Rockoupání doslova

Slibotechna tropů. Ale zatím neprší. K čemu jsou konečně předpovědi počasí, když se lidé chtějí bavit. Paradoxně nejsušší je a zůstane dno bazénu bývalé plovárny, která se na dva dny promění ve festivalový areál. Velká scéna, malá scéna (s videoprojekcí u těch, kdo mají co nabídnout), dýdžejský stan. Místa tak právě akorát. Snad o trošku více prostoru pro chill-outové ticho by neškodilo. Taneční parket v hlouce od 1,2 až 1,8 metrů. Plavky netřeba. Nejotrlejší se koupou ve velké louži. Odhodlání nikomu nechybí. Baheními zápasy se nebaví jen punková sekce. Našlapovat jako kočka příliš nepomáhá. Něco pokryjí piliny a různé můstky, leč nejlepší obranou je útok – či si zkrátka na pár hodin odpustit otázku o estetice dolních končetin.

Kapely v dešti musí zabrat, jít na dřeň. Teď se ukáže, kdo za to stojí. Dlouhá tradice festivalu, ustáleně dobrý výběr hudby a pořadatelská práce napomáhají spokojenosti publika, které je konečným arbitrem. Zdá se že spokojeným i přes nepřízeň zhůry. A co teprv když na chvilku nebe zahřálo – jako mávnutím čarovného proutku se na sebe začali lidé jen tak usmívat. V zimě nocí víc než dobře suplovaly chabý výkon toho nestálého energetického zdroje slunce ohně.

Kdo se jak zahřívá různými technikami tělesného tření či tzv. vnitřním vytápěním dodávaným předními lihovary v zemi, netřeba nadbytečně komentovat.

Člověk si vždycky poradí, zvlášť pokud si chce užít víkend. Někomu pravda přijde výhodné rozkrást bar – ty počítat rozhodně nechci. Našlo by se mnohem víc zajímavější invence. Třeba lyžaři. Bahenní Liberec. Těžko posoudit tuto pozoruhodnou disciplínu podle sportovních výkonů, ty kulturní však sklidily nečekaný úspěch. Vůbec je takový festival na vodě bohatší na různé nevšední obrazy ze života lidského druhu. Chránit se deštníky, pláštěnkami a různými igelity – i to lze překonat např. nafukovací palmou pod kterou se vejdou minimálně tři. Lze zvolit i kompletní oděv z festivalového vybavení. Tak předvádí dva pankáči tanec v popelnicových konstrukcích na plastové koše. Jinde zas rozjíždí kytarista z lidu úchvatné sólo na hrábě. U plechového barelu s ohněm (je jako vzatý z ulic Bronxu) se nahřívají nášivky jako „Ježíš za tebe umřel vole“ či „Nejlepší výčepní na světě“ přes celá záda. Těžko říct, kdo předvádí ty nejlepší kreace, zda aktéři kapel či aktéři posluchačů. Pokusím se ještě zevrubněji přiblížit ty první. Kdybych měl napsat něco o všech, asi bych podkopal čtenářskou výdrž. Přes 40 kapel a přes 20 dýdžejů. Takže jen o těch jejichž jméno nelze vypustit a pak hlavně o těch, kteří by si u nás měli takové jméno vybudovat. Těch kteří přináší něco zajímavého, nového, pěkného. Něco co má šťávu, koule, náboj. Nářez mimo zorný úhled všedního mainstreamu.

Pátek:

Do větru
Příjemný folk. Druzí na startu. Naladí do nálady.

Krucipüsk
Sestava čtyř zkušených muzikantů, jejichž historie se odvíjela v mnoha různých projektech. Sestava pevně ukotvená – nyní na vodách trash metalu a hardcore. Záležitost spíše pro fajnšmekry jistého druhu, nicméně vycizelované do tvaru poslouchatelného pro všechny s menší slabostí pro tvrďárny.

Hypnotix
Naposled jsem je slyšel, nu už to bude 10 let, tenkrát ještě s magickým Bouramou, kterého vystřídal Ego.L.Din – zdatný perkusista a zpěvák také dobrý. Za tu dobu se toho změniloo víc, ale africké rytmy spájené s trancem vydržely udržovat publikum v pohybu.

Chainsaw
Rychlý heavy-metal od našich severních sousedů. Vyznavači žánru si mohli vychutnat pecky z nejčerstvějšího alba Evilution, které nešetří na ničem co k tomu patří (a lze si ho komplet stáhnout z internetu). Tvrdý oříšek pro nevyznavače, jakým jsem já. Musím však konstatovat, že umí.

Už jsme doma
Přibyla trubka, která zaplnila prázdno po odchodu saxofonu. Přibyly nové věci na playlistu. Možná přibyla i akustická tonáž (ve velkých číslech se už těžko posuzuje). Zdravě agresivní velkotonážní zvuk. Olivy které se musíte naučit chutnat a pak se po nich můžete utlouct.

Midi lidi
Pro mě osobně spíše zklamání. Prokopa Holoubka a Petra Marka jsem znal z Dekadentního divadla Beruška, což je nespoutaná fantazie a veselá kopa. Podobných projektů je kolem celého tria (ještě Markéta Lisá) nespočet. Snad jsem si ještě nezvykl na jejich jednoduché poselství obsažené v elektronických experimentech prokládaných skandováním heslovitých textů. Jako performance zajímavé, jako hudba dosud nevím. Obdivuji rychlost se kterou si vydobyli v krátké době respekt, ale to není nikdy kriterium ke kvalitnímu hodnocení. Snad jsem se nechal příliš unést klišé nálepky o „českých Kraftwerk“. Musím jim přese všechno přiznat kreativitu. Už jen tím, jak se vymykají z tradičních představ o elektronické hudbě si pozornost zaslouží. Příště už mě třeba přesvědčí naplno.

