Partička v Havířově

Pořad Partička se u nás začal vysílat v roce 2011 na televizi Prima. Z původně nenápadného projektu čtveřice herců Michala Suchánka, Richarda Genzera, Ondřeje Sokola a Igora Chmely, moderátora Daniela Dangla a „hudebního kulisáka“ Mariána Čurka se vyklubal velice populární fenomén, založený na čisté herecké improvizaci. A aby toho nebylo málo, kluci z Partičky čas od času objíždějí různá místa po republice v rámci svého turné Partička na vzduchu. Ve středu 22. října 2014 zavítali i do Havířova, a jelikož mám Partičku rád a v Havířově bydlím, nenechal jsem si tuto šanci ujít.

Zdroj obrázku: Partickanavzduchu.cz

Po usazení všech diváků v kulturním domě Leoše Janáčka (takhle zaplněný sál jsem neviděl ani při školních filmových představeních) nastupuje na pódium jako první Marián a začíná zvolna hrát klavírní melodii jako takovou nenápadnou kulisu. To však netrvá dlouho a show nečekaně odstartuje místo Dana Dangla Aleš Háma, který celým večerem provází. Poté na scénu přichází ti hlavní, tedy naše stará známá čtveřice.

Koncept představení zůstává věrný televizní předloze, takže i tady si herci zahrají v několika tematických hrách různé role a scénky.

Na rozehřátí si dají hru Jedno slovo. Spočívá v tom, že každý z „partičkářů“ říká postupně jedno slovo tak, aby z nich vznikaly věty a pokud možno i smysluplný příběh. Jenže to se podaří jen velmi zřídka, v čemž spočívá vtip celé hry. Téma je šité přímo na míru našemu městu – óda na maličkou rozhlednu, která má být v Havířově postavena, z níž půjde vidět až do Polska. Že to zní divně? No to je prosím humor Partičky.

Následuje hra Zdrobněliny, kdy musí všichni měnit pokud možno všechna slova na zdrobnělé výrazy. Téma? Dva havíři (Igor s Ondrou) a s nimi i jejich předák (Michal) jdou na návštěvu do nevěstince, kde je přivítá, ehm, bordelmamá (Richard). Možná se to nezdá, ale když se všichni baví ve stylu: „Pojďte, hošánci, zajdeme si zaprcánkovat do bordýlku,“ je to velká sranda.

Další v pořadí je Detektor lži. Roli detektoru zastává zvoneček, kterým se také vždy odstartuje a zakončí každá scénka. Ten ovládá jeden z hlavních protagonistů. Ten tedy určuje, kdy v rozhovoru mezi herci zazní jakoby lež a dotyčný přistižený se musí ihned opravit, dokud se to detektoru alespoň trochu nepozdává. Často se tak celý původní příběh naprosto přemění. Téma je následující: Ministr (Igor) uděluje ocenění jednomu statečnému chlapci (Michal). Zbytek si herci dotvoří dle okolností a hlavně na základě detektoru lži (Ondra).

Bez interakce s diváky by to nebylo ono, proto Aleš Háma vybírá slečnu z přední řady, kterou náležitě vyzpovídá, aby jí postupně každý z herců mohl odrecitovat své Vyznání lásky.

Před samotným vrcholem přichází ještě tzv. hádací hra Interview. Igor s Michalem hrají jednu osobu (Zdeňka Pohlreicha) a tu musí uhádnout Ondra coby moderátor v televizním studiu. Nebude to mít ovšem tak lehké, protože oba Zdeňci mohou říci vždy pouze jedno slovo, a tak se střídají podobně jako u hry Jedno slovo.

Nakonec nemohla chybět ani hádací hra Party, kdy je Richard nekompromisně poslán s tlumícími sluchátky dozadu, aby neslyšel, co na něj ostatní kují. Jakmile přijde zpět, musí uhodnout, které osoby či předměty si pozval na svůj večírek. Úkol vymyslet ony hádané věci náleží většinou divákům. Ti volají nejrůznější nápady jeden přes druhého, až jsou po chvíli vybrány tyto: digestoř (Michal), benzinová pumpa (Ondra) a autogen (Igor). Pokud víte, jak to při takových hrách chodí, nepřekvapí vás, že Richard se při hádání pořádně zapotí a trvá mu to trochu déle. Až se zdá, že uhádnutí Igor s Ondrou už už opustí sál a půjdou po dlouhém čekání domů, Richard vykřikne: „Digestoř!!!“ A je hotovo.

Pak už dobře rozjetá zábava bohužel končí. Všichni sklidí veliký potlesk, ale ani volání „ještě jednu!“ představení neprodlouží. Bylo to fajn, odcházím spokojen, líbilo se mi to.

Svým způsobem to bylo lepší než v televizi. Nikdo vám nic nevypíská ani nesestříhá a takovou atmosféru u obrazovky prostě nezažijete. Pokud vás Partička taky baví nebo chcete-li okusit neobvyklý druh zábavy, neváhejte a přijďte se příště podívat taky. Jenom pozor, vstupenky mizí velice rychle.

Jiří Sobota

Zaměstnání: sociální pracovník; záliby: poslech hudby (převážně kapela Scooter), sbírání hudebních CD, skládání hudby (hudební projekt ZoneX), tvůrčí psaní (recenze, povídky, texty), focení + natáčení, Playstation 1, turistika, dobrovolnictví - aktivizační činnosti se seniory, příležitostně film, divadlo, kniha