Petra Štarková v Čaji o páté

Petra Štarková vystudovala psychologii. Působila v pedagociko-psychologické poradně, v ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež i na lince důvěry pro deti. Nyní pracuje v internetovém poradenství zaměřeném na problémy dětí a vztahovou problematikou a kromě knih píše i populárně-odborné články a občas i sci-fi a fantasy povídky.

Ahoj, vítám tě v Čaji o páté. Napsala jsi již tři knihy pro děti. Mohla bys     o nich něco prozradit?

No, to je otázka, kolik jsem jich vlastně napsala. Skoro každý autor má nějaké knihy, které napsal a zatím vydat nestihl, jsou v procesu vydávání, nebo pro ně hledá nakladatele. A většina autorů má hluboko v šuplíku i nějakou knihu, kterou třeba nikdy nedopsali a už nedopíšou. Obvykle to bývá jejich prvotina. Já mám všechno z toho. Vydané knihy, tedy ty, které jsem napsala celé sama a vyšly klasickým způsobem, tedy na papíře, mám dvě. Třetí knížka, psaná na objednávku, právě vzniká – dopisuju text a zároveň zanáším první korektury.

K těm vydaným: První knížka, která mi vyšla, je Pirát jménem Šampaňský. Je to příběh pro děti od cca 4 do zhruba 12 let, o pirátovi, který se objeví na brněnském sídlišti, kam ho přivolala dětská fantazie. Momentálně je hotový i druhý díl, pro který hledám nového nakladatele.

Druhou knihou je Jak to chodí v lidské hlavě, psychologická encyklopedie pro děti. Tím jsem si splnila jeden ze svých četných snů – přála jsem si napsat knížku o psychologii, určenou dětem, protože mám pocit, že moc takových na trhu není. Obě knihy se dostaly do katalogu Nejlepší knihy dětem a ta druhá – Jak to chodí v lidské hlavě – byla nominovaná na Zlatou stuhu. Myslím, že tu cenu nejspíš nedostane, avšak samotnou nominaci už považuju za obrovský úspěch, který už se mi nejspíš nepovede zopakovat.

Odrážejí se v tvých knihách zkušenosti z tvé psychologické praxe?

Určitě. Ve své práci vidím děti a jejich problémy často z trochu jiného úhlu, než je běžné. Taky hodně vnímám, a připadá mi to důležité, že dětem samotným často nikdo to, co je trápí, pořádně nevysvětlí, nedá jim radu nebo návod, jak to řešit.

Velká část psychologie počítá s tím, že to za ty děti někdo udělá – dospělí, kteří by měli být jejich nejbližšími, pod vedením odborníků. Jenže velká část dětských problémů vzniká tak, že dítě právě ve své blízkosti nikoho, kdo by mu chtěl pomoct, nemá. Proto se snažím i beletrii psát tak, aby to děti mohlo navést k tomu, že mají se svými problémy bojovat, zkoušet je řešit, a ideálně jim chci i ukázat, jak na to.

Kde bereš inspiraci? A kdy se ti píše nejlíp?

Kromě pracovní oblasti beru inspiraci často z toho, co se děje kolem. Velkým pomocníkem pro autora dětské literatury jsou samozřejmě vlastní děti – jejich zvyky, hry, hlášky a nápady. Podstatnou část Piráta vymyslem například můj syn a do přátel hlavního hrdiny, který se ostatně po synovi jmenuje, se promítli jeho tehdejší kamarádi.

Kde se mi nejlíp píše, to je těžko říct. Ono najít čas mezi rodinou, podnikáním a dalšími věcmi a ještě přemáhat prokrastinaci je už tak docela těžké. Píšu kdekoliv, často na tabletu. Velká část Piráta vznikala na pískovišti a v hale centra volného času, kde jsem s dcerou v kočárku čekávala na syna, který tam byl v kroužku. Klid na psaní mám málokdy. I když jsem sama doma a mohla bych psát, samozřejmě vidím, co všechno je potřeba v domácnosti udělat a po chvíli vstanu a začnu uklízet nebo tak něco.

Asi bych potřebovala, aby existovaly nějaké veřejné písárny, kam by autoři povinně chodili a museli by tam být zticha a pracovat na svých knihách. Jenomže to by stejně nefungovalo, protože autoři, kdekoliv se sejdou, si mají toho spolu tolik co říct, že by se na nějaké psaní vůbec nedostalo. Máme s tím problém i při besedách, kde na pódiu sedí víc autorů najednou – teď v dohledné době to bude Svět knihy, Festival Fantazie nebo Conec. Už několikrát se nám stalo, že jsme mezi sebou mluvili natolik, že se diváci ke slovu vlastně skoro vůbec nedostali.

