Massive Attack místo nové desky štěpí atom

V rozhovorech tvrdí, že už měli natočenu spoustu materiálu, ale kvůli svému perfekcionismu se nakonec rozhodli ho nepoužít. Ona sice od poslední řadové desky 100th Window z roku 2003 opravdu už nějaká doba uplynula, ale i ti menší zažranci možná vědí, že Massive Attack od té doby udělali soundtrack k filmu Danny The Dog (2004) a o dva roky později vyšlo jejich best of Collected obsahující nový singl „Live With Me“. Od té doby tedy jen spekulace o nové desce, které mohou vesele pokračovat dále, ale teď jsou na světě alespoň nějaké nové písně a kapela vyrazila na turné, tak se můžeme radovat.

Nejvíce se samozřejmě mohou radovat ti, kteří mají vstupenku na jejich nadcházející vyprodaný koncert v pražské Lucerně 3. listopadu, či případně v bratislavské Incheba Expo Aréně o den později. Jistě některé ze čtyř nových tracků zahrají i na živo, a tak stojí za to se na ně trochu podívat.

Duo 3D a Daddy G si samozřejmě zase pozvalo ke spolupráci externí vokalisty a kromě stálice Horace Andyho a své předskokanky, staré známé Martiny Topley-Bird, představují dva zajímavé „nováčky“, a to Tunde Adebimpeho, hlas newyorských experimentátorů TV on the Radio, a dále Guye Garveyho z „domácích“ Elbow. Takže docela velká jména, nutno podotknout.

V titulní „Splitting the Atom“ jsou to MA, jak je známe, v plné polní: Del Naja a Grant Marshall a podporou Horace Andyho rozvíjí své vokální výměny, jen už to není rap, ale hodně soulový pojev. Marshallův hlas už snad nemůže být hlubší a „černošštější“ a Del Najův více zmodulovaný. Rytmicky monotonní, přesto uhrančivý kousek. „Pray for Rain“ je v podstatě taková trippie klasika, přestože na rozdíl od úvodní skladby je tu jistý průběžný vývoj a trochu hrátky se zvuky. Střední pasáž skvělá, poté se zase vrací zpět k úvodnímu tématu. Také je to nejdelší track tohoto EP, nedá se ale zrovna říct, že by to tím vyhrál.

První remixovka „Psyche“ zní hodně podobně jako Fever Ray, letošní autorský počin Karin Dreijer Andersson z The Knife. Temné atmosféry a jemná rytmika. Jen tam přihodit hlas Karin a nebylo by to snad ani poznat. A nutno říct, že by tím ten track možná dostal i vyšší kvalitu. V „Bulletproof Love“ je osobitý Garveyho hlasový projev potlačen a rozmělněn různými mašinkami a efekty, jako by si s ním pohrál Thom Yorke v dobách Eraseru. A moc tomuto tahu nerozumím. Vyjde z toho sice příjemný ambientní podkres – v pozadí opět tepe velice jemný beat – ale to je tak asi všechno, vyšší ambice buď Van Rivers & The Subliminal Kid, remixéři tohoto songu, neměli, nebo se jim je úplně nepodařilo naplnit.

Celkově nakonec „Ano, postupujete do dalšího kola, ale do příště zlepšit!“ Ne, tak přeci jen, tohle bych si nedovolil ke klasikům jejich formátu, ale opravdu mě dostala jen první skladba z celkových čtyř (!) I ty ostatní jsou sice kvalitní, ale moc v nich nejde poznat, kam to celé směřuje; na co se těšit, nebo čeho se obávat do budoucna.

Hodnocení: 60%

Redakce