OSUD VOJÁKA WEHRMACHTU Z ČESKO-NĚMECKÉ RODINY

Na pultech českých knihkupectví se objevila nová kniha s názvem „Voják Říše a svědomí“ od Petra Grubera, která vás nenechá zapomenout na část dějin, které se zapsaly jako nejkrvavější období lidské historie. Jak sám autor v předmluvě píše, o tématech druhé světové války byly napsány tisíce knih popisujících tisíce osudů. V čem teda tkví jedinečnost této publikace? „Voják Říše a svědomí“ nás vtáhne jakoby na druhou stranu, na nenáviděnou druhou stranu, jelikož popisuje příběh lidí, kteří „museli“ podstoupit službu v armádě nacistického Německa. Nenechte se však zmýlit, autor se nesnaží ospravedlnit či odsoudit činy těchto vojáků, ale právě poukázat i na tuto opomíjenou stranu mince. Jsou hodni k politování, opovržení nebo je máme považovat za oběti války?

Celý děj se točí kolem hlavní postavy Franze žijící v poklidné části moravského města Hodonína, německy zvaného Göding. Po vypuknutí 2. světové války mu přišel v lednu 1942 povolávací rozkaz. Narukoval. Jelikož na frontu už byl poněkud starý, jeho práce spočívala v tlumočnictví. Navíc dělal telegrafistu záložních jednotek. Autor se zaměřuje na Franzovou válečnou pouť od působení v městečku nedaleko Vídně Stockerau v únoru 1945 až do jeho dobrovolného vydání ruským vojákům v dubnu 1945 v Hodoníně.

Franze se nikdo neptal, zda chce bojovat ve válce, která postrádala logiku. Nikdo se neptal na jeho názor a nedal mu prostor se svobodně rozhodnout. Jsi německé krve, tak přece bojuj! Má člověk vůbec na vybranou? Jsou tu dvě možnosti, buď bude bojovat na německé frontě proti vlastním lidem, nebo bude okamžitě popraven za velezradu (jako názorný příklad bych zde ráda uvedla rozhodnutí Gerharda Gaury z Těšína, který pravděpodobně odmítl uposlechnout odvodní povinnost a na základě tohoto rozhodnutí byl následně zatčen, uvězněn a dopraven do koncentračního tábora Osvětim, kde po roce pobytu zemřel). Ale co pak? Jaký osud čeká vojáka po válce, jenž byl donucen bojovat v uniformě nenáviděného režimu?

Čtenář má jedinečnou možnost si udělat reálnou představu o popisovaných situacích, a ztotožnit je s místy, kde se udály, neboť místa děje jsou autentická (Vídeň, Hodonín, okolí Hodonína). Jména osob nacházející se v knize jsou z pochopitelných důvodů pozměněna. Kromě docela poutavého příběhu o vnitřním dilematu hlavní postavy pocítíme tlak nacistického režimu vydržet až do úplného konce, i za cenu velkého počtu obětí. Uvidíme jednu z největších slabin německého velení – většinou se řídili podle rozkazů a plánů, bez ohledu na to, jak nesmyslnými se ukázaly být. Naivita o zhotovení nových zázračných zbraní.

„Jste voják stejně jako my. Přísahali jsme Vůdci a Německu. Musíme ještě chvíli vydržet. Pak už budou hotovy nové zbraně a nakonec zvítězíme.“ (15. březen 1945) str. 146

V knize se nachází několik autentických dobových fotografií a dokumentů, zapůjčených jak od soukromých vlastníků, tak i od státních archivů. Převážná část obrazových příloh je v této knize publikována vůbec poprvé. Čtenář může ocenit i formu textu, přehlednost, větší písmo, jednoduchost psaného projevu. Ale pokud člověk pozorně čte, neujdou mu menší chybičky v textu (str. 184 – nemnohou čekat nebo str. 191 – poprava nebyl(a) jediná). Nechci působit dojmem hnidopicha, který se vyžívá v maličkostech, malichernostech, samozřejmě se to může stát, snadno se to přehlédne. Nikdo z nás není dokonalý. Domnívám se však, že ve vydaných knihách a odborných publikacích by si na to lidé měli dávat větší pozor. Jediné, co bych na knize trochu pozměnila, je konec, závěr. Zdá se mi méně propracovaný než předešlé kapitoly. Má zvědavost se ptá, co se stalo s Franzem po válce, když autor píše, že „jeho další život se ubíral jiným směrem, než si představoval“?

Z uvedených informací můžeme nabýt dojmu o pokud možno co nejobjektivnějším seznámení čtenáře s německou armádou Wehrmacht v době nejstrašnějšího konfliktu ve světových dějinách. Je obecně přijímaný názor o nedopouštění tolik zvěrstev vojáků této branné moci na dobytém území na rozdíl od příslušníků jednotek SS a útvarů úzce napojených na Hitlera. Je to však pravda? Do jisté míry možná ano, ale našli se jedinci, kteří si v krutostech přímo vyžívali a zažívali přitom neskrývané potěšení. V knize však moc negativních komentářů o Wehrmachtu nenajdeme.

„Až po dvou dnech vyprávěl, že příslušníci této jednotky (SS) mučili zajaté ruské vojáky takovým způsobem, že se sám pozvracel a jen násilím ho přivedli zpět k výslechu. Bylo to prý jako ze středověku. Zlomili zajatci ruce a pálili ho žhavým železem. Pověsili ho do rámu dveří a bili násadou od rýče. Týraný strašně trpěl. Nakonec ho zastřelili ranou do týla. Od té doby tvrdil, že rusky neumí.“ str. 67

Převážná část textu je věnována lidskému utrpení během leteckého bombardování hlavního města Rakouska Vídně. Jen stěží lze napsat, co lidé zažívali při těchto náletech. Všude číhala smrt, zkáza, strach. Seznámíme se i o nuceném pracovním nasazení lidí, kteří byli většinou nedobrovolně dopraveni do Třetí říše za účelem vykonávání otrocké práce za nelidských podmínek. Jedním z představitelů totálního nasazení byl i mechanik z Ostravy, jehož jméno nám zůstává neznámé. Jeho úkol spočíval ve zneškodňování nevybuchlých a časovaných bomb po náletech.

„Ne všude zneškodňování časovaných a nevybuchlých pum dopadlo šťastně. Bohužel se často stávalo, že puma explodovala a z lidí, kteří se ji snažili zneškodnit, se nenašlo vůbec nic. Prakticky se vypařili. Na místě pak zůstal jen obrovský kráter, který byl zároveň hrobem pro ty, kteří nasadili svůj život.“ str. 107

Tato kniha stojí za přečtení, jestliže se trošku zajímáte o toto velice nelehké období. Možná čtenáři pootevře trochu oči na problematiku „nuceného“ narukování do německého vojska. Záleží na každém čtenáři, jak se k tomu postaví.

Autor: Petr Gruber

Název knihy: Voják Říše a svědomí: Zrada, nebo povinnost? Osud vojáka wehrmachtu z česko-německé rodiny

Nakladatelství: Machart

Rok vydání: 2013

Počet stran: 207

Doporučená cena: od 213 Kč

Eliška Okapová