Studium v Portugalsku

Jde o zavedený systém, kde školy, které mezi sebou podepíšou tzv. bilaterální smlouvu, přijímají a vysílají studenty do (resp. od) druhé instituce a na cestu ještě dostanete slušný grant. Moje fakulta má těchto smluv podepsáno hned několik a tak jsem měl na výběr země skoro z celé Evropy. Vzhledem k mému studijnímu průměru, který byl hlavní přijímací kritérium, se ale výběr eliminoval na dvě země, kde sice byla žádoucí znalost místního jazyka, ale v praxi se to přehlíží – Itálie a Portugalsko. Pro větší exotiku vyhrála druhá volba a tak jsem se začátkem srpna minulého roku ocitl v Lisabonu. Před samotnou stáží, kterou jsem měl vyjednanou v městě Beja, jsem v hlavním městě Portugalska absolvoval měsíční intenzivní kurz portugalštiny.

Po půlroce papírování a administrace přišla na řadu tvrdá realita. Ocitl jsem se ve svébytném světě, kde má každý své místo, ale jako cizinec jsem byl ztracen. Záchranou byla znalost angličtiny, z frankofonních jazyků jsem v té době neovládal ani jeden. Po prvotním otrkání s městem, portugalským světem a způsobem života, kde zítra znamená možná někdy, večer znamená nejdřív o půlnoci a možná znamená pochybuji, jsem začal chodit na kurz portugalštiny. Byli zde studenti ze všech koutů Evropy, pomalu jsem si začal zvykat na neustálou komunikaci v angličtině. Dosud jsem s tím neměl žádné zkušenosti. Byly tak chvíle, kdy jsem byl rád, že nemusím s nikým komunikovat a mám klid. Samotný kurz byl dřina, každý den čtyři hodiny dril portugalského jazyka ve skupině dvanácti lidí vyučovaného samozřejmě v angličtině. Výhodu měli Španělé, Italové a Francouzi, jejichž řeč má s portugalštinou podobné základy. S odstupem času nepovažuji základy portugalštiny za obtížné, ale jako v každém jazyce je nutno se jimi prokousat a pochopit podstatu. S výukou byl spojen i kulturní program, po dopoledních hodinách následovaly odpolední exkurze po muzeích, sportovní akce atd. Po konci kurzu, který byl zakončen poměrně náročným testem a ústní zkouškou, jsem měl nějaký čas před přesunem do Beji. V tomto jsem často vzal notebook a šel do kaváren, kde jsem chytl zadarmo připojení na internet, pozorovat svébytný portugalský ruch a zároveň, alespoň elektronicky, komunikovat s domovem.

TIP: V nákupním centru Espaço Chiado, které je v centru Lisabonu kousek od zastávky metra Baixa Chiado, je možné zadarmo se připojit na internet, pokud máte notebook s wi-fi. Přesahuje sem signál z vedlejšího hotelu a tak se stačí jen připojit na síť LVC a můžete surfovat. Posezení lze najít v horním patře obchodního centra, kde jsou fast-foody a kavárny. Nevýhodou je, že zde nenajdete funkční zásuvky. V Portugalsku se obecně nevyskytují internetové kavárny, kde je pro hosty wi-fi zdarma jako u nás, vždy musíte zaplatit celkem velkou sumu za příjem wi-fi signálu – cca 2€ na hodinu.

Samostatnou kapitolou života v Lisabonu bylo i bydlení. Po prvních dvou týdnech na kolejích, kde jsem platil neskutečných 90€ týdně, jsem si na zbylé čtyři týdny pronajal pokoj v portugalské rodině. Tam jsem zaplatil 240€ za 4 týdny pobytu, ale nemusel jsem platit za pračku, použití žehličky apod. jako na kolejích. Lisabon obecně je v ubytování drahý, v Beji na koleji jsem platil jen 140€ za měsíc a v nedaleké Evoře stojí koleje dokonce jen 100€. Ve srovnání s ČR je to ovšem stejně dost. Celkově jsem za celý pobyt v Lisabonu, který trval 6 týdnů, utratil něco okolo 1000€, to by se mi při stejných výdajích v ČR asi nepovedlo.

Soužití v portugalské rodině byl zážitek, jednalo se o manžele, k mé smůle učitele portugalštiny, a jejich dvě děti. Manželé naštěstí měli nějaké základ angličtiny a tak jsme se vždy nějak domluvili. Jejich sklon učit byl ale patrný z každé jejich věty. Sociálně bych je zařadil do nižší střední třídy, například kuchyně měla necelé tři metry čtvereční a místy připomínala 50. léta minulého století. Naše soužití ale bylo jinak bezproblémové, problém tohoto ubytování však byla izolovanost. Nebyl jsem v kontaktu s ostatními studenty, ani internet zde nebyl. A tak jsem byl i rád, že po měsíci odjíždím do další stanice mé zahraniční stáže – do Beji.

