Naruto představil nové vyzyvatele, ale co ti staří?

Na úvod si dovolím drobnou odbočku. Musím se přiznat, že když před pár dny dorazil pátý Naruto, rozjímal jsem zrovna nad jedním z prvních svazků legendárního Dragon Ballu a vzpomínal na polovinu devadesátých let, kdy mě tento fenomén poprvé zasáhl. Co rozjímal, s potutelným smíchem jsem obracel stránku za stránkou a obdivoval ten specifický a lehce perverzní humor Akiry Torijamy. Je to klasika a srdcovka v jednom, která nejen že formovala zálibu mnoha mladých čtenářů, respektive diváků, ale především stanovila hranice žánru označovaného jako šónen manga.

Proč o tom ale píšu… Torijamova díla jsou kultovní (bohužel i kvůli svým nedostatkům) a nejeden ze současných mangaků se hlásí k jejich obdivovatelům. Výjimkou pochopitelně není ani Kišimoto, který svou inspiraci rozhodně nepopírá a nejednou vyjádřil, že si vždy přál dosáhnout stejného úspěchu, jako jeho předchůdce. Inu s opěvovaným světem nindžů se mu to skutečně povedlo a co do fanoušků nejspíš zakladatele překonal. I když značná „výhoda“ Naruta spočívá v pirátském šíření jeho obsahu po internetu do všech koutů světa, čímž v podstatě získal popularitu mnohem dřív, než si spousta z jeho fanoušků poprvé prolistovala některý z vydaných svazků. Jestli vůbec nějaký kdy v ruce měli. Stejně se ale nelze ubránit pocitu, že se dnešní velké série drží trochu zkrátka. Originalita Dragon Ballu spočívá nejen v jeho zasazení, které se částečně obtisklo i v Kišimotově práci, ale především v nadsázce a celkovém zpracování životů jednotlivých postav, které je natolik specifické, že se v podobné formě v žánru šónen vícekrát neobjevilo. Na první pohled se dá cílové publikum obou titulů asi jen těžko odlišit, Naruto v tomto případě působí možná i dospěleji, ale v celkovém kontextu je to spíš jeho předchůdce, který těží ze své nadčasovosti. Dobře se to dá vypozorovat třeba na statistice prodejnosti, kde Dragon Ball ještě před třemi lety, tedy nějakých pětadvacet let od svého vydání, držel první místo, coby nejlépe prodávaná manga všech dob – v září roku 2009 byl předstižen posádkou pod vedením kapitána Luffyho z One Piece, taktéž inspirovaného DB, ale to už je ohraná písnička.

Zkrátka tím chci říct, že je na jednu stranu škoda, nepopíraje osobitost a jedinečnou stylizaci, že se současná díla, jejichž autoři neustále odkazují na počátky svých komerčních období, neodvázala ve svém zpracování ještě o kousek více. Třeba tak, aby se mohla stejně jako snad stokrát zmíněný Dragon Ball – omlouvám se za to – držet na výsluní podobně krásných a dlouhých třicet let. Má na to v dnešní době se spoustou nových a nových vyzyvatelů některý z nich? Naruto? Bleach?… Uvidíme časem.

Když už je řeč o klasice žánru. Zajímavě dopadly výsledky hlasování o nejsilnější manga postavu všech dob, které proběhlo v období od 20. 4 do 24. 4. 2007 na vzorku jednoho tisíce lidí. Mezi pět nejsilnějších hrdinů se probojovaly hned dvě ikony Torijamových děl (Arale z Dr. Slump a Son Goku z DB), Goku tuto anketu dokonce vyhrál. No, osobně nemám proč nesouhlasit, co vy?

Tolik k nostalgickému povzdechu, pojďme zpátky k recenzovanému kousku. Nové vyzyvatele představuje i aktuální svazek, který najel s lehce jiným stylem obálky do další části příběhu. Ten sice začíná relativně nezajímavě, ale vše se záhy otočí. Ústřední trojice se po první vážnější zkušenosti s opravdovým životem nindžů vrátila zpátky do města, aby podstoupila důležitou zkoušku – dospělosti – která ovšem nemusí pro všechny vyústit zrovna pozitivně. Už samotný úvod, zobrazující nové postavy, dává tušit, že se kolečka ságy začínají roztáčet a poslední stránky tomu všemu nasazují korunu. Kdo by se taky netěšil na procházku lesem smrti, že? Na ten si ale každopádně musíme ještě pár týdnů počkat. Prozatím nezbývá než usednout k oněm zmiňovaným lavicím a pustit se do zrádného testu.

Po našlápnutých předchozích dílech se Vyzyvatelé drží o něco zpátky, ale o nic podstatného ani tak nepřijdete. To co chybí pátému Narutovi v akci, nabírá prostřednictvím stupňujícího očekávání a spoustě zajímavých osobností, které rozhodně budou mít co říct a nejednou zamíchají kartami, dokonce už velmi brzy. Pětka je možná lehce ukecanější, ale přináší zároveň více humoru, a to především skrze nejrůznější grimasy hlavních protagonistů – jestli je tohle váš styl, určitě se dobře pobavíte. Ve výsledku se ale stále jedná o „pouhý“ úvod – intermezzo – k blížícím se událostem. Odlehčený podtón velmi rychle ustoupí vážnější notě, ale to už jsem v popisu zbytečně moc popředu.

Výraznější výtka fanoušků tak může opět směřovat jen k rozestupům mezi vydáváním jednotlivých dílů, které zřejmě nikdy nebude dostatečně rychlé na to, aby uspokojilo lačnost po další dávce Narutových příběhů. Šestka už ale naštěstí není daleko a navíc se pomalu schyluje k vydání další slavné série – Bleach – takže rázem nebude měsíce, kdy by do knihkupectví nedorazil nějaký ten nový výtisk mangy. Jestli se dočkáme období, které by nám přineslo některého z tzv. šónen předchůdců, to je ve hvězdách. I přes onen počáteční povzdech je ale nutno dodat, že Naruto a jeho spolubojovníci na trhu japonského komiksu, mají co ukázat.

Název: Naruto 5: Vyzyvatelé
Autor: Masaši Kišimoto
Kresba: Masaši Kišimoto
Počet stran: 184
Cena: 189 Kč
Vydal: Crew, 2012

Daniel Šácha

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.