Punkové slavnosti Festu Pod Parou

Slavnosti punkové hudby proměnily jinak klidné městečko k nepoznání. V ulicích, na náměstí, ale hlavně v samotném areálu se začali pohybovat příznivci této sorty hudby a opustili ji až počátkem nedělního rána.

Jak už to bývá, tak i zde nešlo vše podle plánu a čtvrteční den se potýkal s menšími obtížemi. Největší ránu zasadilo špatné nazvučení, což posunulo zahájení zhruba o dvě hodiny, a které asi nejvíce odnesl koncert jak polských Bulbulators, tak amerických Total Chaos. Proto hvězdám čtvrtečního večera nešlo takřka rozumět. Možná kvůli těmto obtížím a možná i z jiných důvodů většina osazenstva nehodnotila koncert ani negativně, ani pozitivně, ale spíše „normálně“. „Total Chaos poslouchám už spoustu let, ale poznal jsem z jejich koncertu asi 4 písničky a zbytku nešlo rozumět“, okomentoval koncert kapely fanoušek.

Zvuku začalo svítat až když čtvrteční štafetu převzalo Totální Nasazení. Podle očekávání se před podium nastěhoval celý festival. Co bylo už méně potěšující, tak na následující kapelu – Abrasive Wheels, kterou organizátoři pozvali až z daleké Británie a jež je v této hudbě na špici, bylo asi o polovinu méně lidí, než právě na Totální Nasazení. Ne že by mě to až tak překvapilo, ale něco to vypovídá o mentalitě a hlavně znalosti české „punkové mládeže“.

Sobotním dnem nastal menši šok, když místo legendy stylu psychobilly – Mad Sin, začala hrát česká Malomocnost Prázdnoty. Malomocnost hrála dobře, jako vlastně skoro pokaždé, ale Mad Sin to prostě nebyli. Ovšem smutek pominul, když jsme se dozvěděli, že jsou kapely pouze přehozeny a Mad Sin tak objednáni na jídelníčku až zítra. Nicméně se vůbec nevědělo v kolik a spekulovalo se, že se nedělní časy posunou. Co víc, nevěděli to nejspíše ani organizátoři, protože se to nikdo neobtěžoval ohlásit fanouškům.

Ale dosti s kritikou, protože originální show nastala při pohledu na partičku kiltů a dud v podání kanadských The Real McKenzies. Keltská hudba spojená s punkovými tóny, skotskými kroji a opravdu povedenou vizáží roztančila všechny přítomné a nakopla sobotní den. Zazněly jak staré hity, tak i nejnovější album a McKenziové opět potvrdili, že jsou v tomto stylu jedničkou. Jízda pokračovala českými SPS, jejichž songy se za chvíli asi stanou lidovkami, jelikož více než kapela zpívali právě fanoušci. Jde vidět, že SPS jsou špice mezi českými skupinami tohoto žánru a jejich pozvání nikdy nic nezkazí.

Na punkovém nebi v sobotu večer naprosto zazářili The Carburetors, které bezmála můžu nazvat nejlepší kapelou letošního ročníku. Show byla strhující a na písně typu „Rock’n’roll forever“, či „Alright Alright“ to začalo pěkně vřít. Vše bylo navíc podtrhnuto ohňovými efekty a četnými nájezdy kapely přímo do řad fanoušků, mezi kterými kytarista odehrál bezmála celý song. Byla to jednoduše nezapomenutelná show a stejný názor měli samotní The Carburetors. „Byla to jedním slovem jízda, a to od začátku do konce. Máte tady skvélé lidi, skvélé publikum. Určitě se vrátíme zpátky. Plánujeme to dokonce v blízké době, snad to stihneme ještě tento rok,“ svěřil své plány do budoucna basák King O’men.

Nedělním dnem jízda pokračovala a pokud se někdo nestačil pořádně rozhýbat, tak nakopnutí přišlo za zvuků kontrabasu, už zmiňovaných, psychobilly řevnivců Mad Sin. Zpěvák ze sebe i přes svou těžkou váhu vydával takřka vše a strhl sebou doslova smršť. Ovšem škoda byla, že hráli ve 4 odpoledne, tedy za největšího sluníčka, což k této kapele zrovna nesvědčí, ba co více, nemohli kvůli tomu předvést svou ohnivou podívanou, kterou jsme mohli vidět před několika lety na SC Festu.

Příjemně překvapili The Mahones, u kterých většina punkového osazenstva neměla tušení o koho že to vlastně jde a co to tito páni a dáma vůbec hrají. Ale už při prvních tónech se vytvořila taková atmosféra, do které se s nadšením připojili všichni přítomní. V podání argentinských Argies jsme slyšeli punkové hity počínaje The Clash, konče Sham 69. Tímto se sice nedá nic zkazit, nicméně není nad originální kapelu.

S nastávajícím večerem se atmosféra převlékla do hávu poněkud tvrdších tónů a podium zahalily zvuky The Varukers. Tento pamlsek byl zvláště pro ty příznivce druhé vlny punku, která zvedne ze židle a když ne, tak ji alespoň rozbije. Jak zpěvák, tak kytarista měli perfektní kontakt s fanoušky a šlo vidět, že si koncert užívají stejně jako oni.

Konec festivalu patřil hlavním hvězdám a sice kapele Street Dogs. Tito kluci to pěkně rozjeli a i přes krátkou dobu, kterou si kapela pro Pod Parou vymezila, zazněly největší hity a opravdu nezbyl čas se nudit, protože Street Dogs byli v plném nasazení od začátku do konce.

Samozřejmě nemůžu zmínit vše, protože to bychom tu byli hodně dlouho. A hlavně, komu by se to chtělo číst? Samozřejmě i ostatní kapely by stály za zmínění jak zahraniční, třeba The Restarts, tak i české N.V.Ú, Tleskač, Plexis a další. I přes pár kudrlinek hodnotím letošní festival velice kladně. Co musím pochválit je naprostá vstřícnost jak pořadatelů, tak kapel ke všem akreditovaným a hlavně fanouškům samotným. Doufám, že si to všichni patřičně užili. Že viděli vše, co vidět chtěli. A příští rok na Pod Parou kulatinách zase Na Shledanou!

Další fotky z festivalu najdete na našem facebook profilu.

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!