Mohli bychom na chvíli být jen dva lidé?

Člověk – samozvaný vládce nad životem a smrtí, bytost zmítaná svými emocemi i ambicemi, poháněna silou nejniternějších tužeb, ukovaná pestrou skladbou charakteru. Rodí se lidé dobří a lidé zlí? Nebo si svůj osud smíme vybrat? Vybojovat jej stejně jako Dívka, již jsi tu zanechal?

Román Dívka, již si tu zanechal patří do úspěšné řady děl bestsellerové britské spisovatelky Jojo Moyes. Jistě jste už o téhle dámě romantické literatury slyšeli – její dílo se obvykle dotýká vážného tématu a přesto zůstává odpočinkovou četbou plnou romantiky a dramatických osudů, které vás zaujmou už při letmém proletění řádek.

Síla hloubky lidské duše

Osobně se tématu světové války pokud možno vyhýbám. Nikterak totiž netoužím ocitnout se prostřednictvím své fantazie v koncentračních táborech, dýchat ze stránek zoufale čirou nenávist a urputnou touhu po přežití, představovat si pletichaření kolaborantů, arogancí zaslepenou poslušnost vojáků, strach ze smrti a ze zvěrstev, ke kterým se lidé dokáží uchýlit. Takže skutečnost, že přibližně polovina knihy se odehrává v malé francouzské vesničce během roku 1917, nebyla právě potěšující. Postava Sophie Lefévrové, ale dokáže svého čtenáře upoutat silnou osobností. Zdrojem její síly je (jak jinak) láska. Láska k sestře a rodině, která s ní zůstala v okupované vesničce. Láska k manželovi, o kterém nemá z fronty mnoho zpráv a nezbývá jí než se vnořit do šťastných vzpomínek symbolizovaných jejím hrdým portrétem, který manžel namaloval ještě v Paříži.

Právě tenhle obraz ale upoutá i německého komandanta a spustí řetězec událostí. V Sophiině hotelu se Němci začnou scházet na večeře a Herr Kommandant se nezdá jen nebezpečně chytrý, ale před Sophií občas ukáže i lidskou stránku. Až jednou Sophie podlehne nepřízni osudu a nabídne mu svůj obraz výměnou za to, že ji dostane k manželovi. Jenže proč by měl Němec dodržet své slovo? Může si přece dělat a brát, co bude chtít. A tak se hladová a zubožená Sophie s hanbou ocitá v transportu do neznáma. Jede za svým nejdrahším manželem? Je vůbec ještě naživu? Nezavrhnou lidé z vesnice její rodinu?

Prolínání časových frekvencí

O téměř sto let později sedí před obrazem dočista jiná žena, hledající sílu. Liv Halstonové daroval obraz Dívky, již jsi tu zanechal její manžel David během svatební cesty. Architekt s převratnými nápady, které se nebál realizovat. Muž, který jednoho dne nečekaně zemřel, zatímco jeho žena tiše spala vedle něj. Od té nešťastné události uběhly čtyři roky a Liv navzdory pokusům svých přátel žije v Davidově dech beroucím skleněném domě s otevírací střechou sama. Tedy dokud se u ní neusadí dávná spolužačka Mo, která naplní Livin dům vůní domácího jídla. A dokud ji v gay baru svého bratra nepotká Paul. Poslední sympaťák na Zemi.

Jenže co čert nechtěl, pracuje Paul ve společnosti, která přijala zakázku najít pro rodinu Leférových obraz, který jim během války ukradli Němci. Obraz, který poznali na stránkách časopisu o bydlení. Obraz rusovlasé dívky, která každé ráno dává Liv sílu vstát z postele. Jak známo soudní spor lásce většinou nespěje, zvláště když se média rozhodnou přihřát si svou polívčičku a trochu se v kauze pošťourat. Nepocházel snad obraz ze skladu nacistické kořisti? Co s tím měla společného válečná novinářka, která obraz manželům Halstonovým prodala za směšně nízkou cenu? Zvolí si Paul práci, kterou má tak rád nebo se přidá na stranu okouzlující dívky, kterou nedávno potkal?

I bestseller může být fakt dobrý?

Jojo Moyes u mě neměla moc dobrou startovní pozici. Bestsellery se často přeceňují a jde-li po něčem dav, málo kdy se trefí do mého vkusu. Jenže překvapivě bodovala poutavým stylem vyprávění, vybranou volbou slov, uvěřitelnými situacemi, které nejsou nastavovanou kaší. Svéráznými postavami, které patří do každého romantického příběhu a dodávají mu šťávu. Protože je milé vidět, světlo ve tmě. Knihu sice neocení milovníci historie nebo dramatických příběhů, ale jestli hledáte letní romanťárnu bez plytkého obsahu, zato však se šťastným koncem, je pro vás tato autorka správnou volbou. V pátek jdu zase do knihovny a můžete se vsadit, že si přiberu i nějakou od Jojo.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.