Výstavy o architektuře a umění ve veřejném prostoru v Karlovarském kraji

Ve výstavních prostorách Galerie výtvarného umění v Chebu je představeno umění ve veřejném prostoru, které se v Chebu objevilo přibližně za posledních sto padesát let. Zahrnuje pomníky, funerální díla, pamětní desky, díla dekorující architekturu nebo volné skulptury. Prezentování tohoto tématu se přirozeně odehrává především na informačních panelech s dobovými i současnými fotografiemi. Pouze v několika případech, kdy dílo bylo odstraněno z původního umístění a deponováno do místního muzea či galerie, bylo umožněno originální dílo představit fyzicky. Výstava je doplněna také zápůjčkami bronzových soch Johanna Adolfa Mayerla z Národní galerie v Praze a několika autorskými odlitky či přípravnými studiemi. Členěna je do šesti oddílů, z nichž první dva jsou věnovány dvěma chebským sochařům, Karlu Wilfertu st. a Johannu Adolfu Mayerlovi, kteří jsou v rámci tohoto projektu poprvé seriózně uváděni do dějin umění na našem území.

Karl Wilfert st. byl konzervativní sochař bez akademického vzdělání, který si ovšem osvojil sochařské řemeslo na vysoké úrovni. Stal se ve své době (tvořil cca v období let 1875–1916) nejvýznamnějším a nejvyhledávanějším sochařem Chebska, pracujícím prakticky na všech významnějších zakázkách ve městě. Pozoruhodná je také jeho životní cesta z nuzných poměrů a tkalcovské obživy mezi nejvýznamnější měšťany Chebu. Johann Adolf Mayerl patří oproti němu k sochařům, jejichž tvorba výrazně překračuje regionální význam. Patřil k Myslbekovým žákům a následníkům monumentalizujícího heroismu Franze Metznera. Trojice jeho děl z 20. let zdobí dodnes centrum města. Jde o kašnu s chebským dudákem, cechovní kašnu a o Atlanta na České eskomptní bance. Jiné Mayerlovy práce byly odstřeleny jako připomínky německého nacionalismu (pomník padlých v prusko-rakouské válce a především monumentální Jahnův pomník, ústřední celoněmecký pomník turnerského hnutí v podobě mohyly završené třemi orly).

Po dílech těchto osobností následuje oddíl věnovaný především nedochované výzdobě Chebské pamětní síně. Ta vznikala po celé meziválečné období v odsvěceném barokním kostele sv. Kláry od Kryštofa Dienzenhofera jako pomník padlých v 1. světové válce z území celého Chebska. Výzdobu korunovala velkoformátová freska na oltářní stěně od malíře Franze Grusse, zobrazující ve spodní části vojáky ve chvíli začínajícího útoku, nad ní v dynamické kompozici vzhůru stoupající těla mrtvých vojáků postupně se odpoutávajících od tělesné schránky a vrcholící světlem zalitým Vítězným Kristem typických árijských rysů v střední ose malby. Po roce 1945 došlo k jejímu zabílení, neboť svým pojetím připomínala nacionálně-socialistickou propagandu.

I následující sál popisuje osudy ideologických pomníků – tentokrát komunistických. Do různorodějšího umění 60.–80. let spadala například výzdoba železničního nádraží a sousední pošty. Železniční nádraží, pozdní výhonek funkcionalismu architekta Josefa Dandy (projekt 1956, otevření a umělecká výzdoba 1962), mělo interiér řešený v bruselském stylu ozdobený dvěma mozaikami s kosmickou tematikou od Jaroslava Moravce, jehož originální návrhy jsou na výstavě představeny. Úvodním a nejrozměrnějším exponátem výstavy je dřevěná kolorovaná plastika s názvem Kvetoucí město od Vladimíra Preclíka, která byla teprve nedávno objevena. Původně byla umístěna v budově nádražní pošty. Výstavu ukončuje oddíl Umění po roce 1989, který je zajímavý také z toho důvodu, jak se vedle některých velkých realizací ujaly také ve výsledcích zajímavé kolektivní projekty Chebské niky či Graffiti Boom.

