Fotografie má fascinující moc zaznamenat okamžik v našem životě. Fotografie může sloužit buď k zachycení reality, nebo k vytvoření uměleckého díla. Umělečtí fotografové dokáží zachytit všemožné emoce od štěstí, lásky až po totální zmar, rezignaci. Mám rád dokumentární fotografii, která zachycují běžné okamžiky života až po naprosto nepředstavitelné válečná zvěrstva a přírodní katastrofy.
Fotografie zachytí novorozence schouleného v náručí rodiče, ale i popálené děti napalmem. Obě vzbudí emoce. U novorozence se člověk rozplývá nad novým životem, ale nad druhým snímkem zuří. Z plna plic řve zastavte to zvěrstvo! Moc a síla fotografií dokázala změnit chod válek. Zdokumentovaná zvěrstva v Buchenvaldu či Auschwitzu zvedla ze židlí každého a bylo rozhodnuto, Němci si nezaslouží slitování. Který dobrý občan by zůstal netečný nad malou dívkou popálenou napalmem, která křičela bolestí a strachem? Kdo se může podívat do nešťastných tváří ukrajinských dětí, které přišli při bombardování o své blízké a končetiny? Stop to war!
Obdivuji válečné fotografy, kteří prostředkují absolutní zmar a ztrátu lidskosti, ale i odhodlanost a víru, že bojujeme za vyšší cíle. Fascinují mě fotografie Josefa Koudelky, který v osmašedesátem fotografoval v pražských ulicích sovětskou invazi, která skoncovala s pražským jarem. Jeho pouliční fotografie reakcí prostých občanů i vojáků jsou plné emoce. Plné hněvu, boje o svobodu, ale i nadřazenosti okupantů. Obdobně Don McCullin zachytil pouliční střety v Severním Irsku. Snímky zachycují násilí, utrpení civilního obyvatelstva, odhodlanost bojujících stran zvítězit.
Kdo by řekl, že za fotkou stojí fyzika a chemie. Prosté vytvoření trvalého obrazového záznamu prostřednictvím čipu či chemickým procesem prostřednictvím světlocitlivého materiálu. Hra světla nejen dělá skvělé fotky, ale hraje hlavní roli neboť světlo, které je vyzařováno či odráženo objekty se zaostřuje pomocí objektivu, jimž během expozice prochází a dopadá na film uvnitř fotoaparátu, který tvoří následný obraz – fotografii. Věda jde v ruku v ruce s uměním.
Vizionáři fotografie je úžasný průvodce po 75 světových fotografů 20. století. Mnozí z nich jsou váleční fotografové jako slavný Robert Capa, jehož autoportrét je na přebalu této úžasné publikace. Všichni vizionáři fotografování milovali. Jejich vášeň vystihuje slova Garryho Winogranda „Čím víc fotím, tím víc fotím.“ V knize najdete myšlenky a fotografie autorů věhlasných a zásadních jmen, jako například Alfreda Stieglitze, Lewise Hinea, Billa Brandta, Man Raye, Maria Giacomelliho, Ansela Adamse, Walkera Evanse, Margaret Bourke-Whiteové, Dickey Chapellové, Henriho Cartier-Bressona a mnohých dalších včetně našeho Josefa Koudelky.
Je to jedinečný průvodce dílem a životem velikánů světové fotografie, kteří formovali veřejné mínění, ale i estetiku. Doufám, že mnoho milovníků fotografií dostanou tuto knihu pod stromeček. Je úžasná, krásný. Moje slova stěží dokážou popsat co ve mě evokují fotografie těchto umělců.