Pohledem do duše Marka Ztraceného

Pilotním singlem se stala skladba Je to zlý, která úspěšně boduje v hitparádách napříč celým českým hudebním mainstreemovým polem. Celé album se opět nese v poklidném tempu, ale dovede taky řádně rozproudit, například v písních Kytky vadnou, Levná instituce či v písni pod názvem Měli všechno, kde nám k pianu zpestří hudební zážitek poměrně dobře zakomponovaná elektrická kytara. Čtvrtá píseň v pořadí Panenka Marie je na albu rovnou ve dvou verzích, jak v normální s ostatními doprovodnými nástroji, tak čistě v piano verzi.

Po prvním poslechu alba se může zdát, že de facto pro nás Marek nic nového ze svého kulinářského umění nepředstavil. Tento omyl by byl opravdu osudovou chybou. Při druhém poslechu Vás texty s výbornou hrou piána vtáhnou doslova do děje a při třetím přehrání již není cesty zpět a desku necháte uvízlou ve svém přehrávači a budete jí chtít slyšet znova a znova. Je to opravdu výjimečný a povedený kousek skvělé hudby, kterou by byla škoda neslyšet.

Aby to ale nebylo jen o vychvalování. I když tomuhle albu je opravdu těžko něco vytýkat. Sice má skvělou a chytlavou rytmiku, ale podle mého subjektivního pocitu v některých nahrávkách až příliš podobnou. Nicméně to nemění nic na tom, že je to album pro zvednutí nálady, odpočinek a uvolnění.

Na jaře se chystá Marek vyrazit na turné, které by mělo zahrnovat zhruba dvacet koncertů, při kterých si určitě každý fanoušek přijde na své.

Při příležitosti prosincového vystoupení pro Český Rozhlas Ostrava, jsme s Markem poseděli a stručně ho vyzpovídali.

Jak se Ti hraje koncert v Českém Rozhlase, před skromným publikem? Ať už hrajete sebe líp, tak to přeci jen nemá takový drive a přítomné posluchače to nedovede tak příliš rozproudit.

Musím říct, že jsem byl ze začátku tak trochu zoufalej, ale to nemyslím tím, že to bylo nepříjemný, ale tím, že jsme zvyklí přijet na festival nebo do sálu, kde lidi vybouchnou když přijdeš na pódium, ale teďka se to nestalo. Tak už to mě trošku zmátlo. Na druhou stranu to bylo příjemný, protože jsme se soustředili abychom hráli co nejlíp, což se zrovna nepovedlo (smích) ale v zásadě nás to hrozně bavilo. Jak je ten reportoár ještě neoposlouchaný a neohraný, tak to člověka jakoby motivuje. Užil jsem si to.

Na druhou stranu je to zase osobnější…

To určitě! Je pravda, že takový koncert jsme ještě neměli.

Zaujmout tak malé publikum musí být náročné..

Určitě ano. Pro mě je ještě ten problém, že neumím příliš mluvit, to sis mohl všimnout (smích). Takže právě když lidi reagujou a křičí, tak člověk má tu inspiraci, má odezvu. Tady člověk něco řekl a všichni byli zticha. Takže jakoby víš co myslím….

… jasně potřebuješ spíš takové to davové šílenství ať to lidi strhne…

…no právě, že lidi tak nekřičí, ale tady to bylo taky příjemné. Byla to zase změna a mě to bavilo.

V nedávné době Ti vyšlo nové album Pohledy do duše. Co nám k němu můžeš říct?

Myslím, že to druhý album je hlavně o písničkách. Má stoprocentně lepší zvuk, má lepší kabát. Ta deska rovná se víc já, jakože ta první deska byla taky jako, že já, nebyla odbitá ale byla narychlo. Teďkom už jsme tak trochu věděli. Předtím jsem to psal jako mladý kluk ze Šumavy z dvoutisícovýho města a nevěděl jsem co a jak přesně dělat. A teď si myslím, že už to bylo o něco lepší, mám rezervy, ale na tu desky jsem hrozně pyšnej. Opravdu to vypovídá za mě. Jsem rád, že je trochu tvrdší jakoby témata nejen o lásce, ale i o smrti, prostituci a o všech podobných koutech, které zažíváme.

Jak už si zmínil, na první desce byly texty především o lásce, teď na druhé je například song Levná instituce, který je o prostituci. Zajímalo by mě kde bereš inspiraci k textům.

