Kuna jménem Lotta

Nakladatelství Kazda přichází s druhou knihou z tvorby známého německého zaříkávače zvířat Wolfganga Schreila, který žije hluboko v šumavských lesích, na česko-německém pomezí v bavorském městě Bodenmais. Tentokrát je knížka věnována jednomu jedinému zvířeti a jakému můžeme odtušit již ze samotného názvu „Kuna jménem Lotta“ s podnázvem „Neuvěřitelný příběh výjimečného přátelství“.

Lotta je jedinečná tím, že ji Wolfgang nalezl zcela opuštěnou a vyčerpanou na rozpálené silnici. Nicméně sám běžně tyto lasicovité šelmy odchovává od miminek a stará se o ně až po jejich vypuštění do přírody. Autor na sebe bere roli náhradní mámy, krmí je z lahvičky s dudlíkem, masíruje jim bříška a předává tolik lásky, kolik je jen schopen. Později, až už jeho péči nevyžadují, je přestěhuje z vnitřních prostor do venkovní klece, kde si postupně zvykají na blízkost lesa. Když pak voliéru otevře, mohou už les volně objevovat, a přitom se na noc vracet zpět do svého bezpečného zázemí. Před zimou jsou pak kuny nadobro vypuštěny do volné přírody. Jen Lotta je jiná, za Wolfgangem se vrací pro pomazlení.

„Jak často se stává, že divoké zvíře sdílí z vlastní vůle život s člověkem?“
– citace z knihy, str. 186 –

S Lottou sledujeme každý její nejistý krůček po boku svého ochránce, postupné získávání sebedůvěry v objevování lesa, první pokusy o vyšplhání na strom, a nakonec v sobě nalezne i tolik potřebný lovecký instinkt. Bože, tohle bylo tak dojemně krásné a na konci čtení mi i slza ukápla.

Udivilo mne zjištění, že ač je kuna odchovaná člověkem, neztrácí nic ze své divokosti a plachosti vůči ostatním lidem. Díky Wolfgangovi a jeho téměř magickým vyprávěním ze světa přírody máme jedinečnou příležitost nahlédnout do procesů divoké přírody, které jsou běžnému smrtelníkovi zcela neznámé, ba dokonce neprůchodné. Jisté je jedno, po přečtení této knihy se nebudete nad výskytem kun v blízkosti vašeho domova nebo v garáži rozčilovat, ale potutelně se usmějete. Nicméně bordelářky jsou to velké, to asi mnozí víme, takže se s nimi stejně musíme nějak vypořádat. Mějme však na paměti, že jsou možné humánní cesty, než je jejich střílení a trávení.

Srdečné a nesmírně zajímavé povídání o kuním životě, kterému nechybí vtip a srozumitelnost textu. Text je doplněn o barevné fotografie.

Za pozornost rozhodně stojí zmínka, že v roce 2022 získal Wolfgang cenu Rotary Respect Award pro osobnost, která naplňuje poslání „dělat svět lepším“. Více o tomto pozoruhodném muži naleznete v dřívější recenzi „Zaříkávač zvířat„.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda.

Denisa Šimíčková