Nejlepší open-air festival v Brně? Čarodějáles!

Vcházíme do areálu s vydatným deštěm, ale ani stav počasí, ani fakt, že hned nazítří se odehrává další výborný festival Majáles, nezlomí nadšení hudebních fanoušků. Pravdou je, že letos si oba zmíněné festivaly návštěvníky přetahují, což považuji za poněkud nešťastné (přesto se najdou fajnšmekři, kteří nehledí na pohybové ani hlasové vyčerpání a jsou rozhodnuti protancovat a prozpívat se oběma akcemi až k víkendu).

Kolem šesté hodiny se na přání Tomáše Kluse mraky rozehnaly, a tak to vydrželo k všeobecné radosti všech zúčastněných až do samého konce. Písničkář Klus přitahuje k pódiu hlavní stage zejména dívky a ženy, ale najde se i několik mladých mužů, kteří se svým projevem ukáží být ještě většími fanoušky :-) Klus klasicky ohromuje svou improvizací, skladby o věčném tématu (o lásce:-)) střídají písně s politickým nádechem, jedna z nich je věnována Karlu Krylovi, který očividně mladého umělce v lecčems ovlivnil. Ve stínu Tomáše Kluse ovšem nezůstává jeho hudební společník, kytarový mág Jirka Kučerovský, dohromady tvoří duo harmonický celek, který umí pobavit.

Od osmé patří hlavní stage kapele Charlie Straight, která mě osobně nejvíce překvapila! Jejich hudba srší energií, rytmické melodie nabádají k tanci, a přestože pro mě byly téměř všechny jejich písně neznámé, atmosféra milého a energického vystoupení dokázala strhnout. Sympatický frontman Albert Černý nejenže skvěle zpívá, ale jeho věčné skákání a běhání po pódiu vás naladí na jeho pozitivní, bezstarostnou vlnu. Kapela Charlie Straight znamenala velký zážitek a velkolepě skončila výjevem, kdy se Albert Černý kutálel v obří kouli nad hlavami nás všech. Zavládla skutečně skvělá atmosféra a věřím, že mnozí z nás by si to rádi zkusili taky. Já teda určitě!

Úderem desáté, a snad i mnohem dříve, se před pódiem shromáždily další davy. Všichni netrpělivě vyhlíželi start koncertu kapely Kryštof, jejíž frontman Richard Krajčo ještě po plánovaném začátku perfekcionisticky dolaďoval detaily, ale výsledek stál za to! Výstup, na který se přišlo podívat asi nejvíce festivalových návštěvníků, byl plný známých songů z filmů nebo z rádia a ukázalo se, že texty Kryštofů přejdou nevědomě do krve i těm, kteří nemají doma jediné cédéčko. Masy lidí z plna hrdla zpívaly, při pomalejších melodiích mávaly mobily nebo zapalovači nad hlavou, na tvářích se rozlévaly úsměvy a mě napadlo, jaký to musí být skvělý pocit pro zpěváky, když je jejich publikum téměř schopné zpívat místo nich!

Po půlnoci se na hlavní stage odehrál poslední koncert, a to B Side Band a Vojta Dyk. Musím říct, že přestože návštěvníci festivalu byli v té době zřetelně unavení, Vojtovi se podařilo spolu s orchestrem publikum rozhýbat a probudit a pokračovali tak v linii výborných vystoupeních celého dne. Jazz, funky, skvělý hlas a jódlování Vojty Dyka, hity jako Everybody hurts nebo I feel good, které v daném přepracování získaly nový rozměr;  to vše udělalo pomyslnou tečku za celým festivalovým dnem.

Přestože nemohu referovat o všech hudebních uskupeních, které se Čarodějálesu účastnily, protože jsem nebyla u vedlejší stage, co zajisté mohu říci: letošní ročník se opravdu povedl! A přestože mě bolí nohy a únavou se mi už klíží víčka, v duchu se musím usmívat. Kolem projde pár přestrojených čarodějnic, já se nadechuji vlahého vzduchu a vydáváme se na cestu domů. Upalování začne až v sobotu, ale tímto jsme podle mě všem čarodějům a čarodějkám vznesli větší hold!

Iva Adamová

Studentka Masarykovy univerzity, oboru Evropská hospodářská, správní a kulturní studia, která by ráda procestovala celý svět. Píše ráda o všem, co se děje kolem, zajímá se o kulturní dění, politiku, jazyky a ve volném čase o sport - zejména běh a snowboarding. Její "srdeční" zemí je Francie a "cestovatelským snem" Kapské město.