Na večeři s UDG!

Tak na úvod, jakou jste měli cestu, jak se vám jelo, případně neprojevila se u vás únava po několika odehraných koncertech?

Jugi: Cesta byla příjemná, ale dlouhá. Teď jsme v podstatě celý týden nehráli, jen v pátek jeden koncert, takže jsme pěkně odpočatí a plní sil.

Dnešní koncert je další z řady zastávek vašeho velkého turné k nové desce Autoportrét, do playlistu jste přidali, pokud se nepletu, pět nových písní.

Jugi: Hrajeme jich dokonce šest a rádi bychom hráli ještě víc.

… tak dokonce šest. Jak se vám prozatím hraje, jaké jsou ohlasy fanoušků. Vypadáte spokojeně, takže hádám, že lidi chodí.

Adam: Návštěvnost je prozatím velmi dobrá a minimálně to samé by se dalo říct o atmosféře, nemůžeme si stěžovat.

Když už jsme u té nové desky, na webu se objevilo několik kritických recenzí vytýkajících zejména textový úpadek, jaký na to máte názor, co je příčinou?

Adam: Je tam samozřejmě určitá změna, ale já osobně bych v tom žádný úpadek rozhodně nehledal.

Jugi: Mohlo by to být tím, že jsou v těch nových textech eliminované určité hry se slovy, ale brát to jako nějaký pokles, to určitě ne. Chtěl jsem vynechat různé přesmyčky a tak.

Dal by se vůbec Autoportrét nějak charakterizovat, odráží se v desce více vaše osobnosti?

Adam: Dalo by se to tak říct, za těch X let přeci jen kapela dojde někam kam by dojít chtěla. Takže je to další krok, další posun v naší hudbě, kterou bychom chtěli hrát.

… já osobně považuji třetí desku jako prozatím nejlepší z vaší dosavadní tvorby.

Jugi: Nejlepší, no já si to taky myslím.

Petr: Cooo?

Jugi: Že zpíváš blbě, ale texty jsou dobrý. (smích)

Máte mezi svými hity nějakou oblíbenou píseň, ať už novou nebo starší?

Jugi: Každý z nás má určitě nějakou oblíbenou písničku. Myslím, že každý trochu jinou, málo kdy se shodnem.

No a na druhou stranu, je nějaký z vašich songů, který se vám za dobu společného vystupování natolik ohrál, že už vám laicky řečeno leze krkem? Co třeba u fanoušků oblíbený Hvězdář?

Jugi: No je pravda, že jsme Hvězdáře jeden čas vůbec nehráli a v podstatě pod tlakem jsme s ním zase začali.

… takže tlak fanoušků.

Jugi: Vlastně jsme ho téměř rok nehráli, ani na fesťácích, ale to bylo spíš ze začátku. Pak nám začalo být blbé ignorovat přání fanoušků, tak jsme ji zařadili a od té doby je to nedílná součást playlistu.

Petr: Ony jsou v podstatě písničky, které v tom playslistu být musí. Bez nich by to prostě nešlo. Jsou to věci, díky kterým ta kapela je tam, kde je.

Jugi: Lidi by nás ukamenovali. (smích)

Pavel: Jsou prostě písně bez kterých se ten playlist neobejde.

Jugi: Je to tak. Zkrátka takový Motýl, Kurtizána nebo Hvězdář, to by se lidi zlobili, kdyby nebyly.

Když ještě chvíli zůstaneme u těch písní, ve vašich textech a názvech se často objevují jména jako Amélie, Laura … Skrývá se za nimi nějaká skutečná předloha nebo jde čistě o smyšlené postavy?

Jugi: Ano i ne. Nikdy jsem nepotkal Mary-Ann, Amélii ani Lauru. Nicméně jsou dívky, většinou ne jedna, které inspirovaly ten příběh. Texty jsou z části inspirovány životem kapely. Každý z nás potkává spoustu dívek a každý z nás občas podlehne fascinacím. Stačí se pak dívat kolem sebe a zaznamenat to do textu. Je to taková malá kronika kapely.

Když se teď vrátím ještě k těm koncertům. Máte třeba nějaký rituál, popřípadě, vozíte si s sebou maskota?