Beja je malé okresní město v jižní části Portugalska nedaleko hranic se Španělskem. Je centrem Alenteja, což je region, který rozlohou zaujímá třetinu Portugalska, žije zde však jen 5% obyvatel. Obecně jde o jednu z nejchudších oblastí původní patnáctky EU. Zbytek Portugalska si o Alenteju vykládá vtipy. Místní lidé jsou totiž neskutečně pomalí, nikdo nikam nespěchá, vše má svůj čas, co se nestihne dnes, udělá se zítra, nejhůře do konce měsíce. Tradicí je náměstí plné starších lidí, kteří posedávají na lavičkách a povídají si nebo jen koukají a přemýšlí. Mají svůj čas, který zde v podstatě nic neznamená, jednoduše jen plyne.

Víte, co udělají dva Alentejané, kteří sedí na lavičce a kousek od nich vypadne z obrněného auta kufr plný peněz a otevře se? Nic. Počkají, až jim vítr peníze přivane do kapes.

A tak i škola, kam jsem přijel na dva semestry studovat – Instituto Politécnico de Beja, na nic nespěchala a na vše byl čas. Ačkoli semestr oficiálně začal koncem září, některé vyučující jsem viděl prvně na začátku listopadu. Jako zahraniční student jsem navštěvoval jen předměty, kde se vyučovalo v angličtině. Tím byl jen Anglický jazyk J (nutno ale dodat, že jarní semestr již probíhala výuka více předmětu v angličtině – nejen anglického jazyka), zbytek se řešil pravidelnými konzultacemi a seminárními pracemi. Konzultace byly často spíše boj o aspoň nějaké pochopení, moje portugalština totiž na akademickou debatu nestačila a angličtina vyučujících také ne. Normální jev byl, když i na domluvenou konzultaci přišel vyučující o půlhodinu později. Prakticky jsem pak školu navštěvoval dvakrát-třikrát týdně, když se mi povedlo nezaspat na hodinu angličtiny. Její průběh dokonale vystihuje portugalskou mentalitu. Hodina začínala v osm hodin ráno. Přesně načas zde byli zahraniční studenti, o deset minut později přišel vyučující a o dalších deset minut později první místní student. Zbytek studentů se trousil v průběhu celé hodiny, přičemž se někteří nestyděli přijít i pár minut před koncem.

Pedagogická fakulta pro zahraniční studenty pořádala i kurzy portugalštiny, kde spíše než o naučení se jazyka šlo o to, že se všichni měli šanci potkat. Hodiny vedla extrovertní Maria Luisa Castro e Brito, která dříve učila jen angličtinu a němčinu. Bylo vidět, že mateřský jazyk nikdy neučila a ani moc nevěděla, jak na to. Na druhou stranu na jejích hodinách nebyla nikdy nuda, sloužily spíše ke stmelení kolektivu. Vyprávěla nám o portugalské historii, vztahu Portugalců k ostatním národům, portugalské kuchyni, portugalských problémech,… Pokud jsem se od někoho dověděl o Portugalsku nejvíce, bylo to právě od ní. Na konci každého semestru pro nás uspořádala grandiózní večírek ve svém domě nedaleko Beji – v městečku Baleizão.

Oproti Lisabonu se v Beji dalo na výdajích na život ušetřit, například oběd v menze tu nestál 5€ jako v Lisabonu, ale pouhé 2€. I v obchodních domech, kterých tu bylo až neobvykle mnoho na to, jak je Beja malá, se dalo nakoupit levněji, ale pořád se člověk stejně nedostal na úroveň ČR. To platí i o zábavě, pokud jsem chtěl jít večer na pivo či jít se někam bavit, oproti Lisabonu jsem utratil o mnoho míň, ale na úroveň ČR jsem se nedostal. Například velké pivo (avšak jen 4dcl) stálo 1,80€, panák něčeho tvrdšího byl okolo 3-4€.

