Vy jste multifunkční osoba (výtvarnice, zpěvačka, moderátorka), ke kterému z těchto odvětví máte nejblíže? A jak to všechno vůbec stíháte?
No, moderuji pouze jednou za měsíc a to už osmým rokem svou Čajovnu na Českém rozhlase Vltava, kterou si komplet připravuji. Všechno, co jste zmínila, dělám opravdu s láskou. Nejblíž mi je asi hudba, taky malba, kresba, psaní povídek a textů a pak Čajovna :-). Je zvláštní kolik lidí má pocit, že se to nedá zvládnout, ale já mnoho věcí dělám docela rychle a přirozeně.
Často se proslýchá, že je vaše hudba těžko zařaditelná. Kam byste se vy sama zařadila?
To nevím. Je to prostě moje hudba. Moje srdce, moje tělo, duše a mysl.
Jaká hudba se vám líbí, co nejraději posloucháte?
Mám ráda hodně muziky: Barryho Adamsona, Patricka Wolfa, The The, PJ Harvey, Davida Bowieho, Stinga, Kate Bush. Mám moc ráda filmovou hudbu třeba Luboše Fišera, Badalamentiho, Morriconeho nebo Zdeňka Lišky. Líbí se mi Buty, Lucie, Korn, Leftfield, Massive Attack nebo i Antonín Dvořák, Šostakovič a Ryuichi Sakamoto. Je toho hodně.
Ačkoli nejste zrovna mainstreamová osoba, tak se vaše skladba La Rezistence držela 3 týdny na 1. místě v alternativní hitparádě rádia Krakow. Proč si myslíte, že zrovna tato píseň posluchače zaujala, čemu připisujete takový úspěch?
No vždyť jo, to nebyla mainstreamová hitparáda. Je zvláštní, že v Polsku slavila úspěch na stanici, kterou poslouchá okolo milionu lidí denně a u nás nám jí nepustilo žádné rádio. No, co k tomu říct. Úspěch měla možná proto, že byla tak živelná. Asi stejně jako celá deska. Toto album bylo mé první s kapelou Banana, kterou produkoval Aleš Bajger a jeho záměrem bylo natočit desku živě na první nebo druhý pokus. Prostě jsme se postavili, vzali nástroje, zahráli to najednou a šlo se na pivo. Taky je ta píseň ve vladivojnštině, kterou jsem neměla nijak připravenou, takže když jsme pak v Krakowě hráli a fanoušci znali nazpaměť refrén, tak jsem jim odezírala ze rtů, abych věděla, jak je to správně, protože já to zpívala pokaždé jinak :-).
Nedávno vyšel váš speciální CD set, ve kterém můžeme najít alba Tajemství Lotopu, Nevinnost a nejnovější album Bohémy s knížkou Vladibajky. Proč taková nálož?
Byl to vánoční dárek. Celá moje sólová diskografie za vánoční cenu. Ještě jsem namalovala 3 akvarely, které k tomu byly přibaleny s podpisem.
Album Nevinnost je soundtrack k filmu Jana Hřebejka. Co vám tato spolupráce dala?
Dala mi možnost realizovat se ještě víc jako skladatel instrumentální hudby a taky nové přátelství a nominace na prestižní ceny. Na ten soundtrack jsem asi nejhrdější z toho, co jsem kdy vytvořila.
Které spolupráce si ceníte nejvíce a pro vás nejvíce znamenala?
Tak vedle spolupráce právě na Nevinnosti s Honzou Hřebejkem je pro mě zásadní spolupráce s mou kapelou. S Alešem Bajgerem, který mě objevil, naučil mě spoustu věcí a kterému všechno, co vytvořím, posílám, protože to je zkušený muzikant a jeho názory jsou pro mě často velmi přínosné. Taky spolupráce s čellistkou Terezií Kovalovou, která je perfektní interpretka a samozřejmě i se Sylvií Bee a Tomem Rossim. To je moje kapela. Asi bych taky mohla zmínit spolupráci s indickým kytaristou Amitem Chatterjeem, se kterým jsme vytvořili asi 7 nádherných skladeb, ale tak nějak je pořád máme v šuplíku a už roky si píšeme, jak jsou výjimečné a jak si zaslouží spatřit světlo světa.
Co se týče nejnovějšího CD Bohémy, tak už jeho název zaujme. V čem je album bohémské? Proč množné číslo „Bohémy“? Je například každý text v něčem bohémský?