Pixie
Junglová klasika. Pro někoho možná příliš „pop“, nicméně stan je plný a všichni mají zatraceně dost síly na to, že bude brzy svítat.

Sobota:

Buty
Nezklamou. Všichni si rádi zazpívají svoje starý hity. Pozitivní energie – zní to dost přitrouble, ale je to fakt.

Psiskapsy
Nedávní vítězové poličského skřivana. Mladá ska-pela. Celý zástup. Rychle si vynutí pozornost a mají čím zaujmout. Velká naděje.

Timudej
Nápaditý cirkus se cvičenými funky lvy, pudly popu, klauny z Balkánu. A to je jen několik všeobecně známých čísel, která bychom jinde možná prozívali, nebýt jednotící linky vlastního osobitého stylu „timudance“, která jednotlivé vlivy i osvědčené fligny kombinuje v humorném a silně protřepaném (tj. k tanci nanejvýše vhodném) koktejlu. Tropické ovoce na vrchu skládá se občas z lehce mašíblovských, glosolálních a jinak nonsensuálních textů. Přitom stále dravčí a nakažlivě rytmické.

Kryštof
Jakoby tu stále stál skokanský můstek. Incident snad inspirovaný vaječnou aférou. Během jednoho songu skočí Richard Krajčo po nějakém zoufalci atakujícím ho před tím vrženým pivem. Chvíli se spolu koupou v kaluži při vedení dialogu pěstmi. Voda se ale hnedka zavře a za chvíli zas zneuctěný zpěvák sype cukr textů i hlasu do koupaliště, ačkoli tak věrohodně vyhrožoval, že se na to můžou… Někdo je dobrý herec. Kryštof jsou řekněme dobrý pop. Fanynky mají alespoň akční vzpomínku na své hrdiny. Celebrita v přímém přenosu. Psal bych víc o hudbě, kdyby jí tam víc bylo.

Dubioza kolektiv
Síla. Nabito na maximum. Tady to srší a kotel v bazénu vře. Bosenský mišmaš rocku, reggae, dubu a hip-hopu. Silně rafinovaná válečná zkušenost namířená všemi hlavněmi proti hloupostem války a všem extremismům, které ji ze svého masa živí. K dnešní stále nijak neútěšné atmosféře jejich domácích poměrů hovoří i několik textů v bosenštině. Při troše snahy je tomu docela dobře rozumět, protože jakmile jste si přišli poslechnout a zapařit – už rozumíte srdcem. Vzepětí proti marastu – pro nás spíše pouze na rovině hudební. I tohle stačí: komu připadla domácí či jiná scéna za poslední dobu chudá, návštěvou tohoto „podezřelého kolektivu“ rozhodně neprohloupí.

Xindl X
Chytré texty. Jazykové hříčky využívající širokou škálu barev včetně vulgarismů a floskulí, přitom pokud se míchá tady, nepůsobí výsledek trapně. Přirozená jednoduchost skladeb – ovšem podložená dobrou kytarou i zpěvem. Něco mezi rapem a písničkářstvím. Něco tak akorát mezi, že hned zaujme, i když se nám tahle osobnost nemusí třeba zdát. Kus charakteru to prostě je.

Trio de Janeiro
Zlato žesťů vyvažuje povolené blány bubnů (fyzikální zákony hudbu umožňují, ale někdy muzikanty nepotěší). Zpěv bomba. Sehranost. Švih. Nápady. Vyvážené prolínání funku, jazzu, latiny i moravské lidovky.

Dukla Vozovna
„Házejte to po nás“ tak si říká tahle šraml-punková partička o ovace. Ať není rozdíl mezi kdo hraje a kdo poslouchá. Když vy jste od bláta, tak ať my taky. A šlape to. Za vyhrávek harmonikářského tandemu se sype na pódium sprška mazlavých koulí aby se smísila se stejně vymazlenými tóny. Spontaneita je skvělé aranžmá. Jen malá ukázka originality bandu, který bývá srovnáván s Třemi sestrami: právem, ale jdou si vlastní cestou, i kdyby měla být od bahna.

Peťo Tázok & Karaoke Tundra
Pokud se nemýlím, určitě jedno z vůbec prvních vystoupení tohoto svébytného hip-hopu u nás. Jejich album Album (vizuálně chuťovka) nedávno vypustil do světa label Bigg Boss. Jeich projev je nenapodobitelný a jen velice těžko zpřístupnitelný psanou formou. Kdo má uši pro (česko)slovenský rap, ať je nastraží včas, pokud mu zmíněná dvojice přijde domů.

Side 9000
V dubstepu pojem. Bohužel ještě poměrně málo lidí kolem elektronické scény, natož hudební produkce vůbec, má nějaký pojem o samotném dubstepu. Alespoň mi to tak často připadá. Přitom o pořádnou masáž basy je tu postaráno od sklepa až na půdu beatového tempa.

Poličské rockoupání
29. – 30. V. 2009
www.rockoupani.cz

Jan Pecháček