Redakční blog – Češka mezi Asiaty I.

Tereza Vondráková – Hong Kong: Češka mezi Asiaty

Všechno se seběhlo tak rychle, že už si teď zpětně ani neumím uvědomit, proč jsem vlastně do Hong Kongu chtěla. Především to asi ale byl ten nádech exotiky, dále příjemný pocit, když mi všichni blízcí obdivně říkali: „Ty chceš jet do Hong Kongu? Vážně? A to se nebojíš? Tý jo!“. A pak především vědomí, že jako Evropan se do Dánska či Británie asi ještě někdy podívám, ale příležitost strávit necelý půl rok v Asii se opakovat nemusí.

HKBU

A tak jsem tu. Na jeden semestr, s dalšími asi 230 zahraničními studenty, z nichž převážná většina studuje business a přijela z Německa či z Francie. Ale nebuďme skromní – nás Čechů je na HKBU (Hong Kong Baptist University) celkem 5 – dva z Univerzity Karlovy a tři dívky z Masarykovy univerzity v Brně. Po prvním týdnu úvodních přivítání, zařizování atp. (na všechno jsme dostali kartičku, číslo, speciální heslo, takže teď pro odchod z koleje potřebuju tři „kreditky“), nastaly dva týdny zapisování předmětů. Minimální počet odstudovaných „units“ (něco jako naše kredity) je 12. Na tomto počtu jsme nakonec většinou skončili všichni. Především proto, aby nám zbyl nějaký volný čas na cestování a poznávání tajů Asie. Protože na nějaké delší pobyty mimo školu asi čas nebude (na přednášky i semináře se tu opravdu chodit musí), snažila jsem se zařídit si rozvrh tak, abych měla alespoň tři dny v kuse volno (samozřejmě včetně víkendu). Nakonec se z toho staly dny čtyři, což jsem s potěšením přivítala.
Jak už jsem zmínila, HKBU není „škola-holubník“. Přijdete-li o více jak 15 minut později, na hodinu by vás už přednášející správně ani pustit neměl. Pozdní příchody se tedy moc nevyplácí, povinná docházka u většiny předmětů je 70 %, u některých dokonce 80 %. Na každou přednášku, která většinou trvá dvě až tři hodiny, je povinná četba, kterou lze většinou najít v místní poměrně dobře vybavené knihovně. Úkoly a seminární práce jsou pak samozřejmostí.

Ubytování

Protože bydlení v Hong Kongu není vůbec levná záležitost (ale o tom až někdy jindy), přivítala jsem nabídku bydlení v rámci univerzitního areálu přímo s nadšením. Koleje jsou umístěné v rámci „campusu“, kde se mimo jiné nachází i bazén, atletický stadion, fotbalové hřiště, kaple, asi 3 menzy, kavárna podobná Starbucks, a určitě ještě spousta dalších věcí, které jsem dosud neobjevila. Každý bydlíme v pokoji s dalším studentem, oba pak sdílíme koupelnu se sousedním pokojem. Pokoje jsou vybavené skromně, ale hezky. Samozřejmostí je připojení k internetu – jak pomocí kabelu tak WiFi (občas sice trošku zlobí, ale v zásadě jsou všichni spokojení). Velmi příjemný je také fakt, že v prvním patře kolejí naleznete vše, co k životu potřebujete – prádelnu (jedno vyprání cca za 12 Kč), počítačovou místnost s tiskárnou (prvních 500 kopií máme jako studenti zdarma), hudební místnost, společenskou místnost s televizí a DVD, 24 hodin přístupné fitness (zdarma) a místnost se stolním tenisem (pálky k zapůjčení též zdarma). To znamená, že pokud chcete, nemusíte z univerzitního areálu vůbec vycházet. Najdete tu totiž i školní knihkupectví, bankomaty a malou bankovní pobočku, obchůdek s názvem 7/11, kde se dá sehnat téměř vše, a od rána do večera otevřenou menzu s poměrně širokou nabídkou kvalitního jídla (alespoň podle mě :) ). A tak v podstatě existuje jen pár věcí, které vás donutí opustit školní prostory. Buď se vám zasteskne po nějakém neasijském jídle (třeba po bramborách či steaku, ty totiž v menze jen tak neseženete), nebo jste kuřák a nebo máte chuť zajít si na pivo či sklenku něčeho ostřejšího. Cigarety ani alkohol nejsou totiž v areálu povoleny a za porušení vám hrozí nejen pokuta, ale i několikatýdenní vyhoštění z kolejí. Stejně jako za nejhorší prohřešek, kterým jsou „husband and wife affaires“ – alespoň tak nám totiž popsali sex na začátku semestru.

Pokračování o studentském životě v Hong Kongu a dalších asijských zážitcích příště :) !

Tereza Vondráková