Před půlnocí: upovídaný film plný myšlenek a každodenních střetů

Snímek Richarda Linklatera Před půlnocí je třetím volným pokračováním milostného a upovídaného příběhu Američana Jesseho a Francouzky Celine. Ti se poprvé setkali v rychlíku z Budapešti do Vídně, načež strávili okouzlujících dvanáct hodin ve Vídni, aby se mohli po několika letech potkat podruhé při příležitosti uvedení Jesseho knihy, která čerpá právě z tohoto seznámení. Ve třetím „díle“ se setkáváme již s rodiči Jessem a Celine, kteří tráví prázdniny v Řecku u známého spisovatele.

Film je – stejně jako u dvou předchozích partů – vystavěn především na dialozích a úvahách jednotlivých protagonistů. Hned první část, která patří společné rozlučkové večeři v řecké zahradě, nabídne divákovi mnohé podněty k zamyšlení nebo zasmání, například když Julie Delpy v zápalu debaty říká: „Jednou udělali pokus s potkanem, toho připojili na přístroj, který mu mohl zmáčknutím tlačítka přivodit orgasmus. No a samozřejmě, že ten potkan nedělal nic jiného, než jenom pořád mačkal to tlačítko, až nakonec umřel. Tak já vidím budoucnost lidstva,“ uzavře debatu s obličejem parodujícím potkana neustále sahajícího na onen knoflík.

Vedle vtipných momentů jsou tématem prázdninové večeře vztahy a láska, její ztráta. Právě ony myšlenky, zkušenosti a vzpomínky, kterými do hovoru přispívají jednotliví hosté, vyvolávají v divákovi upřímnou radost, smutek, ale i lítost, čímž se stává přímým účastníkem večeře a hned od začátku je tak vtahován do atmosféry filmu.

Je třeba zdůraznit, že bohatost myšlenek – jejichž počet a pravdivost by si zasloužila vidět snímek ještě jednou – doprovází dlouhé záběry a nepříliš dějovosti, které mohou být pro některého diváka zdrojem jednotvárnosti. Nicméně právě tato souhra dává Před půlnocí punc realistického snímku, který se odehrává ve stejném čase jako v tom „reálném“, v němž se řeší totožné problémy a ženy se, stejně jako Julie Delpy, ptají: „Kdybys mě teď potkal, v tom vlaku, líbila bych se ti ještě?“

Opravdovosti nahrává také ústřední hádka Jesseho a Celine, která se točí okolo Jesseho syna z prvního manželství a Celininých pocitů, které ukazují dilemZ téměř nevinného problému se tak stává neuvěřitelné představení střetu mužského světa se ženským, kde Jesse nechápe, co Celine říká a ona zapaluje ohňostroj, který se přes obvinění z nevěry, výčitek, že nemá čas na své psaní a zpěv dostane až k několika prásknutím dveří a prohlášení: „Problém je, že už tě asi nemiluju,“ načež on může zachránit celou situaci jen tím, že ji rozesměje.

Stejně jako předchozí dva filmy nabízí i tento především ukecaný a trochu bláznivý zážitek, ve kterém se Julie Delpy hádá nahoře bez a tvrdí o sobě, že je prdelatá a vypelichaná. Dalo by se tak říct, že Před půlnocí nabízí vedle každodenního, ale o to ryzejšího humoru, druh určité myšlenkové estetiky. Ta divákovi poskytuje podněty k přemýšlení a především svým obsahem nepředkládá chod světa a vztahů takový, jaký by měl být, ale takový, jaký je.

Klára Elšíková