Adam: Bohouše. (smích) … Mezi naše rituály patří třeba, že se kytarista před každým koncertem opije.

Pavel: My bychom ten rituál rádi zrušili, ale jde to těžko.

Petr: Poslední dobou máme právě takový rituál, že se Bohoušovi vždycky omluvíme, že se tak pěkně opil a my jsme úplně střízliví.

Jugi: Už je tady, pššš. (smích)

Petr: Příště budeme stejně nalitý jako on.

Chystáte v rámci turné nějaké překvapení pro fanoušky? Co třeba nějaký Jugiho módní výstřelek?

Jugi: Od začátku turné mám vlastně místo trenek sukni, což je velké překvapení.

… na tu si vzpomínám. Viděl jsem ji u tebe na jednom z předchozích koncertů a vím, že se o ní ještě dlouho mluvilo.

Jugi: No ona je výborná, z Aukra.

Pavel: … a Adam má místo plešky klobouk. (smích)

Petr: Tak překvapení, kromě takových těch speciálních koncertů, jako je Praha, asi moc ne.

Jugi: To bys neměl říkat tady v Ostravě.

Petr: Tak kromě takových těch speciálních koncertů jako je Praha nebo Ostrava. (smích)

Jugi: Máme teď vlastně jinak postavený playlist. Dlouhou dobu jsme hráli určité písničky v podobném pořadí s podobnou show,  teď je to přeházené, aby to nebylo tak stereotypní.

Pavel: Je to vlastně nejdelší playlist, jaký jsme za celou kariéru hráli.

Jugi: Je to čím dál horší, protože se nám některý pecky těžko vyřazujou, takže to vidím, že po čtvrtý desce budeme hrát koncert alespoň tři hodiny.

… tak to by byli fanoušci určitě nadšení.

Jugi: No to nevím, aby po nějakém čase nezačali utíkat domů.

A co třeba tréma, potýkáte se s ní před vystoupením?

Petr: Vždycky.

Jugi: Bohouš nikdy, protože se vždycky naleje. (smích)

Petr: Než to začne tak tam tréma je, ale když vidíš ty lidi, kteří se dobře baví, tak je to fajn.

Jugi: Já třeba bývám nervózní spíš jen před těma zásadnějšíma akcema, jako jsou velké festivaly nebo různé předávání cen. Všude kolem tebe jsou kamery a kdyby mi třeba upadla palička tak by to vidělo hodně lidí a to by byl trapas, protože nikdy nemám připravené náhradní.

Jaké jsou vaše plány po koncertě, vyrazíte domů nebo se vydáte vstříc zástupům návštěvníků někam k baru?

Jugi: Ona je ta Stodolní taková zrádná. Jsme tady myslím počtvrté a zatím to pokaždé skončilo až nad ránem. (smích)

Dříve nebo později skončí i samotné turné. Budete odpočívat nebo se vrhnete na novou desku?

Jugi: Ony ty naše odpočinky bývají většinou hrozně krátký. Dohrajeme turné a v půlce ledna už máme poptávku na nějaké plesy, které samozřejmě neradi odmítáme, protože jsou to ty chvíle, které si fanoušci  pamatují  po celý život. Pak přijde další turné a kdyby se nám do toho podařilo vsunout nějaké soustředění, kde bychom nacvičili nějaké nové věci tak to bude jen dobře.

Příjemně strávená půlhodinka nám s touto veselou ústeckou partičkou rychle uběhla, což ostatně dokládají i přiložené fotografie. S kluky jsme se tedy před osmou hodinou rozloučili abychom mohli zachytit několik postřehů z koncertů předkapely Liwid a pomalu se tak přichystali na hlavní bod večera. UDG to tak jako vždy rozjela ve velkém stylu a na atmosféře to bylo znát. Prostorem se linuly střídavě nové a staré hity, které dostávaly všechny přítomné do varu. Jen těžce se dají tyto chvíle popisovat někomu, kdo se doposud s touto kapelou nesetkal.

Závěrem bych tak jen rád poděkoval Lucii Steffkové, bez které by tento článek jen těžko vznikal a stejně tak za nás oba i kapele, skvělé šestici mladých hudebníků, za příjemně strávený čas ať už při poslechu hudby anebo při vzájemném rozmlouvání. UDG!