Inspiraci beru jenom z vlastních zkušeností. S tou Levnou institucí to je trochu zavádějící, já vím (smích), ale prostě co prožiju, to napíšu. Neumím v písničkách vůbec lhát. Kdyby někdo chtěl písničku o válce do filmu, tak to zvládnu, to udělám, ale nevím jestli to bude mít nějakou sílu, takže když něco zažiju, tak si sednu k pianu a tam to přenesu. Levná instituce je o prostituci a já pocházím ze Železné Rudy kde bylo jednadvacet bordelů na dva tisíce obyvatel, teďka je to samozřejmě jinak, ale předtím to byl jakoby fenomén. Tou inspirací bylo, že jsem v jednom baru potkal krásnou holku, která studovala vejšku, byla roztomilá a tak trošku jsem se do ní zamiloval. A když odešla tak mi barman říká: „Víš, že to je jako prostitutka“ tak to mě šokovalo, takže něco takového mě k napsání inspirovalo. Text je drsnej. My jsme ho chtěli dát jako pilotní singl, ale byl tam ten problém s těma roztaženýma nohama a to už jsme hodně upravovali. Předtím byl ještě drsnější.

V Českém Slavíkovi ses umístil na devátém místě. Zajímalo by mě jak je těžké se u nás prosadit.

Nejlehčí to určitě není, ale je pravda, že nějakým zázrakem se mi daří. Za rok a půl být devátý je něco neuvěřitelnýho, protože minulý rok jsem byl třicátý čtvrtý. Jediný co mě mrzí je, že to fanoušci na předávání nezjistí. To se prostě nedá nic dělat, ale je to úžasný a motivuje mě to, dává mi to sílu. Hlasů mi přišly spousty, tak nezbývá než se nějakým způsobem odvděčit. Pořádáme koncerty pro fankluby zdarma a takový věci, opravdu to má smysl. Hlavně pro mě Český Slavík, protože když muzikanti říkají, že je jím to ukradený, to mě strašně štve. Hlasují tam normální lidi co vás viděli někde hrát a  poslali hlas a podle toho se to u mě odvíjí.

Tvůj nový klip k songu Je to zlý se natáčel na střeše. Jaké to pro Tebe bylo, když trpíš strachem z výšek.

Příšerný to bylo! Já jsem vůbec nevěděl co mám dělat. Přišel jsem tam a oni říkali vylez ještě nahoru do dalšího patra a ta budova se čím dál více zužovala. Když jsem tam vylezl, tak jsem chvíli stál uprostřed a trochu se oťukal. Venku bylo pětatřicet stupňů, já měl na sobě ty bundy a kabáty, nic odpornějšího jsi prostě nezažil.

Jaký názor máš na internetové hudební pirátství, kdy natočíš a vydáš desku a za hodinu už na internetu běhá stovka kopií.

Trvalo to fakt dvě hodiny než to bylo na internetu, jak vyšla tahle druhá deska. Víš, s tím se asi nedá nic udělat a rozčilovat se na někoho nemá smysl. Podle mě, názor mladýho kluka ze Šumavy, ale myslím si, že se s tím nedá nic dělat. Desky se natáčet začít musí a jiná technologie, ani ta počítačová, že by se dalo stahovat za peníze u nás prostě nefunguje, takže já doufám, že to někoho zaujme. Musí to být o písničkách, že si to člověk koupí, aby se aspoň zaplatil ten náklad, aby jsi na tom neprodělal, ale já rozhodně z desek nežiju, takže není ani jiná možnost a mě baví práce ve studiu a pokud to půjde, tak budeme nahrávat desky.

Na jaře plánuješ turné… jak velké by mělo být?

Rádi bychom aby bylo dvacet koncertů, uvidíme jestli jich nakonec bude patnáct nebo třicet, ale rád bych aby to bylo dvacet koncertů. Nebudou to v žádném případě haly. Chceme jet jako dříve s Annou K. jako předkapela. Takže sály pro pětset až tisíc lidí jsou to pravý. Zvláštní je, že chci vyprodávat haly, O2 arénu a podobně, to vždycky chci, to je můj hnací motor, ale taky jsem zjistil, že se opravdu nic nedá přeskočit. A je stejně hezký hrát pro třista lidí jako pro deset, patnáct tisíc lidí, jako když jsme hráli s Beyoncé.

Můžeš nám prozradit co rád děláš ve volném čase?

Já popravdě ani koníčků moc nemám. Ne že bych nechtěl, ale protože není čas a já vlastně ani nechci žít jinač než hudbou. Pro mě je jediná hudba, ani moc soukromého života nemám. Mě strašně naplňuje to co dělám. Přemýšlím co by mohlo být lepší, jak spím po hotelech, jezdíme po koncertech. Můj život se otočil o sto osmdesát stupňů a za to můžou fanoušci, že si kupují desky, že se to hraje v rádiu, tak jim musím jen poděkovat, že žiju svůj sen, který doufám nikdy neskončí. Samozřejmě je potom fajn, když člověk může přijet za rodinou a za malou Ádou, mojí neteřkou a je to takový roztomilý. Pak si člověk uvědomí ty priority. Takže mým koníčkem je moje rodina a moje druhá rodina fanoušků.

Jiří Aujezdský

Student Ekonomické Žurnalistiky VŠB Ostrava a Mezinárodního obchodu VOŠ Ostrava, vášní poblázněný do motocyklového života v jedné stopě, letectví, adrenalinových zážitků, sportu a skvělé hudby, která je nezbytnou esencí krásného života.