Zaříkávač zvířat

Věděli jste, že hluboko v šumavských lesích, na česko-německém pomezí v bavorském městě Bodenmais žije lesní muž, který dokáže komunikovat se zvířaty? Pokud ne, nakladatelství Kazda vám jej představí ve velmi pozoruhodné knize „Zaříkávač zvířat“ s podtitulem „O síle šumavské přírody a tajemství lesa“.

Tím mužem je Wolfgang Schreil. Jeho schopnosti a styl života mu dlouho připadaly naprosto normální, neviděl na nich nic zvláštního. Až když si uvědomil, jak žijí například lidé ve městech, kde naprosto postrádají jakýkoliv vztah s přírodou jako takovou, uvědomil si, že je jeho „normální svět“ v ohrožení, že jeho vnímaní je unikátní a je potřeba se snažit přírodu co nejvíce bránit a chránit. Jak jinak toho docílit, než mluvit o svých jedinečných dojmech a neobvyklých zážitcích z přírody s ostatními? Činí tak nejen psaním knih, ale účastní se také nejrůznějších přednášek či televizních talk show. Své znalosti a zkušenosti o přírodě se snaží přetavit rovněž do seriálů a filmů. Právě díky nim si vysloužil přezdívky jako je zaříkávač zvířat nebo lesní vlk. Sám sebe pasuje do role mluvčího a ochránce zvířat. V bavorském lese dokonce vytvořil naučnou stezku.

Zvířata jsou nesmírně vnímavými tvory a jsem přesvědčena o tom, že je to jediná živá bytost, která, ve většině případech, nezná přetvářku, umí vycítit nebezpečí a umí rozpoznat člověka dobrého od zlého. Mají na to prostě čich! Můj obrovský respekt zasluhuje každá osobnost, ke které si zvíře, ať už jakékoli, nalezne cestu. Klaním se před dobrotou každého zachránce, který se postará o zatoulané zvíře, klaním se před každým, kdo si umí upřímně a nezištně získat srdce těchto tvorů.

Wolfgang tvrdí, že jeho nejsilnější stránkou, jež mu pomáhá se zvířatům přiblížit, je nekonečná trpělivost – čekat, dívat se, pozorovat, učit se, kopírovat chování zvířat, a hlavně nemyslet na nic jiného než na přítomný okamžik. S tím naprosto souhlasím, avšak ještě jsou nutné dvě zásadní esence. Tou první je nebojácnost a tou druhou je potřeba, aby z nás vyzařovala nesmlouvavá aura, která zvířeti jasně řekne, že k němu přistupujeme s upřímností, respektem a že se mu nechystáme ublížit nebo narušit jeho prostor. Myslím, že není krásnějšího pocitu než, že vám němá tvář věnuje plnou důvěru.

„Tam venku jsem získal nejen obrovské zkušenosti, ale také něco jiného – důvěru zvířat, v jejichž okolí trávím více času. A tato důvěra pro mě znamená víc než cokoliv jiného. Je to můj největší zisk a splnění všech přání, která se mi honila hlavou, když jsem jako malý kluk trávil osamělé hodiny v lese. Jako bych se skutečně dotkl kousku vysněného ráje.“
– citace z knihy, str. 186 –

Nesmírně mě oslovilo jeho zamyšlení nad podobnostmi v chování mezi zvířaty a lidmi, že vlastně uvažujeme dost podobně. Jestlipak jsme v základních životních otázkách stejní jako zvířata?

Sama jsem velkým milovníkem zvířat (až na pavouky a kozy) a fascinují mě zejména nejrůznější psí plemena, jež jsou rasa od rasy natolik odlišná, až je to vlastně děsivé, a pak to jsou zvířata mimořádně velká. Zde už je mi vlastně jedno, o jaké zvíře se jedná – kočkovitá šelma, velbloud, kráva, medvěd, slon – jsou prostě nádherní. Tuze ráda bych se přitulila ke každému z nich. Co naplat, že u většiny podobných zvířat by šlo o moje poslední přání :-).

Knižní povídání je doplněno o fotografie z divoké šumavské přírody, které pořídil sám lesní muž. Za pozornost rozhodně stojí zmínka, že v roce 2022 získal cenu Rotary Respect Award pro osobnost, která naplňuje poslání „dělat svět lepším“.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda.

Denisa Šimíčková