Válka očima vojáků aneb „má-li člověk moc, je dovoleno vše“

„Jaký je rozdíl mezi Kristem a Hitlerem? V případě Krista zemřel jeden za všechny.“
generálporučík Friedrich svobodný pán von Broich, červenec 1943 (str. 294)

I když se píše rok 2014, tedy více než šedesát let po vypuknutí druhé světové války, normalita brutálního chování, zabíjení a extrémního násilí jako každodenní chléb vojáků, zábava, nás neustále znovu a znovu zaráží. Můžeme být sice otřeseni, morálně pohoršeni, bezděky kroutit hlavou, ale takovým způsobem nic nepochopíme, pochopíme výhradně svůj vlastní svět, ne však svět vojáků. Musíme si uvědomit v jaké době žili, jaký byl referenční rámec války, který byl pro vojáky určující. Válka vytváří přirozený svět vojáků. Z tohoto pohledu přirozeného světa posuzují civilní obyvatelstvo, válečné zajatce, ženy vykonávající nucené práce, partyzány.

Kniha je rozdělena do čtyř kapitol, ze kterých si čtenář udělá přehledný obraz hlavních témat rozhovorů mezi vojáky. Můžeme se dozvědět, že tak jako se dva železniční nadšenci baví o přednostech svých vláčků, soupeří posádky mezi sebou ve srovnávání stejných faktorů, například doletu, rychlosti, pumového nákladu letadel, ale i v počtu dnes zabitých lidí. Z těchto rozhovorů lze vypozorovat, že se násilné akce berou jako nějaké sportovní utkání. Letci, posádky ponorek chápou svou práci v kontextu lovu, který spočívá v hledání, sledování, skolení a vykuchání zvěře. S lovem neboli stíháním jde ruku v ruce i „zábava“.

„SOLM: Dostali jsme dětský transport.
WILLE: Vy nebo Prien?
SOLM: My jsme to byli.
WILLE: Utopili se všichni?
SOLM: Ano, všichni byli mrtví.
WILLE: Jak byl velký?
SOLM: 6 000 tun. (…) Dětský transport… ten nám udělal velkou radost.“
(Potopení britské osobní lodi s názvem City of Benares 18. 9. 1940, kdy zahynulo 77 britských dětí, str. 112–113.)

Posunutí referenčního rámce, ve kterém je pro definici, kdo je nepřítel, důležitější příslušnost ke skupině než všechny ostatní znaky (věk), zapříčinilo, že se na děti nahlíží jako na potencionální teroristy, kteří se bez problémů mohou „postavit ke zdi a odbouchnout“.

Likvidace Židů se měla stát součástí realizace plánů nacistického Německa na nastolení „nového pořádku“ v Evropě a poté i ve světě. Počátek masového vraždění Židů je spojen se zahájením tažení proti Sovětskému svazu. Hned za frontou postupovaly tzv. Einsatzgruppen, zvláštní operační útvary tvořené bezpečnostními službami SS a příslušníky bezpečnostní policie. O masových popravách židovského obyvatelstva měl Wehrmacht povědomí, a to v mnohem větší míře, než by se dalo očekávat v souvislosti s různými výzkumy k tématu. Samozřejmě, že nevěděli všichni všechno, ale informace o vyhlazovacím procesu nebyly pro posluchače ani pro účastníky rozhovorů nijak překvapující a nic neočekávaného. Povědomí o tom, že docházelo k vraždám, bylo rozšířené, ale co to mělo dělat s prací ve válce, kterou člověk musel vykonávat?

„Otázkou je pouze to, zda bylo zapotřebí antisemitských motivů k pociťování radosti z rekreačního střílení Židů. Pravda je zřejmě triviálnější. Muže bavilo, že mohou dělat něco, co by za normálních okolností nikdy dělat nesměly – zažít ten pocit beztrestně si někoho zabít, uplatnit absolutní moc, udělat něco zcela neobvyklého, aniž by se museli obávat jakékoliv sankce.“ (str. 190)

Ale na straně druhé likvidace ruských zajatců vyvolávala u mnoha vojáků negativní reakce. Postoje, že Rusové jsou „podřadný národ“, „zvířata“ či že jsou „úplně jiní lidé, Asiaté“, nebyly vždy plně přijaty. Pobývání Wehrmachtu v Rusku změnilo úhel pohledu na ruskou kulturu a způsob života civilního obyvatelstva v drsném klimatu. Dokonce zprávy o hromadném umírání sovětských válečných zajatců v lágrech vyvolávaly mnohem větší pobouření než popravy na hlavní bitevní linii.

Kniha Vojáci: Protokoly o boji, zabíjení a umírání představuje skvělý počin autorů Welzera a Neitzela, kteří přinášejí surové a ničím nepřikrášlené sdělení bezprostředních účastníků války. Celá publikace je protkána informacemi, rozhovory mužů v reálném čase o válce. Je to zdroj otevírající zcela nový a unikátní pohled do historie mentalit Wehrmachtu.

Autor: Sönke Neitzel, Harald Welzer
Název knihy: Vojáci: Protokoly o boji, zabíjení a umírání
Nakladatelství: Academia
Rok vydání: 2014
Počet stran: 528
Běžná cena: 595 Kč
Headline foto: http://www.academia.cz

Eliška Okapová