Pár slov k dokumentu Dobrý řidič Smetana

Jeho zbraň – lihový fix

Řidič Roman Smetana. Svými skutky strhl lavinu. Následoval soud, vězení, protestní akce a nakonec i dokument. Jeho vznik nebyl jednoduchý. Pojďme se stručně podívat na historii případu…

Tento dokumentární film o sedmasedmdesáti minutách vznikl v roce 2013 v návaznosti na skutečnou událost, ke které došlo v období od roku 2010 do ledna roku 2013. Roman Smetana, řidič autobusu a zaměstnanec DPMO, a.s., člověk se svérázným smyslem pro humor si chtěl zašpásovat a provedl „nevinný“ žert. Roku 2010 namaloval tykadla několika poslancům na jejich předvolebních plakátech, k tomu přidal pár slovních komentářů. Konkrétně poslancům z KDU-ČSL a ODS. V té chvíli však ani v nejmenším netušil, jak za tuto dětinskou „legrácku“ bude v naší „demokratické“ zemi potrestán.

Troufám si říct, že by si to nedokázal představit ani v nejdivočejších snech. Avšak absurdní se stalo reálným, a tak došlo k tomu, že když se o malůvkách dozvěděl Dopravní podnik města Olomouce, podal žalobu na neznámého pachatele. Jak už tomu mezi lidmi naneštěstí bývá, jeden „čestný kolega“, žijící v představě, jak šlechetný čin dělá, svého kolegu „napráskal“. Kolotoč se rozjel. Soud podal trestní oznámení a udělil Smetanovi pokutu v částce 15 667 Kč a 100 hodin veřejně prospěšných prací. Smetana se zachoval hrdinně, částku uhradil, ale veřejně prospěšné práce kategoricky odmítl. Tím si však pod sebou podkopal půdu pod nohama. Soud tímto skutkem pozlobil a tak se oněch 100 hodin prospěšné práce proměnilo jako v pohádce na krutých 100 dní ve vězení. Třešničkou na dortu je fakt, že soudkyní mu byla Markéta Langerová, manželka Ivana Langera, tedy politika, který byl tykadélky pana Smetany obdařen. Avšak pan řidič, jako skutečný kladný hrdina, věřil v její nepředpojatost, která by měla být závaznou ctností každého soudce.

Nejdřív se zdráhal trest nastoupit, nejspíše se necítil vinen, což je pochopitelné. Avšak pod nátlakem mu nakonec nezbylo nic jiného, a tak musel tento potupný akt chtě nechtě absolvovat. Dne 21. dubna 2012 se sám přihlásil na policii a nastoupil do vězení.

Příběh nekončí…

Kdo by čekal, že tímto se příběh uzavírá, že sice nekončí happy endem, ale hořkou skutečností, plete se. Aby všeho nebylo málo, k případu se vyjádřil tehdejší dobrosrdečný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Těžko mu mít něco za zlé, však je to jeho povinnost, upozornit na nepravosti. Upozornil na ně tedy  a podal stížnost pro porušování zákona. Paradoxně tím způsobil, že soud sice Smetanu dočasně propustil, dokud se událost nevyjasní, ale ještě více se tím celá záležitost zkomplikovala. Ozval se hlas z druhého břehu. Pan Jaroslav Kouřil obžaloval Smetanu za březnové vyhýbání se spravedlnosti, tedy nástupu trestu, za což mu hrozily 3 roky vězení…  Stížnost pana ministra spravedlnosti se asi soudu zdála nespravedlivou a byla zamítnuta jako nedůvodná.

Hra na maškarní se nevyvedla

Romana Smetanu tedy napadl trochu nešťastný plán.  V době podzimních voleb se převlékl za zvukaře, nasadil paruku a brýle a vydal se na zkušenou za panem předsedou Nečasem. Náhrada „škody“ mu totiž přišla skandální. Pana předsedu však tímto převlekem neoklamal. Dokonce ani nepobavil. Naopak.  Nečase to velice pobouřilo.

(Ne)vinný viník

Příběh se zde opakuje, Roman Smetana jde opět pokorně a vzorně i přes svou (ne)vinu, za svou kreativitu, za snahu pobavit své pasažéry či snad povzbudit svou chmurnou mysl v těžké době své služby, a znovu se odevzdaně přihlásí na policii. Píše se datum 16. října 2012. Ovšem přichází opět s křížkem po funuse. Měl zde být už před osmi dny…  Scénář je velmi podobný. Znovu je podána stížnost za maření výkonu úředního rozhodnutí. Celý případ byl uzavřen až loni, končí celkem pozitivně – Smetana dostal podmínku tří měsíců za vyhýbání se pobytu ve vězení.

Svět přece jen není tak zkažený. Během případu se odehrála spousta spontánních happeningů a protestních akcí, podepisovaly se petice, zkrátka mezi námi občany je stále i několik „normálních“ lidí. Jejich zásluhou vznikl i tento dokumentární snímek.

Adjektivum pro Smetanu v názvu je dle mého zasloužené. Copak se v dnešní době v poměrně vyspělém státě opravdu může stát, že za takovou klukovinu bude člověk pykat? To opravdu nemají politici a soudci na starost nic jiného? V době plné korupcí, špinavých afér a machinací? Smutné je, že to vždycky odnese ten, kdo se dokáže nejméně bránit. A povětšinou to bývají ti nejdobrotivější, s velkým srdcem. Budiž jim malým zadostiučiněním tento film. I při jeho vzniku se projevila skromnost hlavního aktéra. Roman Smetana jen poskrovnu tvůrcům (Vítu Klusákovi a Filipu Remundovi) něco řekl, většina záběrů vznikla náhodou.

Už se to nemůže opakovat?

V samotném konci dokumentu si jeho tvůrci hrají s ohněm. Sami totiž počmárají billboard kandidáta na senátora, Tomáše Töpfera. Překvapivě je trest mine. Snad jsme se tedy z chyb poučili a všechno zlé je pro něco dobré.

Nebylo by to ovšem Česko, aby zde nezaznívalo plno kritických hlasů ze strany obecenstva. I přes jejich nesouhlas s postihem Smetany se jim zdá dokument neobjektivní, někteří dokonce tvůrce filmu osočují z podílu na kauze, například z ovlivňování pana Smetany k tomu, aby se převlékl a vydal se za Nečasem… Zda-li tomu bylo tak či onak, vám nepovím. Zlí jazykové také tvrdí, že nešlo o potlačování svobody slova, ale že byl Smetana potrestán za ničení majetku a odmítnutí alternativního trestu.

Názor je na vás

Podívejte se na dokument a obrázek si udělejte sami. V databázi filmů, ČSFD, má v současné době pouhých 66%, což není moc.  Některé záběry vám mohou být povědomé z televize, zde však máte možnost vidět tyto scény nevypípané. Snad film poslouží  alespoň jako memento toho, jaké absurdnosti se v české zemi odehrávají. Nechť se takové události už nikdy neopakují. Nejlepším trestem by podle mého bylo, aby všem, kdo byli na opačné straně, na straně stojící proti činu Romana Smetany, narostla tykadla, podobně jako králi Lávrovi oslí uši. Snad by si uvědomili, jak směšní jsou.

Kristýna Petříková