Ohlédnutí za Hip Hop Kempem 2009

Já sama jsem obývala stan obklopená Slováky, okupovaná Němci a v zajetí tří polských vlajek kolem dokola. Poláci se ukázali jako praví vlastenci, jelikož označení POLAND měli i na svých židličkách a s polskou vlajkou chodili snad i na toitoiky, které pro mne byly tím nejhorším zážitkem z celého festivalu. Nevyrovnala se jim ani ledová noc ve špatně zvoleném spacáku, ani fatálně trapný výstup jedné z hlavních hvězd festivalu – Lady Sovereign. Budiž odpuštěny všechny ty čmáranice na všech toitoikách. To ostatně k hiphopu patří, ale to co bylo k vidění uvnitř těch, které ještě nebyly shozené na zem, bylo extrémní. Neříkám, že to všechno spáchali organizátoři, ale mohli se postarat o nějaké to vyčištění. Měli tak na svědomí pár lidí, kteří měli radši zácpu a nebo museli čekat na večer až tma zahalí ten hnus. Rovněž bych organizátorům vytkla nedostatek pásek hned první den festivalu. Myslím, že mohli očekávat, že přijede docela hodně lidí. Další věcí, která mě překvapila bylo to, že jsem si nemohla koupit zmrzlinu za normální české koruny. Musela jsem si jít směnit peníze do směnárny, kde jsem dostala hiphopové bankovky s podobiznami slavných zpěváků. Michael Jackson se musí v hrobě obracet, jelikož ho vybrali na pětikorunu. S tou směnárnou, cizí mluvou všude kolem a horkem jsem si připadala skoro jako na dovolené u moře. Místo vody tu však bylo moře odpadků.

Ale dost už kritiky. Nesmím to přehánět. Přece už špína, nepořádek a nějaké ty nechutné záležitosti k festivalům patří. Pořádkumilovní lidé by se měli takovým místům vyhýbat velkým obloukem. Tady se sjeli lidé s velmi podobným hudebním stylem, chováním i oblečením (což znamená většinou kšiltovku, velká triko, řetěz kolem krku a tepláky). Svůj outfit mohli ještě vylepšit nákupem v jednom z mnoha obchodů s oblečením, které nabízely velmi levné oblečení, a tak se tam nakupovalo ve velkém. Ve velkém se i skákal bungee jumping. Nejdřív se lidé zdráhali, ale pak už to jelo jak na běžící páse. Ostatně celý doprovodný program byl povedený. Lidé si ve volných chvílích mohli zahrát Nintendo tenis či golf, mohli se zajít podívat na exhibici ve vertikální U-rampě (až na menší zklamání z avizovaných špičkových jezdců), mohli jít kreslit na legální zeď, a nebo mohli obdivovat taneční umění na break dance stage, kde se každý den odehrávaly taneční battly, což byla ukázka nadlidských výkonů. Tušila jsem, že to bude pěkná podívaná, ale i tak jsem byla velmi překvapená. Párkrát jsem se přistihla, že na výkony tanečníků zírám s otevřenou pusou. Dokonce jsem si kvůli nim nechala ujít pár koncertů, stejně jako mnoho nadšených výskajících lidí kolem mě. K shlédnutí tu byl Locking, Popping, House dance, New style a

B-boy, což pro mě do té doby byla španělská vesnice. Po tomhle zážitku se však hodlám proniknout do tohoto tanečního umění víc. Soupeřili tu mezi sebou jak Češi, tak Poláci, Slováci, Němci a Francouzi, kteří s přehledem vyhráli a vyrazili dech i většině ostatních tanečníků.

Co se týče hlavních hudebních hvězd tak Method Man nezklamal, vytvořil dokonalou atmosféru a předvedl skvělou show. Skoro hodinové čekání na něho rozhodně stálo za to. La Coka Nostra byli taky velkým úspěchem, takovou třešničkou na dortu. Jako závěrečné vyvrcholení festivalu je organizátoři vybrali vhodně. I když na Method Mana neměl nikdo, nasadil laťku moc vysoko. Jediným zklamáním mezi hlavními hvězdami byla Lady Sovereign, která kromě pití piva během vystoupení, vyhazování plechovek z podia a zakopnutí nic moc nepředvedla. Nevěřili by jste, že ten řev byly písničky, které od ní znáte z rádia nebo z CD. Skoro k nepoznání. Loňský line up byl bohatší. Nicméně přese všechno celkově hodnotím Hiphop camp jako vyvedený a doufám, že příští rok se můžeme těšit na více hiphopových velikánů…

Redakce