Jakýpak nějací!!! Žádní „nějací“ by přece nevyprodali Lucerna Music Bar tak, že se stálo až u toho baru. Vlastně vůbec nechápu, jak se tam ty hromady lidí mohly vejít!
Britskou kapelu The Subways založil v roce 2003 ve Welwyn Garden City pár Billy Lunn (zpěv a kytara) a Charlotte Cooper (baskytara, zpěv) společně s Joshem Morganam (bicí). Hrají indie-rock, alternative rock, garage-rock , post-grunge a trochu i punk, pokud si je potřebujete někam hudebně zařadit.
Z garážového tria se postupně stala velmi úspěšná kapela se skvělými kritikami. Každý rok odehrají spoustu divokých koncertů v klubech i na festivalech. Co se festivalů týče , ten v Glastonbury stál na počátku jejich slávy, když vyhráli soutěž kapel v kategorii rock. Tak se mohli poprvé představit mnohem většímu publiku, než byli doposud zvyklí. Pokud je neznáte podle jména, určitě pak znáte jejich písničky. Hrají v reklamách, ve filmech i v seriálech.
A davy na ně chodí dodnes. I v Praze. Už ve čtvrt na osm se začali shlukovat první skupinky převážně náctiletých fanoušků. Podotýkám, že koncert měl začít v devět. Když jsem pak na místo dorazila v osm, klub byl ještě pořád zavřený a před ním už čekalo tolik lidí, že bylo trochu obtížnější pasáží projít. Když ve 20.08 konečně klub otevřeli, hrnuli se všichni nedočkavě dovnitř. To už byly řady publika hojně doplněny i staršími ročníky.
Přesně ve 21.00 začala předkapela Rara Avis. No a řeknu vám rovnou, že ta jejich muzika nebyla nic moc (spíš nic, než moc). A ani ostatní to úplně nebralo, soudě podle toho, jak se jen sem tam někdo pohnul do rytmu hudby. Když nadobro skončili, sklidili největší potlesk.
A potom, ve 22.04 vlítli na scénu The Subways. A ihned od prvního songu „Kalifornia“ začalo publikum vyvádět jako šílený. Stejně jako kapela ovšem. Billy i Charlotte lítali na podiu jako by je někdo po dlouhé době pustil mezi lidi. Kdyby bubeník mohl, lítal by určitě taky. Byl to opravdu skvělý koncert.
A vážně, to publikum bylo úplně mimo! Od začátku do konce pořád někdo lezl na nevysoké podium, aby pak mohl provozovat „stage-diving“. Kdybych napsala, že třeba půl písničky tam nikdo nebyl, nebyla by to pravda. A abyste věděli, do moře rukou se zdaleka nevrhali jen kluci! A když se někdo u kapely zdržel o trochu déle, než bylo nutné, hned byl svržen ochrankou (ne, že by to tomu svrženci vadilo). A hlavně zpěvák bral celou situaci s humorem. Nejvíc se smál, když mu jeden fanoušek opanoval i mikrofon a promluvil k lidu (zařval něco v tom smyslu, že máme pořádně řvát).
Publikum také prokázalo podrobnou znalost slov téměř u všech písniček. Hodně jsme si zazpívali. Nejvíc jsme se odvázali u „Oh Yeah“, „Mary“, „Rock & Roll Queen“, „Strawberry Blond“ a „Shake! Shake!“. Ano. I já zpívala jako blázen. A skákala, ječela, pískala, tleskala, dupala, trhala hlavou… Ale nikdo mě nemusel vytahovat omdlelou na podium a v zápětí do zákulisí, jak se „poštěstilo“ několika fanynkám.
Billy zase na druhou stranu prokázal znalost češtiny. Hned po prvním kousku hezky česky poděkoval („Děkujem‘ Praho!“), což pak dělal až do konce. Vrcholem však byla věta, kterou řekl (česky) celkem třikrát: „Dejte ruce nahoru!!!“.
Když se nad tím tak zamyslím, odehráli skoro všechny skladby ze svých alb Young for Eternity (2005) a All or Nothing (2008). Zaznělo ale i pár nových kousků. Povedených.
No, byl to prostě nářez. The Subways do toho dali všechno. Poslední písní večera byla asi nejslavnější „Rock & Roll Queen“. Během ní si v publiku zapotápěl i Billy.
Všichni (jsme) pak odcházeli v naprosté euforii a jak už jsem řekla, totálně mokří. Spokojena byla, zdá se, i kapela. Billy uvedl na Twitteru následující:
„Prague!! Were you taking crazy pills?! That was MENTAL!!!! Amazing!“
„Once again, Prague, thank you for being amazing last night! :-D“
Jestli si chcete udělat o koncertu obrázek, doporučuji si na YouTube.com najít (přes hesla The Subways Prague) záběry z koncertu loňského (prozatím, určitě přibudou i čerstvé nahrávky). Letos to byl totiž naprosto stejný blázinec.