jiného světa… tak nejsme. Jsme stejně skuteční jako vy. A zavírat před tímto vším oči je stejný zločin jako tyhle věci dělat.
Co jste vlastně pro neviditelné děti vy, ostravská pomoc, podnikli?
Pořádně jsme se rozjeli na jaře tohoto roku, kdy jsme zorganizovali kolem 15 promítání. V kavárnách, klubech, na středních školách, gymnáziích i VŠ. 25. dubna se konala po celém světě (včetně Ostravy) obrovská akce The Rescue, zatím největší akce v historii IC a o necelé 2 měsíce později proběhla akce We Heart The LRA. Po prázdninách opět rozjíždíme promítání a přednášky na školách + promítáme film zde na festivale Youth4Youth v Ostravě. Další velká mezinárodní akce se chystá ještě do Vánoc, bude to velkolepé!
Na závěr: kdybys jim mohla poslat úplně cokoliv na světě (i abstraktního), co by to bylo?
Svobodu. Budoucnost prožitou ve svobodě, ne v zajetí teroristy a psychopata Josepha Konyho. Samozřejmě bych jim přála kvalitní vzdělání, zdravotní péči, rodinu, lásku, finanční jistotu… Ale pokud bych se měla omezit jen na jedinou věc, svoboda je jednoznačně to, co potřebují nejvíce.
Po rozhovoru se loučím s Petrou, pohledem plným obdivu si prohlédnu Kristýnu Kvasničkovou, oblékám si bundu a plná myšlenek opouštím areál klubu. Kráčím po stejném chodníku, ale již s pocitem, že mám tu možnost předat něco velkého dál. Být zapojená do skupiny, která pomáhá nejdůležitějším lidem na světě – dětem. Která se nebojí bojovat za práva a svobody. Která má oči otevřené. Stejně tak jako já jdoucí ozářená zapadajícím sluncem. Stejným sluncem, které svítí všem dětem do očí, do jejich myslí a snů.