Bohémy pro mě byly takovou přesmyčkou pro bohem políbené poémy, protože to album je velmi poetické. Ale je pravda, že s odstupem času ho vnímám vlastně jako velmi romantické než bohémské.
No, lidi, co mě znají dobře, by asi řekli, že jsem bohém ukázkový, ale naštěstí mám v sobě intenzivní touhu pracovat na tom svém a zabejčit se v práci. Takže zvládám hodně věcí.
K albu Bohémy patří knížečka Vladibajky. Proč jste se rozhodla přidat tuto knížku k albu a nevydala ji zvlášť?
Jednou mě to nějak napadlo a přišlo mi pěkné to udělat dohromady. Jsem renesanční člověk a ráda kombinuju a propojuju vše, co mi je blízké a čemu se věnuji. Hudba, kresba a psaní. Máme taky takový projekt s dvěmi básnířkami a jedním virtuózním basistou. Jmenuje se Poezie Dell Arte. Jezdíme po knihovnách a klubech, čteme své věci a hrajeme. Je to moc hezký program, a nebo taky v rámci svých koncertů přečtu pár vladibajek a vystavím obrazy nebo kresby.
V bajkách se často skrývá ponaučení. Chcete i vy předat nějaké ponaučení ať už v bajkách, nebo hudbou?
Ano i v mých vladibajkách je sem tam nenásilné ponaučení a možná i v hudbě. Nedělám to ale záměrně, prostě se často zamyslím nad životem, zasním se a prolnu své pocity, zkušenosti a fantazii dohromady. Zásadní roli v mé práci hraje podvědomí a intuice.
Každopádně máte velmi chytlavé a zajímavé texty, kde se rodí inspirace?
Děkuji! Inspirace se rodí různě. Ráda se nechávám unést jak vlastními emocemi, tak i příběhy lidí. Jejich životy, vztahy apod..
Nedávno vyšlo, že bojujete za českou hudbu v rádiích, proč si myslíte, že je česká hudba málo hraná? V čem si myslíte, že je česká hudba výjimečná a měla by se tudíž hrát?
Tak nějaká česká hudba se hraje, to víme, ale jaká, že… Česká hudba je výjimečná tím, že je autentická. Tvoří jí Češi v Čechách. Samozřejmě je tady mnoho kapel, co se snaží prosadit v zahraničí a myslí si, že toho docílí, když se budou podobat slavným kapelám z venku. To je blbost. Naštěstí tak nepřemýšlí všichni. Jsme malý národ. Naše kultura je naše duše a pokud jí budeme ignorovat, ignorujeme tím naší podstatu.
Dost často jste v Americe, kde máte rodinu. Přemýšlela jste, že byste v Americe zůstala a snažila se prorazit tam?
Neřekla bych, že tu jsem často, ale máme zde takového rodinného přítele, za kterým jezdíme. Jednou, když jsem byla v New Yorku, tak mi dal Ivan Král kontakt na jednu úspěšnou manažerku, které se moje hudba velmi líbila a chtěla se mnou navázat spolupráci. Taky o mou práci měla zájem jedna galeristka z galerie současného umění na Medison Avenue, které se líbily moje kresby a komixy. Dohodly jsme se, že až se v březnu roku 2008 vrátím, tak začneme. Už jsem se tam ale nikdy nevrátila. Neptejte se mě proč. Dlouho jsem se nemohla vyrovnat s tím, že jsem možná promrhala životní příležitost. Řešila jsem tehdy docela vážné osobní problémy, všechno, na čem mi záleželo, se hroutilo. Vztah i kapela, a to byl tenkrát asi jasný signál, abych tam odjela, ale já se snažila všechno nějak zachránit a do toho se zamilovala a chuť se tam vrátit se pomalu rozplynula. Pak jsem dodělala album Tajemství Lotopu a začala se naplno věnovat nové kapele. Teď jsem momentálně natáčela v San Franciscu dechy do několika svých nových písní od Joe Cohena, což je velice uznávaný multižánrový saxofonista. Také jsem tu natočila nový videoklip k písničce Svobodná. Je to video natočeno na telefon, takže docela divočina, ale odráží to, co zde prožívám.
Video:
A nakonec, co byste ještě chtěla dokázat v kariéře?
Chtěla bych více hrát venku. Ráda bych natočila několik filmových soundtracků a sólových alb. Těším se na další obrazy a povídky. Těším se na další inspirace a taky bych chtěla jednou děti a dům u lesa.
Děkuji za rozhovor a přeji do budoucna mnoho úspěchů!