S Michalem Hrůzou jódloval celý Parník

Že „v jednoduchosti je krása“ potvrdila kapela tím, že díky svému přirozenému projevu a přátelské komunikaci s publikem dokázala vytvořit uvolněnou atmosféru a příjemné prostředí. Někdy stačí přátelský tón, vtipné historky nebo jen chvilka ticha, namísto trapných estrád hrajících všemi barvami. Kluci na to vsadili a sklidili zasloužené ovoce.

Michal Hrůza nám po koncertě poskytl rozhovor:

V Parníku jste hráli naposledy zhruba před rokem. Jaký je návrat do Ostravy? Jak se Vám u nás koncertovalo?

Pro nás je Ostrava a Parník strašně zajímavé místo. Načali jsme takový zvláštní experiment. Jde o projekt, který je postavený na tom, že interpret přijde s jednou nebo dvěma věcmi, postaví se před publikum a buď ho pobaví, nebo nepobaví. Jmenuje se barování. My jsme se ho párkrát účastnili a zjistili, že je legrace udělat z hraní „divadýlko“. Parník je ideálním místem pro takové pojetí koncertu.

To jste museli od publika čekat určitou odezvu. Reagovali podle Vašich představ?

Bylo to strašně zajímavé. Dlouho jsem hledal, za co se mám chytit, kam až můžu jít. Řekl jsem vtip, od kterého jsem čekal, že bude mít odezvu a vůbec nic se nestalo a já trošku ztuhnul. V půlce to začalo být humorné. Vyzvali jsme lidi, aby začali jódlovat s námi, což je mimochodem na koncertě docela bizardní situace. Najednou se to napětí zlomilo a my jsme mohli dělat pauzy ticha a různé náznaky. Dneska publikum bylo úžasné. Mám z toho opravdu dobrý pocit.

Poslední desku jste s kapelou vydali v roce 2009. Kdy se mohou fanoušci těšit na další?

Chystáme ji na podzim, možná na jaře, uvidíme, jak to stihneme. Dá-li Bůh, tak bychom už na podzim mohli jít do studia.

Na minulém cédéčku jste zpíval duet s Katarínou Knechtovou. Budete mít zase přizvaného nějakého hosta, popř. chystáte jinou zajímavost?

Ještě nevím. Ale když jsme u těch duetů, od konce října jsme připravovali hudbu k filmu Lidice. Vyjde k němu cédéčko, na které jsem nazpíval duet s Anetou. Zatím ale nevím, jestli ho dáme na desku. Má pracovní název „Poslední“, ale možná se bude jmenovat „Plamen“. Je to novinka a vy jste první, komu to říkám. Je fajn, když tu desku někdo zpříjemní. Mám chuť udělat něco s někým úplně neznámým. Také jsme se bavili s Xindlem X, že bychom zkusili nějakou společnou písničku.

Ten není zas tak neznámý.

To ne, ale chci říct, že by to nemusel být jenom duet. Xindl X, Ondra, je výborný textař. Už mi přišla od něj nabídka jednou, dali jsme dohromady i písničku, ale já tenkrát nestíhal, takže z ní nakonec sešlo.

Nedávno jste dotočili nový videoklip k písni Motorka. Můžete nám prozradit, jak jste vůbec došli k nápadu natáčet v Indii? Kde jste „vzali“ režisérku Viktorii Dzurenkovou?

To je neuvěřitelná příhoda. Bratranec mojí manželky je známý cyklista, paralympijský vítěz – Jiří Ježek. Na kole jezdí tak dobře, že je schopen na závodech porážet i zdravé cyklisty. Jirka křtil kalendář, k němuž udělal asi tří minutový film o filmu. Pak volal, že by k tomu chtěl klip a jestli může použít mou písničku Katamarán. Když jsem se byl podívat na křest, uviděl jsem „tu holku“, která natočila videoklip. Díval jsem se na něj a říkal si, že je to geniální klip. Bohužel jsme zjistili, že materiálu z točení je strašně málo, tak se nic nekonalo. Slovenka Viktoria Dzurenková je studentkou FAMU. Natočila krátký film Otec, se kterým měla docela úspěch na studentských festivalech ve světě. Zaujala lidi i v Indii, takže tam jela. Řekl jsem jí o písničce Motorka, a že by bylo skvělé, kdyby vzala kameru a natočila různé mopedy a lidi, kteří na nich v těch přelidněných městech jezdí. Byl to jen nápad a jí se to strašně líbilo. Odjela a ve škole nadnesla můj návrh. Studenti se nadchli a sestavili štáb. Veškerý herec, kameraman, střihači,… všichni byli žáci školy. Nadchli se, spojili energii a videoklip prostě natočili. Viktorka pak přijela a říkala: „Hele, tady něco pro tebe mám“. Já jsem zůstal koukat, protože jsem nečekal, že to takhle perfektně udělají. To je neuvěřitelná historie. Je to vlastně první český klip, respektive indický v kooperaci se slovenskou režisérkou na českou písničku.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Teď odehrajete klubové turné, pak festivaly, ale co potom?

Chci vydat novou desku, už jsou to dva roky od Napořád a čas letí. K Lidicím jsme udělali asi třicet tracků, což je velikostí skoro jako deska. Jsou tam momenty, které mají 43 nástrojů. To je velké jako orchestr, včetně smyčců, čel, kontrabasů, trubek, pozounů, a tak dále. Mám pocit, že jsem hudebně „vyšťavený“, ale jsem připravený skládat písničky.

Hudbu k filmu Lidice s Vámi skládal James Harries. Jaká s ním byla spolupráce?

Měli jsme práci rozdělenou na scény. Neviděli jsme se až do chvíle, kdy jsme jednotlivé části dávali dohromady. V podstatě jsme spolu příliš nespolupracovali. Byli jsme rozdělení na dva týmy. V mém byl klávesák Karel Heřman a basák Aleš Zenkl a pracovali jsme nezávisle na Jamesovi.

Máte novou basačku Elišku. Jak dlouho už s vámi hraje?

Není to dlouho. Film jsme ještě dělali s Alešem (bývalý basák kapely, pozn. red.). Poslední koncert s ním jsme hráli na podzim. Když se objevila Eliška, tak jsme ji využili. Nejdříve s námi hrála jen na záskok a najednou jsme zjistili, že to kapelu oživilo. Je to poměrně velký nástroj a ta drobná dívka s ním vypadá sexy a mě se to hrozně líbí.

Děkujeme Michalovi za rozhovor a přejeme spoustu originálních nápadů a tvůrčích myšlenek k přípravě nové desky.

Redakce