Masters of Rock 09 – vzestupy i pády

Spousta návštěvníků přijela už ve středu, aby si zajistila dobré místo pro stan. Ale pouštět do areálu se začalo až ve čtvrtek v 10:00 a první kapela – Bethrayer začala hrát až v 15:00. Po ní následovali čeští Nil a Fleret, kteří si získali publikum, i přestože hrají něco mezi folkrockem a lidovkami. České kapely ten den uzavřela Vypsaná Fixa, která ukázala, proč patří k nejoblíbenějším českým skupinám. Zpěvák Márdi komunikoval s publikem a když vypadl proud dokázal, že umí i improvizovat. Není divu, že fanoušci byli nadšení a pogovali déšť nedéšť. Po Vypsané Fixe vystoupili němečtí In Extremo, kteří hrají folk metal. Viděla jsem sice jen půlku, ale musím uznat, že In Extremo vážně hrát umí a nezklamali mě. Pak na pódium dorazili němečtí Rage, kteří na Masters of Rock oslavili 25 let své existence. Přestože Nightwish byli hlavní hvězdou večera, celý den bylo všude slyšet jen jedno jméno a to Rage. Bohužel, jaký byl jejich koncert říct nemohu, protože pár hodin před Rage srazil vlak návštěvnici Masters of Rock a já zrovna zjišťovala, jestli to není má známá. Ta se nakonec ozvala a tak jsem mohla jít na Nightwish. Jejich jediný koncert do roku 2011 v ČR mě i spoustu jiných fanoušků zklamal. Všichni byli zvědaví na jejich novou zpěvačku Anette Olzon, která byla velkým zklamáním. Že má problém uzpívat Tarjiny písničky je všeobecně známo, ale že nedokázala uzpívat ani svoje písničky je důvod k pláči. Dalším překvapením bylo, že její hlas zní jinak jak na desce. Nemůžu si pomoct ale připomínal mi Šmoulinku z oblíbeného dětského seriálu.

V pátek se začátek programu posunu na druhou hodinu, protože bubeník německých Callejon si zlomil ruku a nemohli vystoupit. Takže program začal až švédskými Blowsight. V pátek vystoupila jen jedna česká skupina a to legenda Kreyson, která ukázala, že do starého železa ještě nepatří. Po amerických Death Angel, vystoupili Kataklysm, na které velká část publika už netrpělivě čekala. Po nich přišla kapela, která hraje hudbu z trochu jiného soudku a to finští Korpiklaani. Ti vystoupili na Masters už minulý rok a musím říct, že tenhle rok působili unavenějším dojmem a nekomunikovali tolik s publikem. Ale i přesto byl jejich koncert dobře odvedenou prací a fanoušci v publiku nadšeně pařili a pogovali. Přestože hlavní hvězdou večera byli Edguy, hravě je zastínili angličtí Dragonforce se svou velkolepou show. Edguy sice odvedli dobrou práci, Tobias Sammet se opět ukázal jako dobrý bavič a jejich fanoušci mohli být spokojení, ale na Dragonforce prostě neměli. Pak už návštěvníky čekali jen Deathstars. Fanoušci si koncert užívali a Deathstars odvedli opravdu dobrou práci, i přestože zpěváka Whiplashera pálila žáha, a čeští zdravotníci mu místo správných léků díky neznalosti angličtiny dali léky na srdce.

V sobotu až do dvou hráli samé české skupiny kromě německých Kissin Dynamite. Do hlavních hvězd večera mě asi nejvíc zaujali Axxis. Odehráli výborný koncert a zpěváku Bernhardu Weißovi by elán a energii mohli závidět kdejaké větší hvězdy. Zaníceně pobíhal po jevišti, mrskal s sebou do rytmu hudby a z papírů se snažil česky číst předem připravenou řeč. Dokonce si na podium vytáhl Česku Johanu, po které chtěl, aby hrála na tamburínu a za svou odvahu od fanoušků sklidila velký potlesk. Po nich následovali švédské skupiny Crucified Barbara a Evergrey, kteří předvedli průměrný koncert. Po nich přišli na řadu Stratovarius, kteří ohlásili svůj comeback. Přestože to nebyli hlavní hvězdy večera, bylo na nich víc lidí jak na Blind Guardian. Sice myslím, že před pár lety musel mít jejich koncert větší šťávu, ale i dnes předvedli výborný výkon a rozhodně bych nelitovala peněz za jejich samostatný koncert. Po nich následovali hlavní hvězdy večera – Blind Guardian, kteří hrají folk. Odvedli dobrou práci a byla na nich skvělá atmosféra. Fanoušci znali skoro každé slovo písniček a zpěvák Hansi Kürsch je nechával zpívat i delší pasáže. Po jejich skončení den uzavřeli Tiamat.

Poslední den mě nejvíc zaujali švýcarští folkoví Eluveitie a české ska Tleskač. Na nich byla opravdu skvělá pozitivní atmosféra a lidi svou hudbou nutili tancovat a pogovat. Ze zvědavosti jsem se šla podívat i na Die Happy, které moc nemusím, ale Marta Jandová byla vážně příjemná, komunikovala s publikem a zpívat umí vážně dobře. Musím uznat, že jejich vystoupení jsem si vážně užila. Po Die Happy vystoupili kanadští Voivod. Na začátku jsem myslela, že by se mohli zařadit mezi nejlepší skupiny na letošních Masters, ale jejich show byla monotónní a na konci jsem se už začínala nudit. Zato švédští Arch Enemy předvedli show plnou energie a publikum pořádně nažhavili na poslední a snad největší hvězdu Masters of Rock a to švédskou rockovou legendu Europe. Bylo vidět, že už sice nejsou nejmladší ale Europe rozhodně nepatří mezi hvězdy, které by stavěli jen na svém jménu a tak na i svůj věk běhali po pódiu a snažili se rozpálit publikum, což se jim i dařilo. Samozřejmě zahráli i svou nejslavnější baladu Carrie, kterou s nimi odzpíval snad celý areál a když svou show, a vůbec celý program Masters of Rock, zakončili největším hitem Final Countdown, zpívali s nimi fanoušci tak hlasitě, že to museli slyšet i obyvatelé Vizovic.

Tím Masters of Rock skončilo a druhý den už si fanoušci tvrdší hudby museli sbalit stany a odjet zpátky do svých domovů.

Redakce