Hudební událost se koná 28.-30. srpna. Kdo byste se chtěl však do Readingu v Anglii vypravit, toho zklamu. Lístky už jsou dávno vyprodané. A kdyby si snad někdo pomyslel, že si tedy koupí lístek na místě, zklamu ho podruhé. Tento rok se totiž lístky prodávaly jen v předprodeji.
Zatímco třeba v roce 1973 stály lístky na celý víkend i s kempem 4.40 liber, letos už oficiální stránky uvádějí cenu 175 liber. To je skoro jako s naším mlékem a méslem [„Jo, když já byla mladá, mléko bylo za pět haléřů…“].
Ceny se ovšem lišily podle toho, kde jste si vstupenku chtěli koupit. Třeba na E-bay, který byl zanedlouho po zahájení prodeje jedinou možností, jak lístek sehnat, se ceny vyšplhaly přes 1000 liber! A stejně se našli lidé, kterým nebylo líto sumu, za kterou by měli třeba ojeté auto ve velmi dobrém stavu, zaplatit.
Festival má co vyprávět
Ještě v květnu mě uchvátilo, že český festival Mezi Ploty letos slaví 18 let své existence. Teď se mi však jeví jako pouhé mláďátko.
Už v roce 1961 se ve měste Richmond konal Jazzový festival. Nejprve se pak přesunul do Windsoru, potom do Sunbury, aby nakonec zakotvil právě v Readingu. Koncem šedesátých let se však na světové scéně začaly formovat takové legendy jako Deep Purple, The Yardbirds, Black Sabbath nebo The Who. Všechny mají společné to, že se dají zařadit do škatulky ‚rock‘. Proto se začal měnit i festival v Readingu.
V roce 1972 vystupovali na Jazz-Blues-Rock Festivalu v Readingu napr. Nazareth, Mungo Jerry nebo Genesis. To už se jeho tvář změnila.
Za ta léta hostil Reading mnoho známých i méně známých jmen. Pokaždé to byl však ohromný zážitek. Snad až na doposud nejméně vyvedený ročník 1988, kdy byl program hrozný, v důsledku toho prudce klesla návštěvnost a nakonec ani počasí úplně nevyšlo.
Kdybych tu měla vypisovat všechny známé kapely, které v Readingu předvedly skvělou show, bylo by to na hodně dlouho. Jen tak pro představu, aby bylo jasné, jak prestižní tento festival je, jich však pár uvést vyloženě musím.
V Readingu se ukázali např. AC/DC, The Police, Motorhead, The Ramones, Iron Maiden, The Pogues, Iggy Pop, Nirvana, Metallica, The Verve, Bjork, Smashing Pumpkins, Red Hot Chili Peppers, Foo Fighters, Cypress Hill, The Offspring, Marilyn Manson, Oasis, Eminem, Limp Bizkit, The Strokes, The Hives, The Rasmus, The Pixies, Elbow, 50Cent [jeho vystoupení bylo tak trochu fiasko, lidé na něj totiž začali házet vše, co bylo po ruce]…
Někteří z tohoto výčtu se do Readingu rádi vraceli. Například Nirvana zde odehrála doposud (a navždy) poslední koncert ve Velké Británii [1992]. Prvně na festivalu hrála o rok dříve.
Reading zaznamenal i opravdu důležité momenty v hudební historii. Kapela Stone Roses tu třeba odehrála své vůbec poslední společné vystoupení. Za zmínku stojí i naopak první triumfální koncert Metallicy v roce 1997.
Zrcadlo hudebního světa
V průběhu let se line-up, tedy program, měnil podle toho, jak se vyvíjela hudební scéna. Podle různých ročníků tak můžeme sledovat, kdo byl ve kterém roce zrovna slavný a úspěšný.
Jsem zvědavá, jestli si třeba za dvacet let, pokud bude festival stále ještě fungovat, lidé budou říkat: „No jasně, 2009, to v Readingu zářili Deftones. To bylo patnáct let po jejich debutu. Tenkrát si je mohl vidět žive mnohem častěji, než dnes…“ .
Pořadatelé slibují, že letos bude program asi víc rockový a metalový než kdy jindy. Takovým mottem festivalu je to, že Reading je pro hudební fanoušky a tedy i tvořen hudebními fanoušky. Stále se zdůrazňuje, že pořadatelé berou v potaz komentáře návštěvníků. Z toho plyne, že se vkus posluchačů zase trochu posouvá.
Nicméně vystoupí spousta takovýh těch klasických britských kytarovek, jak my tady v Česku s oblibou říkáme. Někomu to pak může připadat všechno na jedno brdo. Kdo však této muzice fandí, bude si připadat jako v ráji. Avizovaný metal zřejmě více zastupujé kapely, které osobně ani neznám, protože příliš ‚tvrďácky‘ na mě program nepůsobí.
Na letošních plakátech nejvíce září jména kapel Kings of Leon, Arctic Monkeys, Radiohead, Kaiser Chiefs, Placebo, Bloc Party, The Prodigy, Fall Out Boy, Yeah Yeah Yeahs nebo Lostprophets. K zahození však nejsou ani The Courteeners, Billy Talent, The Living End, The Maccabees, Jamie T, The Manchester Orchestra, Lady Sovereign, Bombay Bicycle Club nebo Amazing Baby. Ze seznamu kapel se tak trochu vymyká Marina and The Diamonds, která není úplně rocková, ale její hudba se asi ve své hravosti a svěžesti malinko podobá Lilly Allen.
Vystupujících je samozřejmě mnohem víc, kompletní program dokonce ještě ani není známý. Už tady z toho vzorku je ale jasné, že to letos bude stát za to.
Není nad zákazy a příkazy
Festival pochopitelně doprovázejí různá pravidla, která se týkají téměr všeho, na co si vzpomenete. Ve spoustě věcí jsou v Anglii stále napřed. Například je zakázáno nosit na festival vlajky a transparenty, protože by bránily ve výhledu lidem za nimi.
Nebo ceny jídel se u všech stánků s občerstvením hlídají. Nahlašují se předem a ještě před začátkem festivalu se zveřejní na webových stránkách akce. Tím se předchází zbytečnému předražování. Myslím, že tím by návštěvníci českých festivalů také nepohrdli. Mnohdy je u nás jídlo až absurdně drahé.
Zajímavostí je také to, že pokud si někdo připadá, že vypadá mladší, než 18 let a přitom není, může si zažádat o speciální pásku na ruku, která jeho věk potvrzuje i bez průkazu. To se pak hodí při nejrůznějších kontrolách v areálových barech a podobně.
Kdo si počká, ten se dočká, ale…
…neměl by čekat moc dlouho. Do ročníku 2010 je sice ještě dost času, ale jak víme, vše je relativní. Pokud se chcete přísti rok této už legendární hudební akce zúčastnit, bedlivě hlídejte, kdy se začnou prodávat lístky. Pak je jen opravdu málo času na to, abyste je sehnali.
Docela dobré postřehy ,nejenom hodnocení skupin dobrá-špatná,
ale i to kolem a to je to, co tomu dává šťávu,jen tak dál!!
canto