Máš momentálně rozepsanou nějakou další knihu? Jestli ano, o čem bude?

Jak už jsem uvedla výš, kromě toho, že je hotová druhá kniha ze světa Piráta Šampaňského, a ještě vlastně je už delší dobu hotová krátká pohádka pro nejmenší děti, teď pracuju na nové knížce. Ta se prozatím (nevím, jestli to ještě po dohodě s nakladatelem nezměníme) jmenuje Lukáš, tak trochu mimozemšťan a je o klukovi, který se zabývá astronomií a je autista. Vlastně celá knížka popisuje jeden jeho den od rána do večera.

Kromě knih píšeš i scifi a fantasy povídky. Je možnost si je někde              na internetu pročíst?

Povídky jsou rozeseté po různých sbornících a časopisech, seznam je na mých internetových stránkách. V online podobě jich moc není. Pracuju na tom, aby na mém webu bylo i něco ke čtení, ale tahle část zatím není hotová a přiznám se, že jiné věci na něm vnímám jako nutnější, i když to zní asi divně.

Jsi autorka dětských knih, takže se tě zeptám, jaké knihy pro děti bys doporučila?

Určitě takové, které mají kromě příběhu i něco navíc. Teda takové, které to dítě můžou i o něčem poučit, nějak je nenásilně rozvíjet. Například v dnešní době je velmi důležité rozvíjet u dětí emoční inteligenci, schopnost budovat a udržovat vztahy, komunikační dovednosti a podobně.

Taky je, obzvlášť u dětské literatury, dobré se zajímat, co je zač autor, proč píše pro děti a jak funguje – třeba v médiích, na Facebooku a podobně. Dnes je třeba počítat s tím, že děti svého oblíbeného autora uvidí naživo, nebo alespoň na videu a že knižní autoři pro děti pořád ještě nějakými vzory jsou.

Na druhé straně tyhle „problémové záležitosti“ většinou vychytá kvalitní nakladatelství. Takže rodiče se mohou opřít o 1zkušenosti někoho jiného a velmi často to taky dělají – dávají přednost svým oblíbeným edičním řadám nebo svým „prověřeným“ nakladatelům. V řadě větších nakladatelství pracují v dětských edicích odborníci na děti, redaktoři, kteří rozumí tomu, co děti baví, co je pro ten který věk vhodné a co ne.

Jaká kniha tě nejvíc ovlivnila? Proč právě ta konkrétní kniha?

Jako dítě jsem četla nejradši ty knížky, které mi umožnily se do světa jejich hrdinů vžívat. Měla jsem ráda věci od Valji Stýblové, Vojtěcha Steklače a podobných autorů.

Taky mě hodně ovlivnila Řídících Márinka, pětidílná série, kterou mi půjčovala babička – byla to nejoblíbenější knížka z jejího dětství, kterou už v době jejího vzniku vydala autorka pod mužským pseudonymem a za socialismu samozřejmě nesměla vycházet. Potom později mi hodně dalo například Fantastické a magické z hlediska psychologie, krásná a velmi poučná kniha ilustrovaná výřezy obrazů Hieronyma Bosche.

Máš nějaké tipy pro začínající autory?

Určitě bych jim poradila, aby nepsali jen sami, odříznutí od okolního světa. Dnes je spousta možností, kde a jak můžete buď virtuálně nebo i fyzicky potkávat druhé autory, získávat zpětnou vazbu od čtenářů, učit se od zkušenějších, komunikovat o tom, co děláte a zjišťovat, jak to mají ostatní – co jim fungovalo a co třeba ne.

Dnešní literární (a nejen literární) svět je založený na principu zpětné vazby, ohlasů, referencí, komunikace. Představa, že napíšu knihu, někam ji pošlu a dál se o nic nestarám, je zcela mimo. Od autorů se dnes očekává, že se budou podílet na propagaci, že budou schopni popovídat o své knize v nejrůznějších médiích. Je třeba si uvědomit, že kniha je vlastně zboží, byť uměleckého charakteru, které se snažíme prodat někomu, kdo ho bude chtít.

A o tom to celé je. O komunikaci se čtenáři, redaktory, recenzenty. O sledování trhu, vytváření cílové skupiny (fanoušků autora), přemýšlení o tom, co ti čtenáři vlastně chtějí číst a zda to jde dohromady s tím, co my pro ně chceme psát.

Jestli chcete o autorce a její tvorbě vědet víc, navštivte její web stránku: http://www.petrastarkova.cz/

Zdroj obrázku: web stránka autorky

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis