Sidonie Kermack na Čaji o páté

Pozvání na dnešní Čaj o páté přijala spisovatelka Sidonie Kermack. Mluvili jsme o psaní, knihách i o radách pro začínající spisovatele.

Začneme klasickou otázkou – jak jsi se dostala k psaní?

Odmalička mám bohatou fantazii a tak jsem si vždy ráda vymýšlela různé příběhy a když jsem zvládla nástrahy písmenek, tak jsem občas něco napsala, i ve škole mě bavil sloh a nejvíce na volné téma.

V osmé třídě tehdejší základní devítileté školy jsem se poprvé pokusila napsat knihu. Bohužel to skončilo tak, že mi rozepsané dílko sebrala učitelka – psala jsem při vyučování pod lavicí. Doma za to byl pochopitelně výprask.

Moje kamarádka mi říkala, že bych se měla věnovat psaní, ale to mě tehdy tak nelákalo, chtěla jsem spíš cestovat a tak jazyková škola, leč soudruh učitel mě viděl v Tesle – ač znal mé neumění v dílnách) – a když jsem řekla, že tam nepůjdu ani za zlaté prase, tak mi řekl, že mi nedá doporučení na školu, že nejsem žádný jazykový talent. Až po letech jsem se dozvěděla, že to nebylo za tu moji drzost, ale proto, že tátu v r. 1969 vyhodili ze strany (KSČ).

I na učilišti jsem občas něco napsala. Bohužel, všechny tyto mé výtvory skončily kdesi ve sběru; dnes mě to mrzí.

Poprvé jsem zauvažovala o napsání knihy, která by se mohla i vydat, někdy v r. 1987, protože od r. 1983 jsem si dopisovala s japonskou dívkou, která mě i navštívila. Takže jsem zvažovala ty dopisy přeložit do češtiny a přidat k tomu své komentáře a postřehy. Ale – zajímalo by to vůbec někoho?

Další pokus byl až po sametové revoluci v r. 1993, kdy jsem napsala takový sešitek, jaké se zde vydávaly. Odpověď přišla – že vydávají pouze zahraniční autorky.

Pak jsem zkusila psát i básně, ale to bylo jen takové přechodné krátké období a mělo to své opodstatnění.

Někdy v červnu 1998 jsem ten sešitek poslala kamarádce a očekávala jsem její hurónský smích. Překvapila mě – že bych z toho měla udělat román.

A počátkem srpna téhož roku jsem už nevěděla, co dělat. Dopisy napsané, knížky přečtené a do odjezdu z pětitýdenní dovolené ještě pár hodin zbývalo. Bez knížky na sluníčku nevydržím.

A pak to přišlo a já jsem se zvedla z deky a šla jsem do auta pro sešit. „Tak napiš knížku,“ řekl mi manžel a já na to „a co myslíš, že jdu dělat?“. Nějak záhadně mi občas čte myšlenky. Napsala jsem pár stránek, pokračovala jsem v tom i doma, ale nějak jsem cítila, že to není ono.

Až 18. října se mi při práci stala taková událost, která zprvu vypadala hrozivě, ale nakonec jsem se smála a to byl vlastně moment, který jsem si zapsala a začala jsem s opravdovým psaním. Dokonce jsem si kvůli tomu přála i počítač (psací stroj je přece jen dost hlučný).

Vydala jsi knihu Protože tě nemohu přestat milovat. Prozraď o ní něco.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis