Vít Petrášek

Vít Petrášek – violoncello
/ Epoque Quartet
„spolupráce“ – Česká filharmonie, Luzerner Sinfonie Orchester, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Filharmonie Zlín, Košická filharmonie.

Jako člen komorních souborů se zúčastnil řady prestižních světových hudebních festivalů a spolupracoval s H.W. Meyerem, W. Levinem a H. Beyerlem./

Vítku, je mi potěšením si s tebou povídat o tématu, tobě niterně blízkém, budeme si spolu povídat o hudbě.
Čtenář, který nezná, neslyšel Epoque Quartet, si dozajista po přečtení soupisu jmen v odstavci „spolupráce“ pomyslí : „… ten Vít Petrášek, asi hraje tu vážnou hudbu, …že? Tak jak to tedy je? Já osobně jsem z termínu, názvu, z  pojmenování „vážná hudba“ dost zmatený, mně nepřipadá například  Mozartova Malá noční hudba moc vážná…

Mám to podobně jako Ty. Přestože jsem vzešel z prostředí, kde byly poměrně velké tendence stavět mezi jednotlivé hudební žánry mantinely, nikdy jsem si toto uvažování neosvojil. Nebo možná právě proto. Hudbu člověk buďto vnímá, bere si z ní informace a nechá se povznášet, nebo je mu nesrozumitelná a zůstává pro něj pouhým zvukem, popřípadě hlukem. Jeden je schopen rezonovat s celou řadou hudebních stylů, druhý ulpí na pozdních romanticích a vše ostatní je pro něho zbytečné a třetímu stačí disco techno. Celkově bych řekl, že termín „vážná hudba“ je používán především těmi, kteří hudbu klasických nástrojů příliš často nevyhledávají. Když se ale pro Tebe zamyslím nad existencí tohoto termínu, docházím k závěru, že do takto označované kategorie spadají kompozice, které je většinou nutno poslouchat velmi koncentrovaně, které mají komplikovanou strukturu a k jejichž plnému vychutnání pomáhá i určitá znalost. Také se na ně poměrně špatně tančí… Taková hudba ale může mít kořeny stejně tak dobře v evropské klasice, jako v jazzu. Jo a Mozartova „Malá noční“ ve své době rozhodně žádnou vážnou hudbou nebyla.

Která hudba tě inspiruje? Posloucháš hudbu i pro vlastní potěšení, a nebo máš čas jen na poslech zcela profesionálních pohnutek?

V průběhu let se to u mě dost mění. V zásadě platí, že častěji a raději hraju, než poslouchám. Samozřejmě to tak úplně neplatí například v autě. V úplném mládí jsem hodně poslouchal velké symfonické záležitosti. Strausse, Mahlera, Šostakoviče… Moc rád se k tomu někdy zase vrátím, ale momentálně zvuk smyčců pro účely aktivního relaxu příliš nevyhledávám. Snad je to pochopitelné. Dlouhou dobu jsem byl závislý na Chetu Bakerovi a stále mám rád hudbu, která má co do činění s jazzem.

Hraješ na violoncello,  jak se ti líbí finská Apocalyptica?

Popravdě jejich hudbu neznám. Dokážu si vybavit jenom nějaké střípky z jejich produkce. Hned z počátku jsem si je někam zařadil (vidíš , i já škatulkuji) a od té doby nepřišel žádný impuls k tomu měnit názor. Každopádně ale velký klobouk dolů před tím, kterak dokázali popularizovat violoncello a před jejich úspěchem.

V hudbě, v tvém nejintimnějším vnímání, v tvé představě o vzoru, kdo je pro tebe ta veličina, kterou bys nazval vzorem?

Každý výborný muzikant má určité polohy a dovednosti, které tě fascinují a inspirují. I když někteří jich mají tolik, že to může být až profesně frustrující. Jak už jsem řekl, ovlivnil mě značně Chet Baker svou „rovnou“ lyrikou. Žádné tlačení na pilu, žádná zbytečná vibrata a klišé, žádné nadbytečné kudrliny. Je to nejvíc.  To, proč ho posledních deset let už skoro neposlouchám, je pro mě skutečnou záhadou. Určitý vzor mám také někde uvnitř v sobě, a tak jednou za půl roku ho pouštím na chvíli ven…

Vítku, představ nám současné obsazení  Epoque Quartetu.

Naše sestava za 15 let fungování doznala jedné jediné změny. A to když před pěti lety odešel náš tehdejší první houslista Martin Válek do New Yorku. Měli jsme pak obrovské štěstí, že náš nynější primárius David Pokorný byl na blízku a že byl volný. No a ti ostatní „držáci“ to jsou houslista Vladimír Klánský , violista Vladimír Kroupa a moje maličkost. Také máme takzvané páté členy. Tím je především náš dvorní komponista, aranžér a spoluhráč Jan Kučera, nebo také Petr Wajsar, který vyrobil ohromné množství skvělé muziky pro náš ansámbl.

Epoque Quartet bude slavit 15 let existence. Připravujete nějaké milé překvapení pro nás posluchače?

Samozřejmě! Jsme v plné přípravě našeho doposud největšího koncertu v historii EQ. Bude se konat 22. dubna v pražské Hybernii, a jelikož se bude jednat o večer narozeninový (jak správně říkáš –  slavíme 15 let), přijdou nám popřát ti, se kterými jsme se v těch patnácti letech potkali na společných projektech. Na pódiu se vystřídají takoví krásní lidé, jako je Dan Bárta, Robert Balzar, Tonya Graves, Radek Baborák, Ondřej Brousek, Honza Kučera a další a další. Moc se na to těšíme a já jen doufám, že při přípravách této monster akce úplně nezešedivím…

Děkuji za rozhovor.  A na závěr tě ještě poprosím, doporuč mně a čtenářům nějakou hudební akci.

Tak krom té výše zmiňované (ta je povinná) bych moc rád pozval na křest CD „Morning Walks“, který se odehraje 8. ledna v Jazzdocku. To je autorský projekt skvělého jazzového klavíristy Martina Brunnera a přivádí k sobě jeho trio (piano, basa, bicí) a náš Epoque Quartet. Krásný a vánočně laděný bude večer v Hybernii 10. prosince . Tam budou zpívat dětičky a děti ze sboru Paprsek. Mají udělaná skvělá aranžmá od Honzy Lstibůrka (Toxique, Druhá Tráva) a Jirky Škorpíka (4TET). A my budeme s nimi. Jinak jistota je jakýkoliv koncert pana Wajsara a jeho kapely HI-FI.

Petr Šafránek