Neviditelná výstava: cesta tmou

Nejedná se o žádnou novinku, tato interaktivní expozice je v Praze otevřena již od dubna minulého roku. Přesto, nebo právě proto, ale stojí za připomenutí. Vyzkoušíte si zde, jaké je to žít bez zraku. Jak obtížné, ne však nemožné, je pohybovat se ve světě bez tohoto smyslu, bez kterého si většina z nás svůj život neumí představit.

Expozice je rozdělena na dvě části. V té první viditelné části se seznámíte s Braillovým písmem, zjistíte, jak problematické je poskládat stavebnici či si zahrát společenskou hru se zavázanýma očima. Seznámíte se i s pomůckami, které nevidomí ve svém životě běžně používají.

Druhá část je neviditelná. To znamená, že celou její prohlídku strávíte ve tmě. Na hodinu si vyzkoušíte, jak se ve světě nevidomých pohybovat, jak lze vnímat okolí a jak je možné zbylými smysly nahrazovat zrak. S naprostou tmou přichází samozřejmě dezorientace, člověk se snaží nalézt nějaký záchytný bod. Nejprve doufáte, že tím záchytným bodem bude nějaký záblesk světla, který by vám naznačil, kam dál, ale po chvíli pochopíte, že se budete v prostoru muset pohybovat pouze pomocí hmatu a sluchu. Nejste v tom ovšem sami, kolem vás se pohybují stejně dezorientované osoby; každou chvíli na vás sáhne něčí ruka, za což se vám dotyčný vždy velice omlouvá. Postupně však všichni pochopí, že neustálé omluvy vlastně nemají opodstatnění, doteky k tomuto světu prostě patří. Časem si najdete způsob, jak se v prostoru pohybovat a zkoušíte rozeznávat jednotlivé předměty a vjemy.

Výstava vám přiblíží nejen reálný svět nevidomých, ale snad i více specifikuje odpověď na otázku, jak správně těmto lidem pomoci a jak se k nim chovat. Celou touto částí procházíte ve skupince osmi lidí společně s nevidomým či částečně nevidomým průvodcem. Zajímavé je i to, že se svým průvodcem se seznámíte až v této neviditelné části výstavy. Takže po celou dobu znáte pouze jeho hlas, který vás expozicí provází.

Projekt neviditelné výstavy se zrodil v Německu, odkud se šíří do dalších evropských zemí. Vše začalo příběhem novináře, který po úrazu oslepl. Jeho manželka se chtěla vcítit do jeho situace a proto zatemnila jejich společný byt a učila se žít společně s ním v trvalé tmě. Nato vznikla v Budapešti první neviditelná výstava, která byla plánována na deset měsíců. Pro velký úspěch je však otevřena dodnes. I pražská výstava je plánovaná jako dočasná, podle původního plánu má trvat přibližně dva roky. Není však vyloučené, že její osud bude podobný a její trvání se díky zájmu veřejnosti prodlouží.

Další informace o výstavě naleznete na webových stránkách neviditelna.cz

Redakce