,,SVÍTÁNÍ V SADU“

Headline foto: Eva Jakubcová

Z bohatých sbírek Východočeské galerie v Pardubicích je k vidění kolekce, která představuje různé přístupy k zachycení krajiny a připomíná význačné osobnosti, které ovlivnily její vývoj.  Expozice získala své jméno podle významného díla, které se nachází v majetku Východočeské galerie v Pardubicích – Svítání v sadu od Václava Radimského. Obraz dokládá schopnost vyjádřit přesvědčivě světelnou atmosféru dne, tedy jednoho z důležitých problémů, který krajináři řeší.

Obrazy, v nichž umělci zachycují krajinu a přírodu, se těší velkému zájmu odborníků, sběratelů i laické veřejnosti. Východočeská galerie v Pardubicích se rozhodla vybrat ze svých sbírek kolekci, která představí různé osobnosti, které ovlivnily její vývoj. Zastoupena je tvorba: A. Chittussiho, J. Mařáka, O. Lebedy, F. Kavána, A. Slavíčka, V. Radimského, A. Procházky, J. Průchy, V. Špály, J. Lady, B. Kopeckého, I. Ouhela a dalších autorů.

Krajinomalba byla v 19. století jedním z nejoblíbenějších druhů malby, svoji specifickou podobu nalezla ve 20. století a současné umění se ke krajině jako důležitému médiu vrací. Při pozorném prohlížení této expozice si podobně jako autoři vystavených děl položíme řadu otázek. Jak a proč malovat krajinu? Čím je pro člověka důležitá? V čem spočívá její přitažlivost? Co je tím hlavním námětem? Může to být konkrétní, památné významné místo, nebo to, které důvěrně známe, k němuž nás poutá citový vztah? Jaký význam má pro nás vzpomínka na krajinu či její představa?

Chceme, aby obraz měl podobu konkrétní krajiny, nebo raději do něj ,,vstoupíme“ a budeme spolu s autorem hledat prostor pro subjektivní pocit, prožitek, náladu, radost, smutek nebo bolest? Je pro nás důležitá iluze a malebnost, nebo krásu nacházíme v prostém, skromném, na první pohled nezajímavém námětu? O tom, že banální, všední, obyčejné lze povýšit na svébytné umělecké dílo, nás přesvědčují i  práce vystavené v této kolekci. Další z výtvarných problémů, který řeší malíři, je role čisté barvy a její hmoty. Je vázána na popis krajiny, prožitek tvůrce, nebo je osvobozená, nezávislá a chápeme ji jako svébytnou uměleckou hodnotu?

K obrazům přírody se začala ve 20. století připojovat i městská krajina. Představuje specifické výtvarné a obsahové řešení. Druhá polovina 20. století pak přinesla další přístupy: uměleckým dílem je zásah tvůrce do krajiny, či bezprostřední práce s nalezenými materiály.

Skutečnost, že s rozmachem průmyslu a rozvojem techniky se lidé častěji obrací k přírodě, a to v oblasti výtvarného umění, je dokladem přirozené potřeby. Člověk touží prožít v tomto prostředí hlubší zážitky, proto k významným dílům 20. století nepatří pouze klasické obrazy krajin, také ale práce, které vyjadřují vztah autorů k přírodě a vesmíru.

Výstava je ke shlédnutí od 13. 11. 2013 do 16. 2. 2014  v prostorách galerie na zámku 3.

Eva Jakubcová