Blízcí

Kniha Blízcí od Veroniky González vyjde 27.2.2025 a já měla díky společnosti Albatros Media možnost si přečíst recenzní výtisk. Nemohla jsem se dočkat až knihu otevřu a začtu se, protože autorčina předchozí kniha Mezi nimi byla skvostná.

Příběh sledujeme z pohledu dvou žen. Barbory a Petry. Bára je mladá žena, takový spíš městský typ, ale přestěhuje se za svou láskou Igorem, na vesnici. Domnívá se, že si zvykne i na Jarku, která je typickou tchyní. Medový hlásek, ale v ruce nože a je generálem pro všechny. Ostatně, jako matka dvou synů si chce pohlídat, aby se její synáčci měli dobře. Igor a Štěpán jsou bratři, kteří se od malička nemusí. Igor je proti Štěpánovi introvertní a naučil se mu jít z očí. A Štěpánova manželka Petra? Dokonalá hospodyňka, matka, manželka, a tchyně je s ní maximálně spokojená. Jenže u Báry jsou sympatie poněkud chladnější.

Jak se postupně seznamujeme s jednotlivými postavami, zjišťujeme, že celá rodina je prohnilá do morku kostí. Vztahy jsou narušené a ač by byla určitým způsobem snaha o lepší soužití, tak to povětšinou zkazí Jarka. Jen ona má pravdu a hlavně se snaží roznášet intriky prostřednictvím Petry. Jenže netuší, že se Bára s Petrou sblíží a dojde k otevření těch nejhorších bolestí a ran, které tato rodina skrývá.

Všechny postavy, ač pro mě Bára byla nejdříve neuchopitelná, byly perfektně povahově vykreslené. Dokázala jsem se vcítit do jejich pocitů a konání, a kroutila jsem hlavou nad jednáním některých z nich. V této rodině se lidé cítili jako vězni. Hlavně nic neříkat napřímo, ale za zády pomlouvat, intrikovat a omlouvat to, co je neomluvitelné.

Jarka byla opravdu vykreslená asi nejlépe. To byla tchyně s velkým T. Taková, kterou opravdu nechcete mít, protože i kdybyste jí snesli modré z nebe, vždy si něco našla. A jak v dětství protěžovala jednoho ze synů, tak to mělo následky i v jeho dospělosti a bohužel to ovlivnilo celou rodinu.

Já před autorkou smekám. Příběh si mě získal od první stránky, ale postupným čtením mnou cloumaly emoce a na konci tak moc vygradovaly, že po přečtení jedné klíčové věty, respektive dvou slov, jsem pocítila neuvěřitelný nával strachu, bolesti, měla jsem husí kůži po celém těle a slzy v očích. Dvě slova, která mě emočně rozsekala. Autorka do příběhu perfektně zakomponovala otázku mateřství, despotismu, psychických problémů a jejich následků.

Tuhle knihu doporučuji přečíst všem, kteří chtějí při čtení prožít neuvěřitelné množství emocí a jak já říkám, emočně se vyždímat. Myslela jsem si, že Mezi nimi nic nepřekoná, ale Blízcí bude TOP kniha roku 2025.

Lenka Zajíčková