V Ostravě nehrajte poprvé. Vracíte se tady rádi? Jaké je ostravské publikum?
Zas tak mockrát jsme tady ještě nehráli. Musím ale zaklepat, že zatím je to dobré. Publikum je vřelé, emotivní a my rádi vzbuzujeme emoce.
Tentokrát nepůjde o klasické vystoupení, ale akustický koncert. Jak dlouho jste se na něj sehrávali a připravovali?
Novou podobu repertoáru jsme připravovali asi měsíc. Nečekejte ale, že je to klasický akustický koncert. Spíše používáme tradiční akustické nástroje jako akustická kytara, nylonka, lap steel kytara, ukulele nebo banjo a pokoušíme se je zakomponovat do moderní muziky.
Má takový koncert pro Vás, původně folkového muzikanta, nějaký jiný význam?
Myslím si, že je to přirozená forma vývoje. Pozorujeme, co se líbí mě za muziku a co klukům z kapely. Čerpáme vlivy jeden od druhého a pokoušíme se písničkám dávat novou fazonu. Teď jsme ve stádiu, kdy z jednotlivých fází, které jsme hudebně vyzkoušeli, vybereme pro písničky to nejlepší a zkombinujeme to dohromady.
Takže prvoplánově nešlo o návrat ke kořenům?
Původně jsme chtěli vydat zpěvník a spolu s ním akustickou podobu písniček. Nakonec jsme vydali akustickou podobu písniček a zpěvník jsme ještě nestihli dodělat. K tomu jsme pak připravili akustické turné. Mám dobře fungující kapelu a bylo mi líto koncertovat sólo. Udělali jsme nejdřív úplnou unplugged verzi písniček, která nás ale moc nebavila, a tak jsme zkusili zkombinovat věci, které nás bavily na letních festivalech s věcmi z unplugged verze. Vznikl nám zajímavý mišmaš a to nás baví.
Proč jste nezůstal u sólového hraní a dal jste se na komerčnější dráhu a vytvořil kapelu?
Upřímně řečeno, s kapelou mě to baví víc. Sólovou dráhu jsem pověsil na hřebík jen dočasně ze zdravotních důvodů. Přijde mi to férové i vůči posluchačům, protože mé písničky znají z rádia v podobě s kapelou a mohli by být pak vylekaní, kdyby najednou na koncertě hrál ty pecky jen týpek s kytarou. Nemusel by to být jejich šálek čaje.
Říkal jste, že mnohem raději hrajete s kapelou. Paradoxní ale je, že její složení docela často obměňujete. Z jakého důvodu?
Není to zas tak častý jev. Měl jsem jednu kapelu, se kterou jsem hrál tři roky. Bohužel to přestalo hudebně fungovat, a tak jsem kapelu vyměnil. Se současnou kapelou fungujeme rok a půl a nedávno jsme přibrali nového kytaristu. Nyní to je stabilní sestava.
Vrátím se k Vaší nové desce Xpívánky. Nebojíte se, že když jde o cédéčko pro fajnšmekry, že tím odradíte zbývající část svého publika?
Já Xpívánky neberu jako novou desku, spíše jako bonus pro naše fanoušky, kteří písničky znají a chtěli by je mít v akustické podobě. Nečekám, že je to deska, které by se prodalo desetitisíce. Ta regulérní nová deska vyjde až za rok na podzim.
Takže už nějaký materiál na novou desku máte?
Všechny písničky, co v ní budou, už máme napsané a skoro všechny i zaranžované. Momentálně je postupně nástroj po nástroji natáčíme.
Je dost zřejmé, že ve Vaší muzice jde hlavně o texty písní. Jde vidět, že jste dost nespokojený. Co Vás konkrétně zvedá ze židle? Co je to, co Vás nejvíce rozčiluje?
Myslím si, že to jasně říkám v mých textech. Ale necítím se být nějakým společenským kritikem. Pokouším se psát jen o věcech, o kterých dokážu psát s humorem. Také myslím, že to není tak, že jde hlavně o texty. To je dost úzce provázané. Texty často vycházejí z hudby. Mohl bych napsat nějakou kousavou písničku, ale kdybych v ní místo durových akordů zahrál mollové, vytratila by se veškerá ironie a z kousavé písně by byla píseň smutná. Nejde o to, že bych měl nějakou xindlovskou škatulku, z které bych se neuměl vymanit. Já se z ní jen vymanit nechci.
Pokud jsem texty dobře pochopila, nemáte rád lidskou povrchnost. Proč si myslíte, že je to problém právě dnešní doby?
Zřejmě proto, že vymizely jiné problémy – není hlad, válka ani nesvoboda. Jsou vidět jiné problémy, o kterých by bylo malicherné zpívat před dvaceti lety, nota bene před šedesáti v době války. Spoustu věcí, o kterých zpívám, souvisí s dnešní „spotřební“ dobou, která má tendenci řítit se vpřed hodně rychle a jak říkáte povrchně.
Na chvíli zabloudím do Vašeho vzdělání. Jste vystudovaný scénárista. Píšete raději texty k písním nebo scénáře k filmům, seriálům, aj.?
Vyhovují mi spíše kratší formy. Přijde mi super, vymyslet námět a pak to nechat na někom jiném. Když mám sedět nad jedním scénářem třeba rok, vždycky si říkám, jestli je to téma tak zajímavé, že by stálo za to, věnovat mu rok práce. U písniček je to nezávazné. Začnu nějakou psát, pak se na to vykašlu a třeba po měsíci se k ní znovu vrátím. Čistého času tomu věnuju třeba tři dny, reálného maximálně týden.
Máte výborné básnické střevo. Co čtete?
Četl jsem všechny knížky od Chucka Palahniuka, jeho forma společenské kritiky je mi hodně blízká. Mám rád Toma Robbinse – závidím mu jeho básnivý jazyk. Většinou je to tak, že mě někdo nadchne, a pak si od něj přečtu vše, co mu vyšlo v českém nebo slovenském překladu. Teď zrovna načítám Michaela Chabona. Taky Stephena Kinga mám hodně načteného. Je to člověk, který zná lidskou psychologii, psychologii postav a umí zatraceně poutavě popisovat.
Ondřejovi děkujeme za poskytnutý rozhovor a přejeme spoustu inspirace při další tvorbě, mnoho spokojených posluchačů i splnění osobního „muzikálového“ snu.