Science Communication: Úvod do komunikace vědy

„Věda není dokončena, pokud není komunikována.“
– citace z knihy, str. 63 –

První česky psaná publikace o tom, proč je důležité otevřeně prezentovat, šířit, sdělovat a popularizovat složité výstupy výzkumné činnosti směrem k široké veřejnosti, a jak to dělat co nejsrozumitelnější formou. Publikace je určena širokému spektru uživatelů – vědcům, akademikům, doktorandům, studujícím, administrátorům projektů, ale i institucím, pracovníkům z oddělení public relations, novinářům či publicistům. Prostě všem, kterých se nějakým způsobem dotýká popularizace vědy.

„Vědec, který nepopularizuje vědu, není vědcem třetího tisíciletí. Je jeho povinností vysvětlovat široké veřejnosti, co dělá.“
– citace z knihy, str. 6 –

 „Využívejte každé příležitosti, kde můžete mluvit o svých výzkumech, nejvíce se naučíte praxí.“
– Malcolm Love, citace z knihy, str. 16 –

Publikace je rozdělena do patnácti kapitol a obsahuje příklady dobré i špatné praxe, a to jak z Česka, tak zahraničí. Právě sdílením dobré praxe, ale i toho, co se nepovedlo, se zlepšujeme a posouváme dál. Kniha je doplněna o rozhovory s experty, kteří se dané problematice věnují, a to z rozličných perspektiv. Jmenovitě jde například o Jiřího Grygara, Petra Bilíka, Fionu Fox, Malcolma Love, Ondřeje Dostála a další.

Komunikace vědy není pouze nějakou módní frází, ale naprostou nutností. Komplikované vědecké výstupy lze otevřeně komunikovat hned na několika různých úrovních – na úrovni individuálního vědce, na úrovni dané instituce, její součásti, či projektu, ale také na úrovni většího územního celku – regionu, národního státu, popřípadě sdružení států.

Důležité je nepodceňovat mediální obraz, protože špatná a nezáživná komunikace devalvuje vědecké výsledky a poznatky. Moc dobře víme, kdy jsme se sami pro něco nadchli – bylo to díky zanícenému propagátorovi, který nás zaujal svým zapálením pro věc a uchvátil svým živým vyprávěním na dané téma. Pro správný dopad na posluchače je potřeba, aby se nekomunikovala pouze holá fakta, ale aby bylo publikum vtáhnuto přímo do děje. Příběhem utváříme zájem u nadšenců, ale i u laické veřejnosti, která se dosud o problém nijak zvlášť nezajímala.

Čtenář je seznámen se základními pojmy, které s komunikováním vědy souvisí, nastiňuje nejdůležitější otázky, které si musí vědec při medializaci svého výzkumu položit a zodpovědět, ať už se jedná o otázku, komu chce informace předat, tedy na jakou cílovou skupinu se zaměřuje, či jaké k tomu využije kanály a nástroje. Všechny tyto zásadní kroky by měly být vypracovány v tzv. komunikační strategii.

Kniha je doplněna o pestrou škálu fotografií a celkově může výše zmiňovaným posloužit jako kvalitní souhrn zkušeností, jak věci v komunikování vědy a její medializaci dělat, anebo naopak nedělat. Pro lidi z „branže“ kniha nic moc nového nepřinese, ale může se stát užitečným sumarizovaným přehledem o tom, na co si dát při své práci pozor.

Denisa Šimíčková