Výstava Architektura Karlových Varů, zaštiťovaná Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Lokti ve spolupráci s Karlovarským krajem a Statutárním městem Karlovy Vary, sleduje historický vývoj zástavby našich nejvýznamnějších lázní po jednotlivých etapách. Karlovy Vary byly založeny již kolem roku 1358 českým králem a římským císařem Karlem IV., s jehož jménem byl název města vždy spjat. Karel IV. si nechal ve městě postavit královský lovecký hrádek, jenž se ve formě hranolové věže pod mnohými přestavbami dochoval dodnes. Z barokního období pochází protější dominanta – kostel sv. Maří Magdalény od Kiliána Ignáce Dientzenhofera, ale také řada domů s původními hrázděnými konstrukcemi. Největšího rozmachu však lázně dosáhly až v 19. a na počátku 20. století, kdy se nejprve lázeňská zóna rozšířila po celé délce údolí a v duchu raného romantismu byly upraveny a zpřístupněny zalesněné svahy nad městem.

Zlatým věkem pro výstavbu Karlových Varů bylo období od druhé poloviny 19. století do vypuknutí 1. světové války, kdy se počet návštěvníků lázní několikanásobně zvýšil. Došlo nejen k výstavbě nové vilové čtvrtě Westend s anglikánským kostelem, synagogou a pravoslavným chrámem, ale také k vybudování řady novostaveb kolonád (zejména Mlýnské, Tržní a Sadového pramene), lázeňských budov (Císařské lázně, Lázně III, Alžbětiny lázně), hotelových komplexů (Grandhotel Pupp, Sanatorium Imperial) či městského divadla. Mezi autory staveb nalezneme pražského architekta Josefa Zítka, světově proslulou dvojici vídeňských architektů Fellner&Helmer či francouzského architekta Ernsta Hébrarda. Jak výstava ukazuje a objasňuje, do 1. světové války se Karlovy Vary staly typickými lázněmi kosmopolitního charakteru – co do stylu orientujícího se na vídeňské prostředí, i co do atmosféry – které získaly svou architekturou punc světovosti.

Expozice prostřednictvím panelů ukazuje i následující vývoj včetně dvou kontroverzních staveb z doby před rokem 1989 – Vřídelní kolonády a Lázeňského sanatoria Thermal. Samostatně jsou představeni také nejplodnější tvůrci architektonické podoby Karlových Varů – Karl Ernstberger, stavějící ve stylu geometrizující secese a začínající moderny, Rudolf Wels, žák Friedricha Ohmanna a Adolfa Loose, představitel meziválečné moderny a purismu, a dále Karl Haybäck, Alfréd Bayer, Robert Příhoda, Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, všichni tvořící v intencích četných podob historismu.

Obě výstavy svou koncepcí kladou důraz na osvětu a poučení odborné i laické veřejnosti o vybraných hodnotách měst, ve kterých se jejich prezentace uskutečňují. K oběma výstavám se pojí také publikační výstupy (Zbyněk Černý, Marcel Fišer: Umění v Chebu. Umění ve veřejném prostoru / svazek II. Klatovy 2013. ISBN 978-80-87395-09-7. – Lubomír Zeman: Průvodce architekturou Karlových Varů. Karlovy Vary Architecture Guide. Praha 2012. ISBN 978-80-87104-63-7.). Část výsledků mapování sochařských památek ve městě Chebu si lze prohlédnout také v celostátní databázi http://www.socharstvi.info/, která je postupně doplňována.

Základní informace:

Název výstavy: Umění v Chebu (Umění ve veřejném prostoru od 19. století do současnosti)
Místo: Galerie výtvarného umění v Chebu
Termín: 18. 7. – 6. 10. 2013
Vstupné: 70 / 40 Kč
Otevírací doba: Út–Ne 10.00–12.00, 12.30–17.00, Po zavřeno

Název výstavy: Architektura Karlových Varů (výstava o architektonickém dědictví lázeňského města od nejstarších dob až do současnosti)
Místo: Císařské lázně, Karlovy Vary
Termín: do 30. 9. 2013
Vstupné: 25 Kč (vstupné do Císařských lázní – Zanderova sálu)
Otevírací doba: denně 10.00–18.00

Adam Hubáček