Nezlobte se na boha: deset příběhů, deset zemí, deset osudů

„Během minuty umře na celém světě devět lidí…“

Do rukou se mi dostala obdivuhodná kniha, která by zasloužila rozhodně víc pozornosti mezi čtenářskou komunitou. Česká autorka Radmila Ravenn se svou obsáhlou prvotinou „Nezlobte se na boha“, kterou v roce 2024 vydalo CMYK 57 – Vydej knihu, vyrazí dech nejednomu z nás. Přichází se souborem povídek, kdy se každá z nich odehrává v jiné zemi. Hlavní hrdinové pocházejí z různých sociálních vrstev, a právě na nich je krásně ukázáno, jaký vliv má původ a výchova při hledání řešení na soudobé společenské problémy a každodenní těžkosti.

V samotném středu se odehrává příběh rebelující Kristýny pocházející z Československa. Ta má silné protikomunistické cítění, avšak u manžela hledá zastání marně. Proti svému vlastnímu přesvědčení nastupuje do práce s nevlídným vedením, nicméně právě zde, kde by to nejméně čekala, nalezne spřízněnou duši.

V druhém příběhu se seznámíme s Thomasem, co má celičký svět u zádele a stará se jen o své každodenní přežití. Vlídnosti a dobroty jiných využívá ve svůj prospěch a každý výpad proti své osobě s vervou bojkotuje. Jeden jediný okamžik zatmění mysli stačí, aby se z povedeného výrůstka stal lump a násilník. Jeho činy převrátí Noahovi život naruby, a to ne zrovna v pozitivním slova smyslu.

V dalším příběhu vede k cíli pobožného Andrzeje touha po objevu zázračného léku na zákeřnou nemoc, jež skolila jeho milovanou mladší sestru. Pro své odhodlání nevidí, neslyší, že mu život utíká mezi prsty.

Příběh dospívající Asimy, vyrůstající v Kaddáfího Libyi, mě zasáhl jako bumerang. Byly zde krásně vymezeny rozdíly mezi křesťanstvím a islámem a jak dokáže náboženství ovlivnit mladé duše v rozletu.

Nechybí ani příběh, ve kterém byla mateřská láska odsunuta na druhou kolej a kdy se oddanost otočí v pravou nenávist, kdy ego a chamtivost vyhrají nad celoživotním přátelstvím.

Bylo mi moc líto Charlotte, která zůstala na postižené dítě sam. Manžel jí kvůli tomu nejen pohrdá a uráží, ale nestoudně tím omlouvá vztah s jinou ženou. Bylo mi z jeho chování zle a celou dobu jsem doufala, že v jeho případě karma existuje.

Autorka se nevyhýbá ani tématu homosexuality, jen bohužel v době, kdy podobné zjištění s sebou strhávalo lavinu obrovské společenské nevole.

Ač se to zdá nepředstavitelné, zmiňované příběhy mají jeden společný jmenovatel, jenž sice čtenář brzy poodkryje, ale následky si může leda tak domýšlet. Konečné vyústění nejednoho překvapí a zaručuji, že po jeho odhalení zůstanete jako v mrákotách…

Příběhy jsou psány realisticky, není tedy problém se do čteného plně ponořit a prožívat události tzv. na vlastní kůži. Každá z popisovaných situací je hodnověrná a lehce představitelná, prostě ze života tak, jak ho známe. Z některých dýchá bojovnost, odhodlání jít si za svým, z jiných srší srdceryvný smutek, který vás donutí zamáčknout slzu. Co se mi moc líbilo, že s každým vyřčeným příběhem přichází autorka s ponaučením.

Mám ráda knihy, které ve mně spustí lavinu otázek a nutných momentů k zamyšlení, toto je přesně ten typ literatury, který preferuji.

Nesmírně si mě získalo také tvrzení autorky uvedené v medailonku na konci knihy: „Nežiji jen v Praze ale i v každém svém napsaném příběhu.“

Za poskytnutí recenzního výtisku i s věnováním děkuji autorce.

Denisa Šimíčková