Muži v říji

Děj filmu Muži v říji se odehrává na malé vesničce Mouřínov na jihu Moravy, která nutně potřebuje průjezdní silnici, a tak se starosta rozhodne uspořádat Mistrovství Evropy ve vábení jelenů a na slavnost pozvat premiéra s ministrem. Hlavním aktérem mistrovství se má stát „vesnický mudrlant“ František, který soutěž zpočátku ignoruje a přesvědčit ho zúčastnit se jí bude velmi těžké – je zamilovaný a jako podmínku účasti si klade získání certifikátu na provoz kolotoče.

Po zfilmování psychologického dramatu Pravidla lži (2006), které se mohlo pochlubit svižným tempem příběhu i kvalitní prokresleností postav, je snímek Muži v říji určitým zklamáním. Film totiž po slibném úvodu ztrácí tempo a jen se nudně vleče. Hlavní zádrhel tkví v přílišné „upovídanosti“, snímek jednoznačně postrádá obrazové vyjadřování. Hrdinové snímku totiž o konfliktech většinou pouze mluví, místo aby se ony konflikty „ukazovaly“ v nějaké akci. Některé dějové zápletky ani nejsou uzavřené (například problém s kolotočem nikdo neřeší).

Největší potíž spatřuji ve scénáři, který působí tak, jako kdyby ho psalo více lidí a ti se nemohli shodnout, o čem budou vlastně vyprávět. O milostné dvojici Františkovi a Evě? O politické satiře? O problémech vytvořit funkční produkci Mistrovství? O milostných citech nejspíš ne. Zcela nepochopitelně totiž ve filmu chybí nějaký vývoj vztahu mezi Evou (Eva Vrbková) a Františkem (Jaroslav Plesl), větší část filmu se tito dva pouze „potkávají“. Je zde taky nepřehledná postava Reného (Martin Trnavský), který je do Evy nejspíš zamilovaný, ale o nějakém sofistikovaně znázorněném milostném trojúhelníku nemůžu být ani řeč. Například když vrcholí slavnost (mimochodem snímaná tak, jako kdyby šlo o dokument), celkem logická  by byla souběžná  gradace milostného trojúhelníku Eva-František-René (podobný souběh politických událostí a love story natočil výtečným způsobem anglický režisér James Ivory ve filmu Soumrak dne). Místo gradace se však dočkáme pouze pěstního souboje mezi Františkem a Reném, který je výsledkem nedorozumění mezi nimi.

Všeobecně má film problém s budováním postav. Za problematickou považuji především postavu Františka. Film ho líčí jako přemýšlivého introverta, který se však občas chová zcela nelogicky – je to například v momentě, když Eva má velký úraz hlavy (spadne z kolotoče). Od chytrácky vyhlížejícího Františka bych očekávala, že okamžitě zavolá doktora, on se však zachová jako vesnický nemotora a  místo lékaře jí podá knížku, aby si četla. Zastupitelé vesnice zas působí ve snímku jako figurky, které se pouze malicherně hašteří kvůli Mistrovství Evropy. Jako kdyby jim film nedával dost velký prostor na to, aby se dostatečně „ukázaly“. Jako celkem zdařile napsané postavy považuji pouze politiky –  premiéra (Igor Bareš) a ministra (Jiří Lábus). Herecky zajímavý je pro mě zde například Igor Bareš v roli nadřazeně vyhlížejícího premiéra, kterou herec nejspíš pojal jako parodii na současné politiky.

Celkově na filmu postrádám nějaké sofistikovanější vyobrazení života na vesnici i s jejími temnějšími odstíny. Režisér Sedláček, původně dokumentarista,  si vzal pravděpodobně příliš velké sousto. Snímek Muži v říji se tak jeví jako roztříštěný příběh, který nedrží pohromadě.

Režie a scénář: Robert Sedláček
Kamera: Petr Koblovský
Hudba: Tomáš Kympl
Hrají: Jaroslav Plesl, Eva Vrbková, Martin Trnavský, Jaromír Hanzlík, Marta Vančurová, Pavel Zedníček, Jaromír Dulava, aj.

Redakce