Májové počteníčko „mezi námi holkami“

Tentokrát se podíváme na sekci Knihy pro ženy, kde mezi autorkami nechybí slavná jména jako Halina Pawlovská, Barbora Nesvadbová, Iva Hercíková, Hana Lasicová nebo Eva Urbaníková. A teď alespoň pár krátkých tipů na tituly, které mne zaujaly.

Magdaléna Vožická: Jak přežít konec civilizace

Taky jste koketovali s myšlenkou konce světa? Apokalyptické myšlenky se na nás hrnou ze všech stran a jejich varianty neberou konce. Co by se ale dělo, kdyby se lidstvo muselo znovu postavit na nohy? Kniha o tom, jak přežít bez nových botiček, posiloven a mraženého jídla, nás učí pozitivnímu myšlení za každé situace. Znovu se vrátíme až ke kořenům lidových zvyků a tradic.

„Nicméně tyto druhy Armagedonu by opravdu nenechaly lidstvu moc šancí na přežití. Pravděpodobně bychom, až na členy vlád jednotlivých zemí zemi, kteří by byli zakopáni hluboko v komfortních bunkrech, následovali dinosaury. Naštěstí může nastat nějaká jiná katastrofa, která nechá přírodu přece jen v použitelném stavu. Třeba přijde mimořádně silná sluneční bouře a kleknou všechny sítě. (…) Hodně jsem při takových katastrofických předpovědích přemýšlela, co bych dělala, abych přežila já i moje rodina. Vzpomínala jsem, co mě učila moje babička, co jsem kde četla, a rozhodla jsem se to shrnout do stručné knihy. Třeba ten konec světa opravdu bude a pak by se to mohlo někomu hodit. Nebo nebude, ale občas narazíme na něco, o čem už nám chybí znalosti, a nevíme, co s tím.“

Jean-Michel Cohen: Román o dietách

Jak to dopadá, když se o skloubení literatury holého faktu a románových prvků pokusí francouzský lékař a odborník na výživu (který je ovšem ve vodách mediálního moře jako doma), se dozvíme právě v knize, která se na pultech objevila letos v únoru. Pět příběhů, pět osobností, pět pacientů, jejichž život okupuje děsivé slovo D-I-E-T-A. Cohen se zaměřil na problematiku anorexie, bulimie, mužského a ženského případu obezity, i obezity morbidní. Hlavním hrdinou je pak módní návrhář Ralph, který se po své poslední (neúspěšné) kolekce odebere na kliniku, aby zhubl a rozmyslel si, co dál. A dostane vskutku dobrý nápad: připravit revoluční módní kolekci, určenou všem ženám – od anorektiček až po obézní.

„Mathieu bral schody po čtyřech a přitom si rychle rekapituloval první konzultaci se Sarah. Přijela sama, přivezl ji šofér v autu s vlaječkou, jistě ve voze jejího otce Philippa Fillota, ministra zdravotnictví. Ještě než otevřel dopis od svého kolegy psychiatra, který mu tuto pacientku poslal, už znal diagnózu. Mentální anorexii neprozrazovala jen extrémní vyhublost postavy, ale také onen zvláštní způsob oblékaní a postoj s pyšně zvednutou hlavou. A tak zatímco jedním okem četl dopis svého kolegy, druhým pozoroval Sarah. Seděla v křesle vzpřímeně, s rukama a nohama zkříženýma, a opovržlivě si prohlížela zařízení ordinace. No, ta nám dá zabrat, pomyslel si okamžitě. Všechno v jejím chování naznačovalo, že není na klinice úplně ze své vůle a že je pevně rozhodnutá nespolupracovat při léčbě.“

Stanislava Jarolímková: Co možná nevíte o životě našich předků

Kniha (vhodná stejně dobře pro milovníky historie a životopisů jako pro ty, kteří loví perličky, kterými by oslnili u zkoušek) nám na 248 stranách přináší informace o životě českých panovníků i jejich poddaných. Místo typicky politických poznatků se tentokrát zaměříme na jejich životní styl. Jak se líčili a oblékali? Jaké byly oblíbené pochoutky hodovních síní a co jste naopak ochutnali v chudé kuchyňce? Souvislé vyprávění, kterým se ubíráme historií naší země, je proložené zvýrazněnými odstavci s poznámkami typu: „Víte, jak poznáte horní a dolní tok řeky? Dolní tok je tou částí, která končí vtokem do jiné řeky nebo do moře, zatímco horní tok začíná u pramene; stačí vyjít z faktu, že voda teče vždy shora, tedy z kopce dolů. A víte, jak poznáme pravý a levý břeh? Stojíme-li obličejem ve směru toku, máme po pravé ruce pravý břeh a po levé ruce břeh levý.“  Uznejte sami, že po přečtení takové knihy, byť bychom si s ní jen krátili příležitostné dlouhé chvíle neustálého čekání na cosi (pračku, uvaření brambor, načtení souboru, jiného člena rodiny…), naplní člověka informacemi, které u druhých vyvolávají zamumlání a vrtění hlavou – „Ty máš starosti…“.  Všimněte si ale při tom jejich očí, které se samy sebe ptají „Odkud to jako všechno ví?!“

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.