Rozhovor s Johankou, produkční, hudební manažerkou a zpěvačkou nově vzniklé akustické kapely Copycats.
Johanko, jak se z manažerky Degradace stane zpěvačka akusticko-punkové kapely? Co bylo impulsem pro vznik Copycats?
Odjakživa mám ráda hudbu a vždy jsem ráda zpívala a sama nevím, proč už jsme s tím nezačali dříve. Vždycky jsme si s Rudeem doma hrávali a zpívali naše oblíbené songy. Až před nedávnem nás napadlo, že bychom s tím mohli vylézt ven a hrát přátelům jen tak pro radost.
Teenage Kicks, Surrender, I wanna live… to je jen krátký výčet coverů, jimiž jste vstoupili do veřejného prostoru. No, vždycky jsme měli velmi podobný hudební vkus, ale že se výběrem trefíte do mých oblíbených srdcovek, to mě nenapadlo! Lze Copycats chápat jako coverovou kapelu?
Určitě jsme coverová kapela, protože nehrajeme vlastní skladby, zatím. Ale rozhodně nepatříme mezi ty cover bandy, které se snaží za každou cenu zalíbit posluchačům a bezmyšlenkovitě vybírají repertoár z nejprofláknutějších songů, co už třicet let trapně znějí v rádiích.
No, pokud to půjde takhle dál a bude nás to pořád bavit, tak v budoucnu přidáme i nějaké autorské skladby.
COPYCATS, zdroj: www.youtube.com
Stalo se, že jste nacvičili cover některé z oblíbených kapel na přání fanouška?
Ne, to je právě ono. Nechceme být něco jako chodící jukebox a hrát na přání. Tohle dělají zábavové kapely, které hrají to, co letí a k písním, které interpretují, nemají vůbec žádný pouto. My si vybíráme skladby podle nás, podle toho, co se nám líbí a k čemu máme určitý vztah. Vždy se snažíme s konkrétní písní a interpretem ztotožnit. Mnoho z těch interpretů už nežije nebo jsou polozapomenutí a my se tak aspoň trošku snažíme uchovat jejich odkaz a představit jejich díla i lidem neznalým. Všechny skladby hrajeme s největší úctou k nim.
Co se týče propagace projektu, zatím máte jen FB stránku. Plánujete i nějaké webovky či profil na Bandzone?
Ano, zatím máme jen facebook. V blízké budoucnosti se chystáme něco taky nahrát, takže pak pravděpodobně vznikne i profil na bandzone nebo nějaký jiný, kde si budou moci lidi nahrávky poslechnout.
Kde všude vás můžeme v budoucnu potkat? Co nějaký letní festival, neláká?
Jelikož se kluci věnují hlavně Degradaci, která sebere celkem hodně času a já toho taky nemám zrovna málo (divadlo, produkce), navíc Alec má ještě další dvě kapely, ve kterých hraje, tak je celkem zázrak, že si ještě vůbec najdeme čas na Copycats, ale zatím to kupodivu jde. Copycats, coby vlastně nová kapela, bez nahrávky, o festivalech asi zatím moc uvažovat nemůže, ale i přesto nás budete letos moci vidět 28. června na Festivalu v ulicích a 31. srpna zahrajeme na známém festivalu Punkáči Deťom, který se koná na Slovensku a poprvé tam bude i speciální akustická stage. Rýsují se i nějaké nabídky v Brně, Praze či Rakousku, uvidíme. Každopádně ojediněle chceme během roku vystoupit i v plné sestavě, tedy s bicími a elektrickými kytarami, ale to už trochu předbíhám. Nechte se překvapit.
Severomoravský punk prošel mnoha změnami, lidé se hudebně i osobnostně posunuli, spoustu kapel odvál čas. Jak vnímáte zdejší punkovou scénu nyní, konkrétně přímo v Ostravě? Je kam zajít?
Je to tady strašné a mám z toho depku. Každý den si říkám, že bychom se měli odstěhovat do nějakého jiného města, ale pak si zase říkám, že to nemůžeme jen tak zbaběle vzdát. Nechci zase někomu křivdit, je fakt, že tady na koncertech nebo na ulici občas potkávám nějaké mladé pankáče, ale o punkové scéně, myslím si, může leccos vypovědět už jen běžná účast na koncertech, která je mnohdy mizerná. Ale určitě je kam zajít, klub Barrák a mé oblíbené undergroundové doupátko Rock Hill. Ale naštěstí je v Ostravě krom punkové scény dostatek kulturního vyžití, takže nejsme úplně ztraceni.