Vítkovická výstava – od parního stroje až po současnost

V Ostravě, v oblasti Dolních Vítkovic, probíhá od roku 2012 stálá interaktivní expozice věnující se technice od A do Z, od dob, kdy se energie vyráběla lidskou silou, až po moderní stroje současnosti a seznámíme se zde nejen s velkými mašinami, ale také s pomocníky, které užíváme v průběhu každého dne.

Zdroj obrázku: Dolnioblastvitkovice.cz

Hned při příchodu do už tak atraktivního areálu vám začne být jasné, že se výstava zaměřuje převážně na rodiny s malými zvídavými dětmi, ale nenechte se odradit, je to přínosné a zajímavé pro jakoukoli věkovou skupinu. Já jsem se exkurze zúčastnil s mým kamarádem v rámci výletu a jelikož jsme už ve věku, kdy by bylo jít s rodiči velice potupné pro obě strany, ale ne zase tak staří, abychom měli děti, do cílové skupiny návštěvníků jsme v očích personálu a ostatních v okolí po celou dobu jaksi nezapadali. Ale předpokládám, že jsme jim na druhou stranu příjemně narušili stereotyp.

Jakmile vstoupíte do velké haly, kde to vše začíná a skoro i končí (hala je tak velká, ne prohlídka tak krátká), míjíte takový nenápadný černý stánek a uvnitř něho můžete využít možnosti shlédnutí úvodního filmečku, který se pokouší návštěvníky navnadit poutavým příběhem. Pokud si nechcete zkazit dojem hned na začátku, doporučuji se vyhnout této zatemnělé místnosti velikým obloukem. Ale u oblouku ještě zůstaneme. Je to totiž první věc, kterou si můžete vyzkoušet – ano, toto je obrovská výhoda této exkurze oproti jiným, protože tady jenom znuděně neprocházíte od jednoho zatarasujícího provazu ke druhému, které kolikrát neumožňují ani pořádně se na danou věc podívat, nýbrž naprosto vše si můžete zkusit, ošahat, pomačkat, vzít, vrátit zpět a tak. Tak teda ten oblouk. Mladou průvodkyní jsme byli já s kolegou vyzváni, ať „nasedneme“ do mohutného dřevěného kola (oblouku) a nechť synchronizovanou chůzí vpřed „vyrobíme proud“. Slovo synchronizovanou jsme v tom hluku přeslechli, a proto jsme si několikrát nabili hu…kolena. Poděkujeme a jdeme dál.

Popisování jednotlivých atrakcí by se určitě míjelo účinkem, proto jen nastíním, že na cestě se setkáte s mnoha naučnými texty, fotkami a instruktážními videi, abyste po východu ven byli plnější vědomostmi, a na každém kroku vás čekají již zmíněné interaktivní zajímavosti, což je nepochybně hlavní hřeb prohlídky. Zpočátku si ověříte různé fyzikální zákonitosti a poté, co postupně procházíte historií blíž k dnešní době, se objevují hrátky se samotnými přístroji (například ovládání modelů vláčku).

Další obrovskou předností této expozice je svoboda pohybu. Neznamená to jen výhodu kdykoli si odskočit na toalety (nad pisoáry hraje na obrazovce animovaná pohádka pro děti, přičemž každý má svoji obrazovku, aby se snad nikdo nepohádal či co – tak toto jsem opravdu nečekal), ale hlavně to, že u jakéhokoli exponátu se můžete zdržet, jak dlouho chcete, protože prohlídka není časově omezená, procházíte se nezávisle na skupině ostatních návštěvníků a průvodci neplní roli vypravěče ani bosse, za kterým se celou dobu jde, ale jsou jen na různých místech v pohotovosti, kdybyste se na něco chtěli doptat nebo si s něčím nevěděli rady. Toto mi maximálně vyhovuje.

Druhá polovina výstavy je mi bližší a taky jsme se zde zdrželi podstatně delší dobu. Připravena je pro vás spousta vystavených modelů aut, s nimiž opět můžete zacházet dle svého uvážení – nasedněte, upravte si sedadlo, stáhněte okýnko, zkuste si na sucho zařídit, pak otevřte kapotu, zkontrolujte a pokračujte k dalšímu vozu. Pro ty, které to nezajímá, můžou se s auty seznámit alespoň ve virtuální rovině díky simulujícím trenažérům. A řídit můžete nejen auta. Zkuste si taky motorku, traktor, vlak či letadlo. A jestli vás ani to nenaplňuje, určitě neodmítnete alespoň průzkum ponorky v životní velikosti – stojí to za to.

Ke konci scházíte do nižší úrovně prohlídky, kde se seznámíte s postupným vývojem výpočetní techniky, telefonů, multimediálních nosičů, fotoaparátů atd. Všechno je naprosto autentické, na něco si ještě můžeme sami pamatovat a díky nápaditému uspořádání zleva doprava (minulost až současnost) si uvědomíte, jak jde ten pokrok nezastavitelně dopředu. Úplně na závěr si prohlídněte vývoj zvukotechniky, kdy máte jedinečnou možnost zahrát si na klávesy, které simulují nepřeberné množství hudebních nástrojů. Tak a hurá domů! Vám se nechce? No dobře, tak ještě chvilku…

Moje dojmy jsou i teď po delší době velmi pozitivní. Uznávám, že něžnému pohlaví to asi moc neřekne a budou spíše netrpělivě sledovat hodinky, ale i tak si tam můžou podle mě najít to své, co je zaujme taky. Doporučuji všem, aby se zde zašli podívat.

Jiří Sobota

Zaměstnání: sociální pracovník; záliby: poslech hudby (převážně kapela Scooter), sbírání hudebních CD, skládání hudby (hudební projekt ZoneX), tvůrčí psaní (recenze, povídky, texty), focení + natáčení, Playstation 1, turistika, dobrovolnictví - aktivizační činnosti se seniory, příležitostně film, divadlo, kniha