Náš největší koníček je Mandrage

Jak se Vám hrálo v Praze?

Mates: Jo super. Kvůli tomu předávání cen jsme měli hektický přejezd, ale jinak to bylo výborné.

Víťa: Většinou se mi v Praze hraje špatně, ne že bych měl předsudky, stejně jako v Plzni je těžké zavděčit se publiku. Ale dnes mě ten koncert hodně překvapil, bylo to super. Jsem rád, že to takhle dopadlo.

Coopi: No já nevím, jestli Kbely jsou úplně Praha :-), já jsem tady rok bydlel, chodil jsem do školy do Letňan. Mně se to líbilo, jsem hrozně spokojený, lidi byli perfektní. Není vůbec co vytknout ani podotknout. Mně se třeba nehrálo nejlépe, ale to z dojmu na podiu, že jsem špatně slyšel věci. Jsem opravdu rád, že si to lidi užili stejně jako my. To je nejdůležitější.

Bolan: Mně se hraje všude naprosto bezvadně, já nemám absolutně žádný problém nikdy s ničím.

Jak se Vám hraje s Rybičkama 48?

Mates: Hrajeme s nimi skoro každý týden. Střídáme se, kdo jde první a kdo druhý, podle toho jak se nám chce. S Rybičkama se hraje fakt super, protože to jsou kámoši. Dneska u nich třeba spíme, takže bude mejdan. Při vystoupeních si lezeme navzájem na pódia. My tam chodíme skákat s ručníky a oni nám tam zase chodí nahatí.

Coopi: My jsme si padli do oka jako lidi, což je dost podstatné, že si rozumíme po té lidské stránce.

Bolan: Mně je jedno s kým hraji. Když s těmi lidmi vyjdu a oni vyjdou se mnou, což bývá větší problém (občas bývám „takovej morousovatej“), tak je to v pohodě.

Je nějaká kapela, se kterou byste si chtěli zahrát?

Mates: Třeba The Cure.

Víťa: Je jich spousta. Ale kdybych měl nějakou vybrat tak The Cure.

Coopi: The Cure jsou dobrý, ale hráli tříhodinový koncert, a kdybychom si museli nechat „nástrojovku“ na podiu, nebavilo by mě ty tři hodiny čekat.

Bolan: The Doors, ale vzhledem k tomu že je Jim Morrison už přes 30 let mrtvý, tak se to asi nikdy nestane.

Co děláte kromě kapely – škola, práce, koníčky?

Mates: Jezdím na snowboardu. Jezdil jsem i na skeatu, ale s tím jsem přestal, protože se kvůli hraní hrozně bojím o ruce. Hlavní koníček jsou bicí. Není žádný důvod, proč bychom tam psali, kde kdo studuje nebo pracuje.  Já budu teď maturovat na gymplu.

Víťa: Já už nic nestuduju, pracuju ve vinotéce a Mandrage je tak velký koníček, že na nic jiného už není čas.

Coopi: Podnikám, mám malou firmu a zbytek času mi sežerou Mandrage.

Bolan: Chodím do práce a starám se o rodinu. Pak už není čas na nic jiného. I když na něco přece – jsem veliký filmový fanda a nejradši sleduju horrory. Ty miluju.

A nebojíš se?

Bojím, ale to je na tom to nejlepší. Horor, při kterém se nebojíš, to je jako komedie, při které se nesměješ. Většina komedií mi nepřijde vtipných, i když u horrorů je to podobné – 95 % jsou škváry. Já to vychutnávám kvůli těm 5 %.

Jak zvládáte koncertní vytížení?

Mates: No třeba v maturitním týdnu mám 4 koncerty a o svaťáku 3. Bude to pěkné, ale budu to muset zvládnout.

Víťa: Je to boj, ale krásný. S prací se dá hraní skloubit v pohodě, vinotéka patří tátovi. Je to o domluvě.

Coopi: Můžu říct slovo „hovno“? Zvládám to hrozně na „hovno“. Povím to jinak. V pondělí vstanu a jdu do práce. Celý týden pracuju a v pátek jdu rovnou z práce vyzvednout kapelovou dodávku. Musíme naložit vše potřebné a jet hrát. Pátek a sobota jsou dost hektické dny. Když jsou jen dva koncerty za víkend, je to dobrý. Ale pokud máme třeba dva za den, nebo třeba i pět za dva dny, tak to už je potom opravdu náročné. Ale musíme to zvládnout, protože chceme.

Bolan: Z práce chodím utahaný jak pes a po víkendovém hraní mám pocit, že si jdu do práce odpočinout, což mi samozřejmě nikdy nevyjde. Ani se o tom nechci bavit, ještě 2 roky a najdete mě v sanatoriu s trenkami pro inkontinenci.

Jak vnímáte popularitu? Poznávají Vás lidi na ulici? A co fanynky?

Mates: Ježíš, to ne, to ne. Nemyslím si o nás, že bychom byli tak populární. Občas nechápu holky, co chtějí ty podpisy, nerozumím totiž vůbec jejich smyslu. Já bych si pro podpis v životě nešel. Nevím, proč se to dělá, ale samozřejmě se podepíšu, respektuji přání fanoušků. Občas někdo přijde a chová se hrozně drze, což je nepříjemný, ale většinou je to v pohodě.

Víťa: Já žádnou popularitu nevnímám. Nevím, nepřijdu si nijak populární. Do jisté míry si to užívám, ale všeho moc škodí. Občas je to už trochu otravné.

Bolan: V Plzni mě samozřejmě občas někdo pozná. Nedávno jsem se podepisoval u rohlíků v Tescu na nějaký lísteček, ale jinak mi nepřipadá, že bychom byli extra známí. Nějaké fanoušky už máme, za což jsme samozřejmě hrozně rádi, ale nefunguje to tak, že by člověk vyšel do ulic a všichni na něj pískali a troubili a říkali: „Hele, to je on!“  A fanynky zvládám perfektně. Myslím, že si dokážu poradit.

Hledáte i vy ženu? Jak by podle Vás ideální žena měla vypadat?

Mates: Jako bohyně.

Víťa: Nevím, jak by měla vypadat. Těžko říct. Nemám vyhraněný vkus. Musí mě něčím zaujmout, je jedno čím, ale fyzická stránka je samozřejmě také důležitá.

Coopi: Myslím, že hledání ženy jako nadstavba turné je pro lidi smysluplné a atraktivní, protože se mohou aktivně zapojit do dění na koncertech. Doufám, že najdeme tu nejlepší. A moje kritéria? Musí být vtipná, sympatická a mám rád rozumné a klidné dívky.

Bolan: V první řadě by měla mít smysl pro humor, za druhé by měla umět uvařit knedlo, zelo, vepřo. Musí mít ráda červené víno a měla by se po něm umět pořádně opít.

Co byste vzkázali čtenářům našeho serveru?

Coopi: Vy jste vysokoškolský deník, že? No tak se pěkně učte :-). Všichni poslouchejte muziku, která Vás baví, a nekoukejte se při tom na dav, jež Vás obklopuje. Nenechte se okouzlit jen pozlátkem písniček a interpretů, ale poslouchejte muziku, do které dal někdo srdce.

Katka Bartošová

Studentka cestovního ruchu na VŠE v Praze. Vyznačuje se velkou upovídaností a úsměvem. Miluje sport - tančí, plave, hraje fotbal, basket, jezdí na in-linech. Zajímá se o kulturu. Ráda poznává nové lidi a místa.