Štěpán Kozub: klaun se zamáčknutou slzou

„Smích je projevem pochopení, srozumění a spojení.“
– citace z knihy, str. 58 –

Knihy Dobrovský mi udělalo obrovskou radost, když mi poskytlo recenzní výtisk této knihy v rámci spolupráce ještě před samotným oficiálním vydáním.

Štěpán Kozub… Náš Štěpán, naše ostravské sluníčko, které dokáže nejen místním pořádně rozhýbat bránice smíchem, ale i zalít oči slzami dojetí při poslechu jeho hluboce procítěných písní. Štěpána mám nerozlučně spojeného se skvělými Třemi Tygry a Divadlem Mír, které pravidelně navštěvuji s celou rodinou.

Štěpán je prototypem renesančního mladíka, jenž dokáže zburcovat publikum za každých okolností. Asi by se mnozí z nich divili, v jakém rozpoložení je schopen odehrát představení. Jeho niterná a intimní zpověď vedená pod taktovkou Zuzany Burešové otevře oči těm, kteří o to budou stát. Sama jsem byla přesvědčena, že je Štěpán naprosto neobyčejná osobnost. Po přečtení této publikace jsem o to víc jeho osudem pohnuta. Utvrdila jsem se v tom, že jsme ohledně názorů na soudobou společnost naladěni na stejnou vlnu. Navíc je mimo jeviště silně introvertní, všímající si maličkostí okolo sebe. Je bedlivým pozorovatelem. Zná rovněž moc dobře chvíle, kdy touží po klidu, a přitom mu mozek jede na plné obrátky. Pro jeho práci, tvorbu je to požehnáním – všechna ta fantazie, představivost a improvizace – ale pro relaxaci, dobu, kdy tělo i mysl musí odpočívat a načerpávat potřebnou sílu, je to prokletím.

„Zdá se mi, že v poslední době je jedno, co kdo umí nebo ví. Jaký jsou člověk a jakou mám duši. Jde spíš o to, jak se prezentuji. Velký důraz se klade na povrchní věci. Jak dobře vypadat, působit. Bez ohledu na to, jaký opravdu jsem.“
– citace z knihy, str. 190 –

Jeho tvorba je často vnímána různorodě. Lidé jsou vesměs rozděleni do dvou táborů – na ty, kteří jeho kouzlu a mistrnému černému humoru zcela podlehli, a ty, kteří jeho vystupování berou jako zoufalý pokus o zábavu a nazývají ho vulgárním buranem. Nic naplat, nikdo se nikdy nezavděčí všem. A o to vlastně ani vůbec nejde. My tady v našem kraji rázovitém tomu drsnému humoru rozumíme, my se těch sprostějších slovíček fakt nebojíme, a to říkám já, která vulgarismy používám opravdu jen ve výjimečných případech.

Zuzana Burešová se pustila do velmi záslužného počinu – otevřeného rozhovoru, ve kterém se nebojí ptát na ty nejosobnější otázky, a naopak Štěpán nemá potřebu nic skrývat, ani nic přikrášlovat. Jeho zpověď je upřímná, upřímnější snad už ani být nemůže. Procítěně otevírá svou třináctou komnatu a vypráví o dětství a dospívání, o milujících rodičích, předcích, o těžkostech zažívaných ve školních lavicích, odporné šikaně, extrémní tloušťce i anorexii. Svěřuje se svými strachy, trápením i pocity neztotožnění se s předčasnou smrtí tatínka.

Je příšerné, jak osobnost, která druhým předává tolik radosti a ostrovtipu, upadá do depresí a trpí úzkostmi. Doma je tichým, zadumaným chlapíkem, na jevišti zbourá publikum smíchy. Divadlo pro něj představuje jakousi formu terapie. Jak říká, rád boří stereotypní myšlení a nesnáší škatulkování. Mě samotnou baví pozorovat jeho přerody – od potrhlého a šilhavého Votrubka ze Tří Tygrů po bravurní výkon ve filmu „Spolu“ v roli autisty. Je to provokatér a vyhledává role, kdy postavy může uvést do trapných a těžko řešitelných situací, kdy zápasí s vlastním egem!

„Život je prostě tvrdý, může být ale fajn v malých radostech a momentech.“
– citace z knihy, str. 146 –

Mnoho lidí nechápe, že to, co předvádí na jevišti nebo kamerou, rozhodně nesouvisí s tím, jaký je herec mimo svou roli. A u Štěpána by se asi mnoho jeho odpůrců divilo! Pokud dají šanci této knize, otevře jim to naprosto jiný pohled na tohoto excelentního chlapáka. A pokud knize šanci nedají? Jejich smůla.

„Je třeba se vždy zamyslet v souvislostech. A nevidět jen to, co na první dobrou vidět lze. Zdání totiž často klame.“
– citace z knihy, str. 57 –

Líbí se mi jeho vnímání Ostravy. Je zde, stejně jako já, „naplaveninou“ – „Ostravu nepřijme každý. Stejně tak ani Ostrava nepřijme každého. Nese v sobě takovou zemitost, opravdovost a upřímnost. Neodpouští přetvářku a kalkul (str .187).“

Krásná duše, talentovaný a všestranný kreativec – herec, komik s jízlivým jazýčkem, ale i citlivý zpěvák s básnickým střevem. V neposlední řadě působí jako umělecký šéf Divadla Mír. Tohle všechno je Štěpán Kozub – klaun se zamáčknutou slzou. Z outsidera se stal kultovním a fenomenálním umělcem a já si ho nyní vážím ještě více než před přečtením této zpovědi.

Děkuji Ti, Štěpáne, že děláš tento svět hezčím nejen prostřednictvím svého svérázného humoru, ale i nádhernými písněmi spolu s ostravským muzikantem Jiřím Krhutem.

Vydání knihy je plánováno na 25. září a vy si jej můžete předobjednat na stránkách Knihy Dobrovský pod značkou Talk, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.