Za organizací promítání živého přenosu předávání Oscarů v pražském kině Světozor, kam jsem se po loňském příjemném zážitku vydal i letos, stojí opět Česko-Slovenská filmová databáze, televizní kanál HBO a nově se objevila i podpora knižního vydavatelství Mladá fronta. Stejně jako loni bylo zajištěno atmosférické prostředí sálu známého pražského kina, bar s občerstvením a překvapivě ubyl problém s nedostatkem místa, nikdo již nemusel sedět na schodech.
Trochu jsem se mračil nad faktem, že se Oscarové noci mohl sice zúčastnit kdokoli, podmínky však byly koncipované spíše pro obyvatele Prahy. Zůstat během týdne mezi 300 vyvolenými na seznamu, když vás na CSFD.cz mohou během chvilky vyšoupnout uživatelé s větším počtem bodů, se ještě dá uhlídat. Horší je to s uzávěrkou, která byla v neděli v 19:00 (Noc začínala už ve 23:00) a vy jedete tři hodiny z druhého konce republiky, abyste zjistili, že vás mezitím někdo na seznamu nahradil. Naštěstí se tak nestalo.
Noc v pražském Světozoru začala v jedenáct hodin večer doprovodným programem, letos byl zvolen opravdu dobrý, nicméně před elegantním předáváním cen, poměrně pochmurný televizní film s Alem Pacinem a Susan Sarandon Doktor Smrt. Okolo půl druhé přišla oproti předešlému roku novinka večera, a to sice křest knihy „A Oscara dostává…“ filmového publicisty Stanislava Šulce. Trochu těžkopádný projev kmotra Martina Pomothyho a nervozita autora byla vybalancována kvalitou publikace a všem, co neměli šanci si knížku za zvýhodněnou cenu koupit na místě, doporučuji se poohlédnout v knihkupectví. A Oscara dostává… je svěží, s láskou k filmům napsaný přehled jednotlivých ročníků cen Akademie.
Před druhou hodinou ranní se už po červeném koberci procházely nadcházející hvězdy večera, které tajně doufaly v nějakého toho zlatého panáka. Škoda jen, že rozhovory hvězdných účastníků byly přerušeny komentátory Oscarů, Tomášem Baldýnským, Františkem Fukou a Sašou Michailidisem rozpravami o věcech, které snad každý divák dávno věděl. Po zbytek večera byli výborní, vtipní a trefní, až na obrovské faux pas, kdy vyzradili konec filmu Country Strong. Pánové, v kině se zvuk vypnout opravdu nedá. Přítomné dámy se tak mohly alespoň kochat róbami zvučných značek a pánové krásou přítomných hereček. Zanedlouho se všichni pohodlně usadili v sále Kodak Theatre a předávání nejprestižnějších filmových cen mohlo začít.
úvodní sestřih nominovaných filmů podle Jamese Franca a Anne Hathaway:
Večerem provázeli vůbec nejmladší moderátoři v historii Oscarů – letos nominovaný herec James Franco a herečka Anne Hathaway. Ze začátku byli oba poměrně sehraní, zábavní i vtipní, postupem času však díky podivnému scénáři musela Anne situace zachraňovat svou roztomilostí a tweetující James Franco působil myšlenkami úplně jinde. Úvodní sekvence se ovšem vydařila. Oba moderátoři po vzoru Počátku prolézali sny, ve kterých se střetávali s hrdiny nominovaných filmů a v sále často docházelo k salvám smíchu. Anne ještě potěšila pěvecko-tanečním vystoupením, kde se ostře (ale samozřejmě z legrace) obula do Hugha Jackmana (v písni ho nazvala Hughem Jackassem – Hughem Blbcem – pozn.) za to, že s ní na Oscary nenacvičil číslo, jako před dvěma lety. Co se týkalo doplňujících vystoupení mezi vyhlašováním cen, letošní ročník byl o dost skromnější.
Moderátoři bohužel už nic nepředvedli a kromě výborného sestřihu rozhovorů z vybraných snímků upravených pomocí autotune jako videoklipové duety (fenomenální „He Doesn´t Own The Shirt“ u Stmívání), se o pár nezapomenutelných okamžiků postarali především hosté – zejména herecká legenda Kirk Douglas, který si zaflirtoval s Anne Hathaway, Billy Crystal, který zavzpomínal na moderování předešlých ročníků a Sandra Bullock, která při předávání ceny pro nejlepšího herce sršela charismatem a vtipem. Připomněla nominovanému Jamesi Francovi (127 hodin), že je určitě nejlepším hercem filmu 127 hodin (je tam jediný) a Jesseho Eisenberga (Social Network) se zeptala, kdy už konečně přijme její žádost o přátelství na facebooku. Celkově se křečovitá snaha o omlazení Oscarů a přilákání mladšího publika příliš nezdařila.
Co se týče samotného předávání, nedošlo na rozdíl od předchozího roku k velkým překvapením a ceny byly rozdány spravedlivě a dle předpovědí. Snad jen Oscar za nejlepší režii pro Toma Hoopera za Královu řeč mnohé překvapila. Děkovné řeči byly u některých rozhodně delší než předepsaných 45 sekund a většinou byly bohužel dost nudné. Snad jen herci se vytáhli, Melissa Leo při přebírání Oscara ze nejlepší vedlejší herečku ve filmu Fighter řekla spontánně „fuck“, Natalie Portman se po obdržení ceny za nejlepší hlavní herečku v Černé labuti neubránila dojetí, Colin Firth použil britský humor a šarm při děkování Akademii za ocenění pro nejlepšího hlavního herce v Králově řeči a Christian Bale… zaujal při děkování za obdržení Oscara pro nejlepšího vedlejšího herce taktéž ve filmu Fighter svým rumcajsovským lookem. Oscary za nejlepší scénáře putovaly k Social Network a Králově řeči, animovaným filmem roku je Toy Story 3 studia Pixar a nejlepším zahraničním filmem je favorizovaný dánský Lepší svět. Social Network tedy nakonec odešel se svěšenou hlavou a naopak Počátek překvapivě zabodoval. A konečně, filmem roku je britské drama Králova řeč. Že by mluvené slovo stále vítězilo nad komentáři z facebooku? Na Oscarech rozhodně.