Volného času bylo v Beji dostatek, škole jsem se nemusel věnovat každodenně a tak byl čas i na výlety do okolí. Za rok, který jsem v Beji strávil, jsem procestoval celé Portugalsko, španělskou Andalusii a na pár dní jsem zajel i do Madridu. Asi i ostatní studenti, kteří kdy byli na stáži v zahraničí, by potvrdili, že tyto výlety jsou největším žroutem peněz, ale také největším lákadlem. S grantem, který na stáž dostanete, se dá vyžít, pokud necestujete. Ze zahraničních studentů v Beji po čase vykrystalizovala parta přátel a tak se výlety staly pravidelností, češi (byli jsme v Beji čtyři studenti z ČR) byli za jejich organizátory. Občas mi přišlo, že nás ostatní brali tak, že jsme v Beji na dovolené a chceme hlavně co nejvíc vidět. Těžko se vysvětluje, že pro nás je Portugalsko a Španělsko kulturně i geograficky vzdálené místo, kam se zase chvíli nepodíváme a tak toho chceme co nejvíc vidět, když už zde jsme.

TIP: Pokud jste v Portugalsku za jakýmkoliv účelem (studium, dovolená, …) a chcete cestovat na vlastní pěst, vyjde vás daleko levněji pronajmout si auto. Pokud auto naplníte pěti lidmi, náklady budou nižší a nemusíte se spoléhat na ne moc často jezdící portugalské vlaky a autobusy.

Celkově co se týče financí, do Portugalska jsem odjížděl s pocitem, že to je chudá země. Po příjezdu jsem byl ale překvapen, například ceny služeb jsou tam úplně někde jinde. Například pánského kadeřníka pod 8€ neseženete nikde. Podobné to bylo s restauracemi, dopravou, elektronikou, ceny stejné nebo vyšší než v ČR. Někdy se tam ale nevyplatí nakupovat v obchodech typu Modelo (obdoba českého Tesca), ale spíše zajít do menších kamenných obchodů, kde se dá nakoupit i levněji.

Byl jsem překvapen, že z mého pohledu nejlevnější město byl Vila Real, který se paradoxně nachází v severní části země, která je daleko rozvinutější a tak by člověk čekal i dražší ceny. Ve Vila Realu nebyl problém sehnat ubytování v hostelu za 10€ za noc a za jídlo v restauraci utratit „pouhých“ 4-5€.

Po roce stráveném v Portugalsku jsem se naučil základy jazyka, plně akceptoval portugalský způsob života (každá siesta je přeci jen jednou) a snad i částečně pochopil portugalskou mentalitu. Hlavní místo zde zaujímá fotbal a náboženství, první plně chápu a druhé tak trochu s odporem respektuji. Ačkoli jsme s Portugalci na EURU prohráli 1:3, bude to země, kam se určitě ještě vrátím. Pokud bych měl nyní označit místo, kde bych chtěl jednou strávit poklidný podzim života, bude právě ona část pyrenejského poloostrova, kde nemusíte nikam pospíchat.

フランスベッド/ZT-200セミダブル羊毛入り/ゼルトスプリングマットレス/ZELT/高密度連続スプリング/日本製/ミディアムソフト/送料無料
平打ち 3mm マリッジリング ピンクゴールドK18 婚約 結婚指輪 ペアリング K18PG pair ring オシャレ 贈り物 ジュエリーアイ ギフト
カサブランカとコチョウランのトールアレンジメントPRMF-0056送料無料[誕生日祝い][内祝い][新居引っ越し祝い][開店開業祝い]
【ヨーロピアンクラシック折れ脚こたつ 80×80cm+国産(日本製)こたつ布団 2点セット テーブル 正方形 猫足 セット (こたつカラー:ホワイト+布団柄:C_サークル?セピア)】
【クーポン発行中】MCフードスペシャリティーズ　一杯の贅沢　完熟トマトスープ10g　300個セット【RCP】【smtb-s】【近畿A】【取寄せA】【宅配便B】
Nikon ワイヤレストランスミッター WT-6 [02P05Nov16]【コンビニ受取対応商品】
超高圧発芽酵素玄米炊飯器
【中古レンタルアップ】 DVD ドラマ ママはアイドル！ 全6巻セット 中山美穂 後藤久美子
ゼンリン土地情報地図　　ブルーマップ　安曇野市北(明科･穂高)　長野県　出版年月201705　20220B40D　長野県安曇野市北(明科･穂高)
★Panasonic / パナソニック ブルーレイディーガ DMR-UX7030 【ブルーレイ・DVDレコーダー】

Michal Prouza

Absolvent žurnalistiky na Fakultě sociálních studií MU a ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě MU. V projektu LaCultura.cz by měl být na pozici šéfredaktora, zkušenosti nabíral šéfredaktorováním mutace časopisu Prvákoviny, občasným přispíváním na web Idnes.cz, psaním na již neexistující vlastní blog, vytvářením PR článků. Web LaCultura.cz vede a provozuje pro zábavu a zájem o kulturu s lidmi, kteří tyto zájmy sdílí také. Zajímá se o kulturu, ženy, pivo, Portugalsko a Web "2.0".