Devatenáct schodů

Autorkou debutového historického románu „Devatenáct schodů“ je britská herečka a držitelka ceny Emmy Millie Bobby Brown. Román vydalo v roce 2024 nakladatelství CooBoo.

Hlavní hrdinkou příběhu je Nellie, jež je inspirována autorčinou babičkou. Právě její osud se autorka rozhodla na základě četného vyprávění a svědectví o těžkostech, jež musela nejen během války zakusit, zpracovat do románové podoby.

Nellie se po padesáti letech vrací do rodného Londýna. Vzpomínky na blitzkrieg, kdy Němci za druhé světové války bombardovali zastavěné oblasti s cílem zničit britského bojovného ducha, s ní i po tak dlouhé době otřesou. Ocitá se ve stanici metra, kde se jako dospívající slečna schovávala před bombami. Stanice tehdy fungovala jako protiletecký kryt.

Nellie byla dívkou toužící po vzrušení, dobrodružství, cestování a poznávání světa. Docela si nevšímala, jak moc ji miluje její kamarád z dětství Billy, avšak chlapec si za to mohl tak trochu sám, byl příliš stydlivý, než aby se ze svých citů Nellie vyznal. Jenže pak Nellie pozná amerického vojáka, do kterého se bezhlavě zamiluje.

Nerada hodnotím romány, které vycházejí ze skutečných událostí. Proto se u těchto nesoustředím na hodnocení děje jako takového, ale na čtivost popisovaného, a to mi zde přišlo dost kostrbaté a mnohé události zdlouhavé a často se opakující.

Co oceňuje je popis problémů s bezpečností přístupových cest do zmiňovaného krytu, které na patřičných vyšších místech nechtěli vůbec řešit, samozřejmě až do chvíle, než se událo velké neštěstí, při kterém i Nellie přijde o své nejbližší. Rozhodne se proto jednat a vést viníky k odpovědnosti. Za žádnou cenu nemíní nečinně přihlížet nespravedlnosti a zanedbání povinností. Ovšem její chování je bezcitné i vůči lidem jejímu srdci blízkým. To se mi nezamlouvalo.

Je znát, že jde o young adult román, protože místy mi přišly některé popisované scény jak z růžové knihovny a válečná vřava byla popisována rovněž dosti idealisticky, nereální, až neopravdově. Chápu, že mladší čtenáře nechceme válkou děsit, ale i oni by si měli být vědomi, že nejde o žádné přečkávací období, nýbrž o děsivou hrozbu, jež je dnes navíc v různých končinách světa smutnou realitou.

Román je o překonávání bolestí v mladém věku, vyrovnávání se silnými pocity viny a následky špatných rozhodnutí. Někdy se staré křivdy nevyřeší a člověk se pak utápí v sebelítosti a sebemrskačství. Avšak někdy dostaneme příležitost do špatné odčinit, napravit a vysvětlit. I kdyby to mělo být na sklonku naších posledních dní, má to smysl.

Nakonec mi bylo nejvíc líto Billyho za jeho zlomené srdce. Ale než žít s vědomím, že vás ten druhý nemiluje, ač v jistém slova smyslu nesmírně obdivuje a respektuje, nikdy by to nepřineslo opravdové a naplněné štěstí…

Za recenzní výtisk děkuji Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková