Parnas Ensemble v Rudolfinu

5.6.2023 jsem navštívila Sukovu síň v Rudolfinu, jelikož zde vystupoval komorní soubor Parnas Ensemble.

Z jiných koncertů jsem zvyklá na přestávky. V tomto případě se jelo bez a koncert jako celek byl velmi osvěžující.

Ráda bych se vyjádřila k jednotlivým skladbám:

Na podium dorazil kvintet ve složení dvoje housle, viola, violoncello a kontrabas. Vzhledem k programu jsem byla velmi zvědavá, jestlipak přijdou další členové a jak to bude probíhat.

Kvintet zahrál výběr z Mozartovy Malé noční hudby, Vivaldiho Léto a Bachovo Air.

Poté nás přivítala jménem souboru houslistka Eva Nykrýnová a sdělila jména skladeb, které zahráli, a jména následujících tří skladeb: Antonín Dvořák: Slovanský tanec č. 1, Antonín Dvořák: Largo ze symfonie Z Nového světa, Bedřich Smetana: Vltava. Rozhodilo mě, že se nedostavili žádní další členové souboru. Takže jako první mě napadlo “Jak to chtějí proboha zahrát?” 😅

“Zkomornění” Slovanského tance mě nepoznamenalo, ale … Dvořákova devátá je jedna z mých nejoblíbenějších a už jsem ji slyšela naživo v podání filharmonie. Přišlo mi to bohužel slabší, ale v pěti to uhráli opravdu obstojně. Když ale následovala Vltava, přišel šok, protože se stala pouhou “pětiminutovkou”. Vážení, hudba a její přednes není rychlé občerstvení. Zde mi prostě půlka skladby chyběla.

Dále následovalo: Johann Strauss: Pizzicato Polka, Franz Schubert: Ave Maria (zde mě příjemně překvapila sólo viola) a Georges Bizet: Suita z Carmen. Moc se mi zpracování tohoto kusů líbilo, bylo to svěží, mělo to tempo, prostě to „nej“ z Carmen.

Pak ovšem přišla na řadu Clair de lune („Svit luny“ – Suite bergamasque), kterou napsal Claude Debussy. Jak zní klavírní záležitost v podání pěti smyčcových nástrojů? Velmi divně. Byla jsem z toho v rozpacích. Nemohu říct, že by se mi to nelíbilo, ale ani, že by se mi to líbilo. V tomto případě zaujímám neutrální postoj.

Naopak velmi vydařený byl Květinový valčík z baletu Louskáček od Petra Iljiče Čajkovskijho. Zde mi dechové nástroje nechyběly, i když v originále mají i sólové party.

Naprostá bomba pro mě bylo Bolero – Maurice Ravel: Jelikož se téma skladby pořád opakuje a zvyšuje se hlasitost, prakticky 15 minut posloucháte dokola to samé, bylo pro mě zkrácení a zintenzivnění této skladby příjemným překvapením a skladba mi v tomto případě přišla mnohem lepší  než originál.

Po nadšeném potlesku nám kvintet zahrál ještě přídavek: Plink, Plank, Plunk! – Leroy Anderson, což bylo také skvělé a lidé odcházeli díky této skladbě opravdu spokojení a rozveselení.

Tímto bych ráda bych poděkovala Janu Nykrýnovi za možnost navštívení koncertu a orchestru Parnas Ensemble za příjemný zážitek. Děkuji členům za fotku, kde hráče můžete vidět neformálně. :-)

Další koncerty orchestru a možnost zakoupení vstupenek naleznete online zde.

Markéta Alice Pačková