PÁTEČNÍ ZHULÁCKE BLUES SE ZVA 12-28 BAND!

Přibližně kolem osmé hodiny večerní jsem spolu s fotografem dorazila na místo činu. Začátek akce nebyl přesně daný, většinou se začíná hrát až o hodinu později. V Hudebním Bazaru už bylo poměrně dost lidí, vše nasvědčovalo tomu, že do začátku vystoupení bude klub zcela zaplněn. Bez nadsázky musím konstatovat, že Hudební Bazar praskal ve švech. Lidé, postupně přicházející, si neměli po půlhodině našeho příchodu absolutně kde sednout. Jako místa na sezení postačila prostá podlaha.

Vtěsnáni mezi ostatní natěšené fanoušky jsme vyčkávali na příchod kapely. Vzduch byl prosycen cigaretovým kouřem, napětí v klubu se dalo krájet. Minuta střídá minutu, ale jakoby se čas zastavil, až do chvíle, kdy na pódium zavítali za obrovského jásotu posluchačů čtyři muži.

První tóny charismatického frontmana Nora Červenáka spolu s jeho spoluhudebníky předznamenávaly netradiční blues. Jejich pojetí je osobité, dynamické, živelné, neuhlazené. ZVA 12-28 Band neujde pozornosti žádnému bluesovému gurmánu milující sice bluesovou tradici, ale neodolá vousatému textaři typu d’Artagnana, který se po celý čas všelijak kroutí na židli, nohy mu utíkají na všechny strany, mumlá, chroptí, pošklebuje se. Kdybych měla nadpozemskou moc a mohla v celém sále vypnout zvuk, vůbec by to nevadilo. Jejich mimika a kreace by vystačila divákovi na celé hodiny.

Hoši vsadili na image, promiňte mi za ten výraz, burana! K dosažení trvalého úspěchu už nestačí jen dobře zahrát skladby. Způsob jejich chování, vystupování, kterým působili na okolí, si zaručovali popularitu posluchačů. Před vystoupením a ve dvacetiminutové přestávce hovořili, pili s publikem. Jak se říká, lidé z davu. Jejich písně k nim dobře pasují. Písně, spíše texty, postavené na sloganech zarývající se do našich pamětí obsahují témata o nejobyčejnějších věcech každodenního života. Romové, láska, hudba, smutek – věčné motivy.

Blues a housle? Ano, proč ne. Stanislav Fakan vyloudil tóny přinášející melancholii, které pohladily vaši duši. Housle patří mezi ty hudební nástroje, které vás rozpláčou, rozradostní, nutí tančit. Zřetelně to bylo znát při skladbě Borneo, při kterém vám až mráz běhal po zádech.

Repertoár písní byl velice vhodně vybrán. Mohli jsme uslyšet takové hity jako Dáke blues, Múka, Autobáger, Prečo, Zhulácke blues, Pedal je Rom, Roziďme sa, Borneo či Štiavnička. Jedinou vadu na kráse celého koncertu způsobili dva marihuanou omámeni mladí muži, kteří se bohužel (bohudík pro nás) asi nedostali do užšího výběru SuperStár, jelikož při písni Múka začali zpívat. Dá se to samozřejmě pochopit, ale vlézt na pódium a osahávat Nora, házet šálu po Petru Krškovi, to je trochu moc.

Na závěr mi nezbývá nic jiného, než sejmout pomyslný klobouk dolů, jelikož ZVA 12-28 Band se podařilo vnést do blues svůj ojedinělý osobitý přístup, který strmě vyčnívá z žánrového stereotypu nezrazující zároveň podstatu blues. Pokud se objeví opět v Ostravě, budu u toho.

Eliška Okapová