Cítím se jako v úplně jiném světě, v senzitivním světě absurdity. Pozoruji exponáty, některé mají vtip, jiné mě zarážejí svojí strohostí. Projev autorů se v moderním umění značně liší. Možná se v dnešní době toužíme vyvázat ze světa tradicí a konvencí, a proto se realizujeme v něčem, co je nové, originální a hlavně naše. Abstrakce a nepochopitelná logika tvůrce, to jsou hlavní aspekty moderní tvorby. Můžeme je odsuzovat, můžeme je obdivovat, můžeme se zamýšlet nad rozdílem mezi realistickým obrazem, který zachovává perspektivu, a bílou cedulkou s nápisem “toto je umění”. Kde vlastně umění začíná a kde končí? A proč si získala moderna takovou popularitu, proč je po světě tolik – možná zcela nepochopených – muzeí a galerií? Snad nás lákají svým citlivým vhledem pod povrch (řekli by jejich příznivci) nebo svou zvrácenou interpretací světa (jak by řekli jejich kritici). Je tento druh umění výplodem bujné fantazie šílenců, nebo lidí, kteří jsou někde dál než my ostatní?
Tvůrci často pracují s tvary, barvami, pocity. Je obtížné definovat, proč se nám tento kousek líbí a proč nás jiný odpuzuje. Pojetí krásna se za poslední léta značně změnilo – to si myslím, když vyděšeně míjím krvácející hlavu zavěšenou na houpající se oprátce. Má nás snad moderní umění varovat, otevřít nám oči, nebo máme raději zapomenout na jeho nelehce interpretovatelné poselství? Jsem snad natolik “nekulturní”, když si při pohledu na určité výtvory pomyslím, že “tohle” by přece zvládl každý? Ne, v moderním umění snad ani tak nejde o formu, jako o obsah. Překvapuje mě, někdy děsí, ale jsem zvědavá jít dál. Baví mě, ale pomalu mi začíná chybět něco jako pravidelné linie a alespoň částečný odraz světa – tak, jak si ho pamatuji já. Toto umění spíš odráží psychologii jeho autorů, ty nepochopitelné záchvěvy jejich – geniální nebo šílené – duše.
Po hodině v “říši divů” beru za kliku a vcházím zpět do toho starého, známého světa všedních starostí a radostí. Moderní umění ve mě přesto zanechává zvláštní pocit. Můžete ho nenávidět, můžete ho milovat, ale stejně nikdy nevíte, zda ho dobře chápete. Jak se říká, všechno je relativní, a o moderním umění to platí obzvlášť.
Více z LaCultury...
26. září, 2015 Fantasy, proč zrovna Ty? Proč se schovávat do neskutečna a věřit ve výmysly, když právě nyní nám svět poháněný 3D tiskárnou nabízí vše, na co jen můžeme pomyslet?
Nespočetněkrát se mě mé okolí ptalo, proč co […]
13. září, 2015 Fenomén Paulo Coelho Nejčtenější současný autor, nejpřekládanější autor všech dob. Proč tento brazilský spisovatel nechybí v žádné knihovně?
Přečetla jsem od Paula Coelho několik knih, až paradoxně má […]
28. září, 2014 Svatý Václave, pojďme spolu padat volným pádem! Nemyslíte, že je na čase trochu přizpůsobit přísloví „nedej zahynouti nám, ni budoucím“ v dnešní době? Když už se nám mění časy a s tím i společnost... Pojďme se trochu proletět volným […]
3. září, 2014 21. srpen 1968 21.8.1968 bylo drsné procitnutí z krátkého snu o relativní svobodě projevu, cestování, neexistenci cenzury a naději na normální kulturní svobodný život. Ještě horší pak byla následná […]
10. února, 2014 Všudypřítomní měřiči času Někdo potřebuje pro orientaci v čase hodinky, někomu stačí časový údaj na mobilu. Ten má hodinky digitální, tamten zas ručičkové, podle toho, jaký styl mu více vyhovuje, nebo co je zrovna […]
2. února, 2014 Hry bez hranic a neverending story roku 2014 V prosinci 2013 měl nastat konec světa. Vznikla samozřejmě velká veřejná a mediální bublina a třeba tn.cz uvedla na svých stránkách dvanáct znamení, podle kterých soudný den během pár dnů […]
15. ledna, 2013 Snížku, snížku bílý, přijdeš vždy v tu nepravou chvíli Je to zvláštní, jak Vánoce a sníh patří neodmyslitelně k sobě. Vánoce bez sněhu je jako bota bez nohy. Bohužel pravé nefalšované ladovské zimy prožívané našimi dědečky, tatínky jakoby na […]
19. května, 2011 Street For Art – život v městském prostoru trochu jinak Festival Street For Art je prvním festivalem pouličního umění v České republice. Prezentuje umění a život ve veřejném prostoru. Jeho letošní ročník je již čtvrtým v pořadí a koná se ve […]
6. září, 2010 Muž, který šel vlastní cestou Milovníci architektury, obdivovatelé moderního umění i Vy, kteří jen rádi poznáváte nové věci, zpozorněte. Centrum moderního umění DOX sídlící v pražských Holešovicích prodlužuje o celý […]
25. srpna, 2010 This is the chemistry of what you feel "Mým cílem je přiblížit umění mladým lidem, aby se o něj zajímali," říká v rozhovoru pro LaCultura.cz ředitel pražské The Chemistry Gallery Petr Hájek. Pokud vás zajímá, jaká cesta je […]
12. června, 2010 My, milovníci zkoušek Zkouškové je na vysokých školách v plném proudu. Někdo už úspěšně skončil, další se trápí a není ještě ani za půlkou. Jedno ale splňuje snad všechny z nás – najednou, když se člověk učí, […]
16. května, 2010 Ponožková záhada Už pěknou řádku let trápí svět jeden obrovský problém. Mnoho lidí si nad ním láme hlavu, ale řešení je zatím v nedohlednu. Tím problémem je záhada ohledně ztráty ponožek, konkrétně ztráty […]
Iva Adamová
Studentka Masarykovy univerzity, oboru Evropská hospodářská, správní a kulturní studia, která by ráda procestovala celý svět. Píše ráda o všem, co se děje kolem, zajímá se o kulturní dění, politiku, jazyky a ve volném čase o sport - zejména běh a snowboarding. Její "srdeční" zemí je Francie a "cestovatelským snem" Kapské město.