Světová invaze: Filmová invaze žánrových klišé, ale i precizní filmařiny

Když producenti Světové invaze pozastavili novinářské a divácké projekce před hlavní premiérou, zkušená mysl filmového fanouška začala něco tušit. I přes výborné trailery se začala stahovat mračna. Jenže to s tou Invazí není tak jednoznačné. Průser se rozhodně nekoná a z určitého pohledu lze na film dokonce koukat jako na dobrou akční jednohubku. To však neznamená, že se nevyhne invazi několika velikých ALE.

Stále všem přátelům i čtenářům opakuji, ať se příliš nespoléhají na filmové ukázky. Stejně jako u mnoha jiných filmů, i tady se trochu zavádělo. Můžete s klidem zapomenout na monstrózní akci plnou výbuchů, laserů nebo létajících aut. Větší vřavy se ve filmu dostane na začátku, kdy mimozemšťané přistanou na Zemi a ve finále, kdy je američtí mariňáci pěkně po vlastenecku zase vykopávají pryč. Snímek vykresluje zkázu především pomocí panoramatických a leteckých scén, což ale nepůsobí o nic méně působivě. Poměrně rychlý a stručný úvod, kde se představí asi dvacet hlavních postav – mariňáků amerického námořnictva v čele se štábním seržantem Nantzem (Aaron Eckhart), které pak v těch uniformách stejně nerozeznáte, rychle odsype, aby se nadšený režisér Jonathan Liebesmen mohl pustit mezi vojáky a vychutnat si invazi hned v první linii. Jinými slovy řečeno, králem pompézní destrukce světových památek je i nadále Roland Emmerich.

Poté, co všechna důležitá přímořská velkoměsta včetně New Yorku, Tokia nebo Hongkongu padnou, zbývá už jen poslední místo možného vzdoru. Byť jde o světovou invazi, nic moc se o situaci ve světě nedozvíte a veškerý příběh se odehrává pouze v jednom městě. V letních rozbořených ulicích amerického Los Angeles se vydává záchranný oddíl pod vedením poručíka Martineze (Ramon Rodriguez) na záchranou misi na nedalekou policejní stanici, kde s údajně skrývají přeživší civilisté. To vše musí stihnout do tří hodin, než armáda shodí na onu oblast bomby. Ze sci-fi velkofilmu se od tohoto okamžiku stává regulérní válečné drama po vzoru Smrt čeká všude s mimozemskými prvky, které snesou srovnání s District 9, až na poměrně originálně ztvárněné a docela jednoduše motivované emzáky.

Scénárista přichází se všemi povinnými elementy akčních a válečných snímků už od prvního okamžiku a několik okatých kiksů a používání klišé se nezbaví až do konce filmu. Všichni mariňáci trpí nějakým traumatem (svatba, těhotná manželka, nedávno zemřelý parťák, pocity viny…) včetně hlavní postavy Nantze, který jako jediný přežil misi neznámo kde a ztratil všechny své vojáky. Tento otřepaný motiv vyčítání, litování a nakonec odpuštění se v Invazi objeví několikrát, nicméně zvyklý divák mávne rukou. Problém je však to, že absence pořádného příběhu, kde sérii putování a přestřelek s mimozemšťany naruší až setkání s přeživší pilotkou Santosovou (věčná drsňačka Michelle Rodriguez), která měla za úkol identifikovat loď řídící nepřátelské bezpilotní letouny, nemůže být v důsledku nepochopitelně velkého množství postav kompenzována hlubším vykreslením charakterů. Zničení velící lodi se také stane primárním úkolem oddílu, který se i s nesympatickými civilisty po neúspěšném bombardování zhostí poslední naděje lidstva na přežití. Jenže to také není nic, co bychom v žánru sci-fi již neviděli. Mariňáci prostě chodí, střílí a umírají (a divák vůbec netuší kdo a co, až po nějaké době zjistí, který herec už se neobjevuje).

Největší záplatou na slabý scénář je tak výborná režie nepříliš důvěryhodného Jonathana Liebesmana, který má za sebou (pod)průměrné filmy Texaský masakr motorovou pilou: Počátek a Killing Room. Film soustřeďuje přímo doprostřed malého odboje a kontrastuje ho s velkoplošným devastováním Los Angeles.  Pomocí rozklepané kamery servíruje realistické situace, kde „malí“ vojáci čelí ohromné přesile téměř nezničitelných nepřátel a mimozemských strojů, žene herce neustále vpřed z jednoho svízele do druhého a nechá je poměrně logicky postupovat. Nikde se příliš nezdržuje a snímek se zbytečně neplácá ani v momentech, které k tomu přímo vybízejí (motivační proslovy). Což nás přivádí k dalšímu povinnému neduhu tohoto typu filmů. Patos a patriotismus k filmům, kdy je ohroženo lidstvo nebo země (USA), prostě patří, nehledě jak velkou alergii na tyto scény máte. A ani Světová invaze se přehnané lásce k Americe nevyhýbá, nicméně tu není nic vyloženě iritujícího. Snad jen, když seržant Nantz nepřímo verbuje desetiletého klučinu k námořnictvu, pozvednete obočí.

Jistě existuje mnoho lepších tématických filmů, než Světová invaze a mimozemšťané nás napadli i chytřejšími způsoby. Pokud však nemáte lékařem potvrzenou nemoc na patos a akceptujete scénář pouze jako podpůrnou součást trikově vydařené a nápaditě natočené akci, naplňte vanu popcornu a letošní první větší spektákl vás nemusí zklamat.

David Bulawa

Obyčejný, snad milý student z Ostravy s multi-rozsahem zájmů. Čeká mne studium kulturně-politické geografie a biologie na Ostravské univerzitě, které bych chtěl více usměrňovat k asijským nejen lingvistickým vědám. Miluji Japonsko, v poslední době i Koreu, Taiwan, Čínu i jiné země jihovýchodní Asie. Miluji hudbu, jak západní tak východní - nalézt v mém ipodu poslední hit Nelly Furtado nebo Kobukura není tedy výjimečný jev. Miluji filmy, jsem závislý na CSFD, a taktéž bedlivě sleduji a kritizuji západní a východní kinematografii. Miluji zvířata - a to většinou ne ta moc oblíbená. Proto mi vadí, když někdo nazve delfíny rybami nebo napíše ve slově medúza kroužkované u. Díky příležitosti přispívat na LaCultuře vás budu chtít seznámit s u nás neoprávněně opomíjenými kulturními střípky daleké Asie.