Poezie až do morku kostí

obálka knihy, zdroj:www.kosmas.cz

Zbořilova poezie je jako závan čehosi prastarého. Autor na čtenáře nikterak neútočí rozmáchlým manýristickým vrstvením básnických prostředků, ani se žánrově nepohybuje na hranici poezie a prózy (jak je dnes trendem), ale servíruje čtenáři tematicky ohraničené jednohubky obyčejného dne, pod jehož slupku svými verši nahlíží.


Právě schopnost vystihnout myšlenku bez zbytečných odboček k dalším tématům činí sbírku Pohovka Sigmunda Freuda kvalitní. Každá báseň dokáže velmi realisticky a věrohodně vykreslit detaily okamžiku, který lyrický subjekt proživá (vyšli ven/jenom v tričku/zakouřit si/v protějším okně/svítlo akvárium/padal sníh) s místy až fyzickým procítěním.

Mezi básnickými prostředky se často objevuje synestezie, kdy autor pracuje s pachy, vůněmi, chladem, teplem i zvuky (na hřbitově je ticho/jen pach vyhořelých sirek). Nechybí ani vtipná hra s možnostmi jazyka, kterou autor jakoby ohmatává (dole pod nimi dovádějí děti/matky k šílenství).


Prostředí se neustále proměňuje a autor bloudí mezi městem a vesnicí, u obojího si však všímá krás každodennosti, které se tak stávají pojítkem mezi oběma prostředími. Sbírka má ambici stát se zásadním počinem v oblasti poezie za rok 2019.

Ukázka

Dětství

Houpe se na větvi
smrká do trička

Vesnický rozhlas drnčivě šeptá
ceny uzenin

Ve škvíře mezi stromy
je vidět moře

Někdo až sem
připlul se vzkazem
v zavřené láhvi

Více z LaCultury...

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)